1. A v Národní galerii Pobouření smyslů nebo umění?
(V. Nademlejnská, V. Slomková, 1.A) Ráno nás probudil drnčivý zvuk budíku a my se jako vždy převalili na bok s rozhodnutím zaspat.V tom nám ale blesklo hlavou, že dnes (2.listopadu 2006) nevstáváme do školy, ale že s naší třídou 1.A, profesory Kučerou a Žufníčkovou vyrážíme do Prahy do Národní galerie na dějiny moderního umění.
Představa obrázků a také toho, že pokud hned nevstaneme, nestihneme vlak a budeme sedět doma, nás zvedla z postele. Jelikož vzápětí už sedíme s dalšími spolužáky ve vlaku směr Praha. Ve velkoměstě se cítíme opravdu jako vesničané a po pár karambolech s nákupem lístků na metro si už hovíme v jednom z vagonů, spokojené, že jsme to zvládli. Najít budovu Národní galerie je pak hračka.
Matně si vzpomínáme na čas srazu před Veletržním palácem, ale myslíme, že to bylo okolo 10.hodiny. Poté, co se nás profesor Kučera konečně dopočítal a rozdělil na dvě skupiny, se nás ujaly dvě mladé průvodkyně. Každý jsme se chopil jednoho polštářku na sezení a už jsme šlapali do schodů. Celá výstava začala prvním úkolem, zadaným od paní průvodkyně. Projít si celou expozici a letmě ji zhlédnout. Poté jsme se všichni usadili v kroužku a debatovali o tom, jak na nás na první pohled moderní umění působí. Náš názor je a bude, že tohle umění je extravagantní, nápadité, originální a provokující. Dalším úkolem bylo vybrat si ze všech děl jedno, které nás nejméně zaujalo, nebo kterému vůbec nerozumíme. Posledním úkolem bylo utvořit skupinky asi po čtyřech lidech, v nichž měl každý představit své dílo, popsat ho a něco o něm říci. Všechny skupiny si poté vybraly jedno jediné dílo, to představily všem ostatním skupinám, vyjádřily na něj svůj názor a tím vždy vypukla debata o původu obrazu nebo díla. Na závěr prohlídky jsme si vše shrnuli a každý jsme došli ke svému názoru na moderní umění.
Na výstavě jsme poznali, že když se řekne „moderní umění“, člověk si může představit prakticky všechno. Tak třeba ohromná hnědá potrhaná deka, která visí ze stropu, nebo klavír, kterému chybí klávesy a místo nich je zalitý beton. Je tohle vlastně umění? Měla by taková díla vůbec zůstat v Národní galerii? My myslíme, že ano. Skoro nikoho by asi nenapadlo zalít klavír betonem. A právě v tomhle se nám líbí moderní umění. V originalitě a nápadu. Celá výstava na nás velice zapůsobila, i když u mnohých děl jsme zpočátku nepochopili, co mají představovat, nebo jaká je jejich hlavní myšlenka. Díky této výstavě jsme si uvědomili, že se člověk musí nad uměním vždy zamyslet, aby mu porozuměl. Musíme si na něj zvykat, jako si musíme zvyknout na stále složitější svět kolem nás.