Projekt Studenti čtou a píší noviny
Potřetí startuje na stránkách MF DNES celorepublikový projekt Studenti čtou a píší noviny. Přihlásilo se do něj 361 středních škol, jejichž studenti budou příštích šest týdnů každý den dostávat jeden výtisk MF DNES a budou s ním pracovat při výuce různých předmětů. Tradičně se zapojili i studenti naší školy – jejich otištěné příspěvky si můžete přečíst na této stránce.
Cílem projektu je naučit studenty pracovat s denním tiskem, který mohou využívat jako zdroj potřebných informací pro studium i praktický život a který také může být prostředkem pro vyjádření jejich názorů.
Celkem 23 700 studentů ze 790 tříd, které se do projektu zapojily, také může na zadané téma napsat článek a zaslat jej do redakce. Následující texty vznikly jako studentské práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není jejich autorem.
Je lepší pochvala, nebo trest?
11.04.2008 - MARIKA POSTLEROVÁ - Berounsko - str. 03
Je lepší voda, nebo oheň? Kdo se dokáže rozhodnout v této volbě, zvolí si i ve výchově mezi pochvalou a trestem. Já se rozhodnout nedokáži, a půjdu tedy zlatou střední cestou - od všeho kousek.
Pochvala je pro dítě velmi důležitá již od raného věku. Když dítě řekne první slovo, ujde první krůček, napíše své jméno nebo dostane první jedničku, to vše si vyžaduje pochvalu, která dítě donutí se dále snažit a zdokonalovat se. Když ale budete jíst každý den řízky s kaší, brzy se vám přejedí a tak je to i s chválou. Čím víc chvály, tím víc sebevědomí.
Každý by měl v sobě mít to zdravé sebevědomí, které nám dává jistý pocit výjimečnosti. Pokud ale vlastní pocit uspokojení přeroste v pocit nadřazenosti, je to špatně. Rodič své dítě vnímá jako ten nejcennější poklad a snaží se mu dávat pocit největšího blaha. Někdy je třeba ubrat chvilkových potěšení, aby se dítě mohlo normálně vyvíjet a nemělo o sobě přehnané mínění, kterým by si v budoucnu mohlo uškodit.
Trest je slovo, které jen po svém vyslovení oplývá hrubostí a ponížením. Pro mě je snad více traumatizující to slovo nežli samotný obsah. Největší chybou, kterou může rodič udělat, je neustálé kárání dítěte i za malichernosti. Děti si rychle zvyknou, více se zatvrzují a dělají naschvály.
Je možné, že někteří rodiče to berou jako prevenci před možným odmlouváním či zlobením, ale trest za něco nevykonaného není trestem. To ale neznamená, že jakékoli tresty jsou nevhodné jako motivace při výchově dětí. Ty si to samozřejmě neuvědomují, ale i rodičovské kázání jim pomáhá v dalším životě. Tresty mohou být různého charakteru, nesmí se přehnat, ale dle mého názoru by se z výchovy neměly ani vypustit.
Po zralé úvaze je pro mě zlatá střední cesta tou nejlepší volbou. V dobrých výkonech je třeba děti podporovat a dodávat jim odvahu a chválit je za jejich kvality. Ovšem není nutno chválit dvanáctileté dítě, že umylo nádobí nebo došlo pro rohlíky. Stejně je to s tresty. Když dítě zlobí, odmlouvá nebo dělá něco nepatřičného, trest je nutný, aby si dítě uvědomilo, že to bylo špatné. Ale je nutné se vyvarovat nepřiměřeným trestům, které hraničí až s tyranií.
Lidé ničí lidi i v dnešní době
14.04.2008 - ALEŠ VLASÁK - Střední Čechy - str. 04
Jsem student gymnázia a musím v úvodu říci, že o politickou situaci naší země se příliš nezajímám. Co znamená nezajímám? Asi to, že spoustu věcí bych neřešil, vadí mi hádky mezi politiky a pokládám je za ubohé a směšné.
Tak na příklad neustále přetřásaná StB v minulém režimu. Několikrát jsem o tomto tématu diskutoval s rodiči a prarodiči. Jsou to dvě generace lidí, obě žily za vlády komunismu, ale každá v jiné poloze. Jejich názory se vlastně neliší.
Někdo měl smůlu a nic jiného než být takzvaným „udavačem“ mu nezbývalo. Jiný si v této pozici přímo liboval. Co je špatně? Asi libovat si v napadání, ničení, ubližování lidem. Tudíž podle mě jde jen o lidi. Vždyť i v dnešní době není problémem někoho zničit, přímo mu sebrat život. A StB přitom přece již neexistuje. Co slyšíme v médiích, čteme v novinách! Lidé ničí lidi.
Asi tedy je zcela jedno, zda zmiňovaný Jarek Nohavica byl, či nebyl u Státní bezpečnosti. Je to jeho svědomí a jen on zná důvod proč. Pokud někdo poslouchá texty jeho písní a byl někdy na jeho koncertě, myslím, že tohle vůbec nemusí řešit. Proč se přetřásá stále soukromí jen známých lidí? Mají docela smůlu. Jsou totiž mnohem horší lidé, ale o nich se nemluví. Možná, kdyby se soudil jako paní Jiřina Bohdalová, bylo by zase vše jinak. Třeba je pan Nohavica jen normální člověk a věci neřeší, když je za něj řeší jiní. „Vymazávání“ morálního selhání? To mi přijde docela zajímavé. Zločinci, kteří byli uvězněni za různé závažné přestupky a poté propuštěni, přichází na svobodu s čistým štítem a mají tak být bráni. Měli by být zařazeni do společnosti a vnímáni jako noví lidé, tak proč ne. Pokud je člověk slušný, pracovitý, měli bychom si ho vážit, neboť pro naši společnost je velkým přínosem. Jestli tedy udělal chybu, a vlastně možná ani ne vlastní vinou, měl by dostat šanci. Každý by měl dostat druhou šanci. Vždyť i my děláme chyby.
Jaká byla tedy dříve doba? Babička s dědou by řekli, že měli prostě jistotu. Nebáli se, že přijdou o práci, měli levné zdravotnictví, ale nikam do světa se nedostali, a přesto se měli dobře. Současnou politiku spíš kritizují a celá situace ve státě v nich vyvolává obavy a strach. Rodiče? Když se zeptám na studia, nestěžují si. Mamka studovala na gymnáziu a tvrdí, že je to stejné. Vše je v osobnosti učitele. Snad jen rozdíl v oslovení soudruhu profesore a v nutnosti členství v SSM. Tam ale měli výbornou partu, vyráželi a byla legrace. Naši asi tu dobu brali, jak šla, byli mladí a prostě si užívali. Jediné, co nám závidí, jsou naše obrovské možnosti.
Zajímavé by bylo, kdyby se někteří lidé a organizace přestali zabývat minulostí, kdo, co, kdy a jak, ale svou energii věnovali budoucnosti. V naší společnosti je tolik potřebných náprav, a my řešíme Nohavicu. Uvědomuji si, že historie utváří současnost, že se z ní máme poučit. Nejsem si jistý, že by někdy pomohlo zabývat se jednotlivcem, pro společnost významným především hudbou, když se naši politici nejsou schopni shodnout ani na maličkostech. Nevím, ale jak se lidově říká „ať si každý nejdříve zamete před vlastním prahem, a bude dobře“.