Nepovinná francouzština online
Mgr. Barbora Rosová
Online výuka nemusí vždy znamenat, že se učí jen to nejnutnější. Důkazem toho je skupina primánů a sekundánů (prima dokonce i se svou třídní), kteří se navzdory nepříznivým okolnostem, rozhodli začít se učit nový cizí jazyk, a to zcela dobrovolně.
Protože mají můj obdiv za to, s jakou chutí a vytrvalostí se studiu věnují (a že to není jednou týdně a online snadné!!!), zeptala jsem se jich, proč se vlastně rozhodli francouzsky učit. Nezbývá, než držet jim palce, aby jim píle i chuť vydržela.
A tady jsou tři názory - 2 studenti a třídní učitelka z primy:
1) Já jsem se francouzštinu chtěla učit, protože se mi tento jazyk líbí a chtěla bych jím umět mluvit alespoň tak, abych si ve Francii dokázala popovídat s Francouzem jeho rodným jazykem. Francouzštinu jsem se chtěla naučit také proto, že mi mamka může pomoci, když něco nechápu nebo třeba nevím, jak se nějaké slovo vyslovuje. Zato kdybych se učila jiný jazyk, tak mi ve výslovnosti ani nijak jinak nikdo nepomůže, protože rodiče umí jen anglicky (mamka i francouzsky) a babička pár slov německy, ale ta by mi v učení moc nepomohla, protože bydlí docela daleko a přes telefon by to nebylo dobré. Jelikož moje máma francouzsky umí a říkala, že francouzština není tak těžká a že je to moc pěkný jazyk, tak jsem se tento jazyk chtěla naučit také. Francouzština je zatím dobrovolná, tak se nemusím vůbec stresovat, že někde udělám chybu a dostanu špatnou známku, což je podle mně dobré. Momentálně mám francouzštinu jako svůj koníček.
2) Francouzštinu bych chtěl znát, protože až budu velký, chtěl bych se podívat do Francie nebo do Kanady. Také se říká kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Zatím mi francouzština moc nejde, ale doufám, že se ji naučím. Je to pro mne těžká, protože nikdo francouzsky v naší rodině nemluví.
3)Rozhodla jsem se okamžitě, když jsem se dozvěděla, že kurz francouzštiny pro moje primánky otevíráš. Chtěla jsem se v té době s dětmi seznámit i jinde, než na pozadí přírodních věd. Ale hlavně si čas od času potřebuji připomenout, jaké to je být studentem. Tím pádem si otestovat moji trpělivost, schopnost pravidelného učení se, ukázněnost a PAMĚŤ. A v neposlední řadě – moji milovaní psi plemene Chien de Montagne des Pyrénées – jsou francouzským národním plemenem. Třeba se do jejich země původu znovu podívám, a pak nebudu jen hloupě koukat a pokoušet se dorozumět ve Francii anglicky.