Poslední zvonění X první zvonění
(student Kožůrik) Od dávné minulosti má závěrečný ročník své poslední zvonění, kdy oficálně ovládne na jeden den celou školu. Uvažte, zda by něco obdobného neměli mít i začínající studenti našeho gymnázia...
Dnes jsem při volnější hodině dějepisu přemýšlel o letošním posledním zvonění, které bude v naší režii. Poslední třídní spolupráce při nahánění mladších studentů za účelem zmáčení vodou je tradice, jenž se na naší škole drží už několik generací. Poslední zvonění jsem zatím zažil jen z „té druhé“ strany, kdy mne starší přátelé honili po dvoře a zběsile po mě stříkali každou kapkou vody, co měli po ruce…
Snažil jsem se přijít na něco nového, co by všechny pobavilo a nenutilo by je vědomí mokrého oblečení nejít v osudný pátek do školy, leč nic mne nenapadlo. Přeci jen krmení „bůhví jakou patlaninouJ“, stříkání voňavkou a voda v lahvích je už trochu monotónní. Možná tématicky sladěné poslední zvonění by mohlo pobavit. Symbolické pohřbení třídnice, fiktivní upálení třídních profesorů a profesorek nebo třeba poslední průvod školou. Možností je nespočetně, stačí jen trochu zafantazírovat a předat svůj nápad spolužákům…J
Ale odběhl jsem od tématu, o kterém jsem chtěl psát. Čtvrtý ročník má své poslední vystoupení co by rozloučení se čtyřmi roky studia. Má otázka je jednoduchá: Neměli by i první ročníky mít „zahajovací“ rituál, který by je přivítal mezi lidmi, s nimiž stráví nejlepší roky svého dosavadního života? Osobně by se mi líbilo tradiční pasování, kdy mazáci čtvrťáci pasují žáky základních škol na studenty gymnázia.:)
Rád bych se dozvěděl nějaké vaše nápady, docela by mě zajímalo, jestli mé bádání opět našlo slepou uličku nebo se konečně dostalo na úrodnou půdu…J
S pozdravem Koža, markrabě Lhotecký