Studenti napsali přes 10 tisíc článků - PETR SUCHOMEL, redaktor MF DNES
V minulých šesti týdnech mohli studenti středních škol psát své názory do MF DNES. Tuto možnost využili nad očekávání. V redakci se shromáždilo více než 10 200 příspěvků na tři zadaná témata. V prvních dvou týdnech se zamýšleli nad umístěním amerického radaru v Česku, dalších čtrnáct dní prozrazovali, co si myslí o eutanazii, posledním tématem byla česká politická elita.
Na stránkách MF DNES byly otištěny texty 10 studentů z Gymnázia J.Barranda v Berouně! Připojujeme poslední dva texty - Daniela Chabra ze septimy a Kryštofa Zusky z 2.A. Děkujeme všem, kteří do MF DNES přispěli. Blahopřejeme těm, jejichž texty byly uveřejněny. Díky za dobrou reprezentaci školy!
Názory byly vyhraněné, radikální, mnohdy vtipné, většinou i dobře napsané. Nejvíce se studenti „vyřádili“ na posledním tématu. Politikům zpravidla nemohli přijít na jméno, nebo jejich soukromí a aféry naopak stejně ohnivě obhajovali před lačnou veřejností a novináři. Debata o radaru trochu trpěla nízkou informovaností, eutanazie zase nedostatkem osobní zkušenosti se smrtí.
Obtížná témata zvolila redakce záměrně – studenti se měli zapojit do práce v novinách se vším všudy. Měli komentovat témata, která hýbou společností a v poslední době se často objevují na komentářových stránkách. Ke kvalitnímu komentáři je třeba dohledávat i nové informace, které autor nemá k dispozici, a třeba i z oblastí, jež nemá v oblibě. Kdyby studenti psali o svém volném čase, prázdninách či o hudbě, kterou poslouchají (jak někteří navrhovali), jejich práce by nedoplňovaly hlavní část projektu „Studenti čtou a píší noviny“ – totiž práci s deníkem při vyučování školních předmětů.
Každý den dostávali studenti z 362 českých tříd, které se do projektu přihlásily, zdarma MF DNES a využívali noviny v hodinách českého jazyka, společenských věd, dějepisu, ale třeba i zeměpisu a ekonomie. Hledali v nich aktuální informace, pátrali po podrobnostech, učili se publicistickému stylu nebo třeba přiřazovali titulky a popisky k jednotlivým článkům a fotkám. Školy uvítaly i informace ze sportovní rubriky, kterou studenti četli při tělocviku. Některé třídy projekt inspiroval k založení vlastního školního časopisu.
Studenti v neposlední řadě sledovali jim věnovanou celostátní stránku i regionální přílohy, kde každý den vycházely jejich autorské texty. Pro některé autory bylo obtížné zvyknout si na to, že články v novinách se z prostorových důvodů krátí a upravují, jiní se zase pozastavovali nad kvalitou textů vybraných k uveřejnění.
Z více než 10 tisíc příspěvků mohla MF DNES otisknout pouze necelých pět procent nejzajímavějších. Ostatní byly vyvěšeny na internetové stránce www.idnes.cz/studenti. Při výběru článků, které vycházely v novinách, redaktoři v žádném případě nehodnotili názory studentů. Nejdůležitější pro ně nebyla dokonce ani stylistická dokonalost textů. Dávali přednost nápaditým autorům a jejich netradičním pohledům na zadaná témata. Příspěvky, které měly navíc výbornou stylistickou úroveň, byly odměněny knižní cenou.
Dnes vycházejí studentské příspěvky v MF DNES naposled. Ale ne na dlouho. Už teď se připravuje jarní kolo projektu „Studenti čtou a píší noviny,“ které by mělo odstartovat koncem března.
Chceme dobré politiky? Vyberme si je
Většina z vás čtenářů se mnou asi bude souhlasit, že pohlavek politika Miroslava Macka exministrovi Davidu Rathovi nebo například neoprávněné pobírání sociálních dávek Jiřím Čunkem patří mezi druhy chování, které by se neměly vyskytovat u politiků, kteří by nás měli spíše reprezentovat než nám předvádět, jak se chovat nemá.
My si ze svých řad vybíráme elitu, která nás má zastupovat a hájit naše názory. Namísto toho se často nad vystupováním této elity musíme pousmát. Ovšem pokud se nám chování vrcholových politiků nezamlouvá, nemůžeme z toho vinit je samotné, ale sebe. Vždyť jsme je zvolili my.
Pak ale vidím výsledky spokojenosti s politikou, která ukazuje, že kolem tří pětin obyvatel je s politikou nespokojeno. Když se naproti tomu podívám na volební účast, začnu se divit, proč je nespokojeno více lidí, než kolik přišlo k volbám. Nelíbí se mi, že existují lidé, kteří nejdou volit, a přesto si stěžují na politickou situaci.
Líbí se mi, že jsem nedávno našel mnoho zajímavých informací o Janu Švejnarovi v Mladé frontě, a tak by to mělo být. Když budeme mít informace o politicích, které volíme, na dosah a budeme mít zájem o to dobře si vybrat, určitě najdeme zástupce, kteří naše zájmy budou hájit lépe a lépe. To je jediná možná cesta k naprosté demokracii, vládě lidu.
DANIEL CHABR, Gymnázium Joachima Barranda Beroun - 19.11.2007
Čeští politici? Ideál a skutečnost
Většina z nás si myslí, že by politik měl být „ideální člověk“. Měl by být vzdělaný, inteligentní, pravdomluvný, poctivý, pracovitý, neúplatný, měl by dodržovat volební program a sliby a to i na úkor svých vlastních zájmů. Měl by být dostatečně inteligentní, aby dovedl zodpovědně posoudit možnosti a směry společenského vývoje. Politik by měl mít osobní charisma a umět přesvědčit občany o své pravdě. Takoví bychom však chtěli být pravděpodobně všichni. Jaká je však skutečnost?
Většinou jsou nám z televize a denního tisku politici představováni v přesně opačném světle. Jedná se však podle mě vždy jen o několik jedinců. Politici nejsou jen poslanci a senátoři, kteří dělají velkou politiku. Těch je pouze 281.
Mezi politiky patří i starostové z měst a obcí, kterých je v naší zemi přes šest tisíc.
Především o starosty z menších obcí není ze strany médií takový zájem, a proto málokdo ví, že starostu na vsi, kde se všichni znají, kontrolují jeho voliči skoro 24 hodin denně.
Pro starostu v malé obci nikdy nekončí pracovní doba. Lidé se svými dotazy a problémy za ním chodí o víkendu, brzo ráno, v poledne i večer. Takový starosta, který nemá ve svém úřadu tým odborníků, musí řešit vše sám. Od výstavby kanalizace, řešení všech krizových situací (např. při povodních) až po odvoz zatoulaných psů do útulků.
Myslím si, že mezi politiky tak jako mezi lidmi je spousta slušných a pracovitých lidí. Bývá však skutečností, že tito lidé většinou v tichosti pracují a nikdo se o ně vlastně ani moc nezajímá. Domnívám se však, že v mnoha případech někteří „vyšší“ čeští politici ideální představy o vlastnostech politika nesplňují.
Politici se nesnaží dodržovat volební programy. Hlavním nedostatkem české politiky je malá snaha o dodržování volebních programů a přílišná ochota dělat kompromisy, které umožňují politikům zůstat u moci.
Poslední dobou se mi zdá, že opozice v české politice není opozicí konstruktivní, ale opozicí destruktivní. Opoziční politici často poukazují na negativní vlastnosti druhých, a na své ne. Jsou demagogičtí, neobjektivní, netolerantní a neumí uznat prohru. Je to škoda, protože férový souboj vládních stran s konstruktivní opozicí je základem demokracie i zárukou společenského pokroku a byl by jistě prospěšný nám všem.
KRYŠTOF ZUSKA, Gymnázium J. Barranda Beroun - 23. 11. 2007