Dějepis bez letopočtů
Mgr. Dana Benešová, Jan Štecha, 6.S
Několik tříd (konkrétně 1. A, 2. B, 2. A, sexta, 3. B, 3. A, 4. B a 4. A) navštívilo Městské muzeum v Berouně. Jaký byl důvod? Fotografická prezentace doprovázena výkladem pana Mgr. Vladimíra Kerla, který se snažil studentům přiblížit život v komunismu.
Na základě dobových fotografií měli studenti srovnávat rozdíly v životě před 30 lety a dnes. Někteří studenti souhlasili s panem Kerlem, jiní mu oponovali, ale většina posluchačů se shodla, že prezentace byla přínosná, bavila je a často se dozvěděli věci, o nichž netušili ani od svých rodičů či prarodičů. A co nejvíce studenti oceňovali? Hlavně že zde nepadlo ani jedno datum. A jak se na přednášku dívá student sexty Jan Štecha si přečtěte níže:
Dne 8. listopadu 2019 se naše třída 6.S zúčastnila v Muzeu Českého krasu v Berouně přednášky o tom, jak se žilo za komunistické vlády. Ujal se nás zaměstnanec muzea, pan Vlastimil Kerl, který nám o tomto tématu podal velmi zajímavou přednášku. ne 8. listopadu 2019 se naše třída 6SA zúčastnila v Muzeu Českého krasu v Berouně přednášky o tom, jak se žilo za komunistické vlády. Ujal se nás zaměstnanec muzea, pan Vlastimil Kerl, který nám o tomto tématu podal velmi zajímavou přednášku.
Zaujalo mne zde hodně věcí. Hned na začátku mě vyděsilo, jak pionýři, děti ve třetí až deváté třídě základní školy, nesli portrét Klementa Gottwalda, tyrana, pod jehož vládou byly pronásledovány tisíce nevinných lidí. Ale ani děti v první a druhé třídě nebyly ušetřeny propagandy. Ty musely chodit do tzv. jisker. Když někdo nebyl členem těchto organizací pod taktovkou KSČ, měl pak potíže. Měl třeba problém se dostat na vysokou školu, mohl dělat jenom podřadné práce... To, že komunisté zneužívali k propagandě i malé děti, bylo velmi nechutné.
Pan Kerl nám také vyprávěl o nedostatku různých komodit, například toaletního papíru nebo hygienických vložek, který zapříčinila plánovaná ekonomika a špatný systém hospodaření. Dozvěděli jsme se o tzv. podpultovním zboží. To bylo nedostatkové zboží, který si pak prodejce schovával a prodával ho pouze svým známým. Takže když například prodejce dostal banány, zavolal svým přátelům a pouze ti si to mohli koupit.
Další věc, jež mě zaujala, byl Tuzex, neboli tuzemský export. To byly obchody se západním zbožím. Aby zde člověk mohl nakupovat, potřeboval bony. Ty buď mohl získávat za západní měnu, nebo si je mohl koupit u veksláků, což byli lidé, kteří je nelegálně prodávali.
Dále jsme si povídali o spartakiádách, masových sportovních akcích, kterých se byly nuceny účastnit statisíce lidí. Celý rok lidé museli nacvičovat. Ale pro lidi, kteří se této akce zúčastnili to byla možnost nakoupit zde různé jindy nedostatkové komodity a podívat se po Praze, poznat nové lidi, takže pro mnohé to byla spíše společenská událost než ukázka věrnosti komunistickému režimu.
Pan Kerl nám také vyprávěl, že za bývalého režimu bylo prakticky nemožné překročit státní hranici na Západ. Jestli někdo chtěl uprchnout, byl zatčen, mohl být uvězněn, ale také ho pohraničníci mohli zastřelit. Jestli se někdo rozhodl vycestovat, třeba i do některého se satelitů SSSR, kromě pasu potřeboval výjezdní doložku. Aby ji obdržel, musel mít svolení na pracovišti, od ředitele školy, od uličních výborů KSČ, atd. atd. Dnes není žádný problém vycestovat za hranice.
Jsem rád, že jsme se této akce zúčastnil. Chtěl bych poděkovat paní učitelce, Mgr. Barboře Rosové, která nás na tuto akci vzala. Velice si vážím toho, že jsem se narodil ve svobodném, demokratickém státě, kde nikdo není pro své názory perzekuován a ti, kteří pro svobodnou vlast obětovali svou kariéru, své zdraví a mnohdy i svůj život, si zaslouží velký obdiv a nikdy by se na ně nemělo zapomenout.
