De Inglaterra a la República Checa - III
(Tadeáš Peták) A long time ago, in a galaxy far, far away... Začaly a skončily hvězdné války. Ale já jsem celkem nedávno a poměrně blízko začal psát tyhlety nesmysly. Ten minulý nesmysl byl o „mém“ (jinde to asi vážně vypadá trošku jinak, pořádně se poptám, až uvidím všechny ostatní z ČR, co jsou taky tady) typickém dni na boarding school. A říkal jsem si, že by možná nebylo špatné trošku přiblížit ten termín „boarding school“...
Musím přiznat, že se to paní Rownligové povedlo poměrně hodně přesně zachytit v jejím veledíle - Jindrovi Hrnčířů. Všechno co tam najdete tak nějak opravdu souvisí s tím, jak to funguje ve skutečnosti. Místo famfrpálu tu tedy hrajou rugby a moc se tu nekouzlí, ale jinak to prostě sedí – od kouzelnického zkouškového systému přes koleje až po školu jako takovou... Trochu to opsala ale co – stejně je to pořád parádní ;)
A taky musím přiznat, že jsem moc nevěděl, jak celý tenhle článek napsat, protože chtělo by to v něm tak jako odbočovat – ke školnímu systému v Anglii, k aktivitám tady, k jednotlivým předmětům atd. Ale tomu asi věnuju některé další články, tak mě moc nebijte, že je to takové lehce zmatené...
Jsou tu, stejně jako v Čechách, dva typy škol – státní a soukromé. O těch státních toho moc nevím, ale podle toho co jsem slyšel, tak se od těch našich zákládních a středních moc neliší. A nejsem si úplně jistý, jestli je tu taky vedou něco jako gymnázia... Optám se. Každopádně – ty soukromé jsou jiné docela hodně. U nás jsou to většinou celkem normální školy, občas třeba bilingvní nebo nějak specializované, měly by asi být i lepší než státní (to nechám na vás, ale když studujete na gymnáziu, tak co si myslíte? ;)) a prostě na nich navíc ročně nebo měsíčně platíte nějaké menší nebo většinou spíš větší peníze.
Oni tu mají něco úplně jiného – tyhle boarding schools. Někdy se jim také říká public schools (protože ze slova public samozřejmě opravdu moc vyplývá, že je to soukromé... jsou to šílenci).
První poměrně velký a řekl bych, že pro většinu lidí zatraceně důležitý rozdíl je cena. Školné jsou docela astronomické částky – za rok je to v přepočtu tak milion (korun samozřejmě... naštěstí; a ještě víc naštěstí, že mě se to netýká ;)) Ale zase platíte nejenom za vzdělání ale i za ubytování, stravu, aktivity (i když např. za music lessons se platí navíc) atd. Ale stejně je to pořád zatraceně hodně peněz, i pro Angličany.
Ale ten největší rozdíl vyplývá z toho slova boarding v názvu - je tam proto, že jste “na palubě“ školy – bydlíte prostě přímo v ní (což se někomu může zdát jako fakt děsná noční můra, ale tak zlé to zas není, vážně...) Školy mají obrovské pozemky, my tu máme asi pět hřišť na rugby, dvě fotbalová hřiště, poměrně velké golfové hříště, bazén, dva squashové kurty, asi tři hřiště na ten jejich hokej, tenisové kurty, poměrně hodně trávníků... Takže nejenom že bydlíte sto metrů od třídy (vážně, já to mam asi tak dvacet vteřin na matiku a španělštinu, na fyziku a na business je to horší, to je asi třicet, když se vleču (neuteču), tak i třicet pět a to už je fakt dálka... ;)) ale můžete tu dělat i všechny další aktivity – sporty, muziku, intelektuální záležitosti atd – říkají tomu extra-curricular activities (abyste taky měli trošku té angličtiny). A protože je tu asi 600 nebo kolik studentů, tak to musí být zatraceně dobře organizované...
Každý žák bydlí na určité koleji (house). Je jich tu sedm, čtyři klučičí a tři holčičí. Jen tak mimochodem, já jsem v Rendleshamu (výslovnost je rendlšem, nechápu, nejspíš si to vymysleli... pokud bych to převáděl do češtiny, tak rend je štípat a ham je slanina a to les uprostřed asi bude vliv naší matřštiny nebo nevim... mimochodem já když jsem si doma nemohl zapamatovat jméno školy – Framlingham – tak jsem si ho takhle rozkládal, od té doby vím, jak se řekne vřes... velice užitečná věc). Ty koleje se všechny trochu liší, v každé jsou trochu jiní lidé a to i přesto, že je tam nevybíral Moudrý klobouk ani nikdo jiný - koleje si vás prostě celkem náhodně vyberou samy, každá má trochu jiná pravidla (jako kdy být večer na pokoji a tak) a každý samozřejmě je hrdý na tu svojí a snažit se ji co nejlépe reprezentovat. Taky co vám zbývá...
Každá kolej má svého housemastera, který to má všechno na starosti,xpodle mě je tu tedy hlavně proto, aby bylo na koho házet ty průšvihy. Pak taky pár dalších učitelů, kteří do ní tak nějak patří a střídají se na „duty“. To spočívá v tom, že jdou dvakrát za den (ráno po snídani a večer po večeři) na roll-call, kde se sejde celý house a oni zjistí, jestli jsou všichni ve škole, řeknou, co se ten den bude dít respektive co se stalo, večer pak ještě kontrolujou, že všichni jsou na svých pokojích, pokud jsou jakékoliv problémy, tak je řeš oni atd. Pak jsou taky na každé koleji takoví výjímeční studenti ;) – prefekti (zase odkazuju na HP, jsou to studenti, co prostě mají víc povinností a zodpovědnosti – dozory na obědě, v IT, ukáznění mladších studentů atd. Samozřejmě mají i nějaké výhody, ale nevim, jestli je tak super být prefekt...), head of house, head of music a další funkce ale to víceméně není až tak důležité, oni toho stejně moc nedělají... Ale když si to potom napíšete do CV na univerzitu, tak to asi vypadá docela dobře.
V housech jsou poměrně hodně přesně rozdělené povinnosti a asi ještě přesněji práva. Například během roll-callu můžete vyhodit kohokoliv z nižšího ročníku z křesla, abyste si mohli sednout... Přijde mi to takové trochu zvláštní, možná až přehnaně dávají najevo, že „mají navrch“ ale asi na tom v těch nižších ročnících byli stejně, tak si to teď musí vynahradit.
Ti nejmladší (Year 9, tak 13 let...) bydlí všichni dohromady (je jich v tom pokoji asi osm), musí dělat takové ty nepříjemné věci – vynášet koš, uklízet kuchyni atd., Year 10 a Year 11 se starají o common room (společenská místnost, jsou v ní např. ty roll-call, taky je tam ping-pongový stůl, televize a kulečník, bohužel jsem to ještě nějak nestihl využít...) a pár dalších věcí. Year 12, což jsem já, už jsou docela privilegovaná vrstva (přišel jsem prostě v pravý čas ;)), nikdo už nekontroluje, jestli máte uklizené pokoje ani vám neprovádí další podobné nepříjemné věci. Na druhou stranu, taky se střídáme na takové duty – někdo musí být v pokoji Year 9 během prepu (to jsou ty povinné dvě hodiny učení, jak jsem o tom psal) a dávat na ně pozor, aby se učili - v podstatě jde o to, donutit je, aby moc neřvali a dělali si cokoliv, hlavně potichu, aby nepřišel housemaster a během tohohle času nemáte vůbec žádnou šanci udělat vlastní práci, to se prostě fakt nedá... Na příště se jim snažím vymyslet nějakou hru, abych je trochu zabavil. Ale muselo by to být něco tichého, napadl mě třeba turnaj v piškvorkách ale nemáte někdo nějaký lepší nápad? Year 13 pak už může dělat téměř cokoliv, povinnosti moc nemají, jen večer musí zkontrolovat, že jsou všichni na pokoji...
Nad celou touhle strukturou samozřejmě bdí paní ředitelka, kterou jsem ale zatim viděl vždycky jenom ráno v kapli, jinak se do školního dění moc nezapojuje, asi má na práci důležitější věci.
Na škole je víc „typů boarderů“. První typ je ten typický ;) – full boarding - jste tu celý rok včetně víkendů a domů (nebo někam jinam – prostě pryč ze školy) se vracíte jen na Vánoce, Velikonoce a ještě na prázdniny, které jsou v polovině každého termu. Nemají pololetí ale trimestry – rok je rozdělený na tři části – Vánoce – asi tři týdny, Velikonoce – asi ještě o něco déle, letní prázdniny – asi dva měsíce. Druhý typ jsou week boarding každý víkend se vracíte domů. Takových lidí je tu docela hodně – v sobotu večer a v neděli je tu docela prázdno... Třetí typ jsou day boarders – to už vlastně ani nejsou boardeři – ti ráno do školy přijedou a večer zase hurá domů... Občas tu zůstávají na nějaké akce, ale většinou prostě normálně přežívají doma. Teď ještě co můžete a nesmíte...
Po školních pozemcích se můžete pohybovat po libosti, to je všem celkem jedno, nesmí se jen chodit po trávníku, který se udržuje na letní (!!!) turnaje v kriketu ;) Do města, které je hned vedle (je to spíš tak, že škola je v něm, no...) můžete potom, co jste se odškrtli na seznamu (sign out) a smí se tam jen po škole do večeře (od čtyř do půl šesté), večer už ne. Zase – mladší ročníky to takhle jednoduché nemají, ty tam moc nemůžou...
Školní zařízení (facilities) můžete využívat jak kdy – na hřiště a podobné venkovní věci se může kdykoliv, do posilovny taky, do bazénu jen když tam někdo je, ale to je skoro každý den, takže to není problém. Do IT roomu se může jen v určité hodiny, knihovnu můžete využívat během dne do čtyř a pak v čase povinného prepu. Opravuje se nám hudení a divadelní budova (vrazili do toho dva miliony liber!!! fakt mě zajímá, co tam všechno bude, mělo by se to otevřít někdy v listopadu), takže na nástroje se cvičí v takových těch kabinách pro zedníky (parádní akustika), to taky můžeme využívat po libosti.
A to je asi tak všechno, co mě napadá, že by se na tohle téma dalo napsat. Určitě jsem na něco důležitého zapomněl, ale co, to snad doženu jindy. Jinak přišel mi dotaz, co děláme o víkendech a jak často se vracíme domů... Díky, měl jsem radost, že aspoň někoho to zajímá ;)
Víkendy jsou tu zatraceně krátké – v sobotu dopoledne je ještě škola a odpoledne jsou aktivity – skončíte tak ve tři. Pak už je to na vás, většina lidí tak nějak odpočívá a večer vyrazí do města se hrozně opít. Uplně vážně – oni jak to tu do hospody nemůžou chodit přes týden, tak si to asi musí vynahrazovat o sobotách - všichni se jdou strašně vožrat, to se jinak říct nedá... No a v neděli je snídaně až v devět – můžete se pořádně prospat. Musím říct, že to jsem hodně ocenil – po tom týdnu, kdy vlastně pořád něco děláte, jsem se na to fakt mooc těšil... Hodně lidí jede třeba jenom na neděli domů a jinak jsou různé akce – minulou sobotu jsme například byli lovit kraby (jako vážně – někdo rybaří a někdo prostě chytá kraby – má to jednu výhodu – krabů chytíte víc, jeden house jich za hodinu nachytal 1000 (!) na čtyři struny). A jinak můžete odpočívat, učit, jet někam na výlet nebo cokoliv dalšího, neděle je vážně volná. Já osobně jsem ji zatim vždycky strávil tady, kromě např. toho krabaření... A s návraty domů – chystám se domů na Vánoce a na Velikonoce, jindy to asi nevyjde.
No to jsem se zase rozepsal co. Ještě abych zůstal u mé oblíbené tradice, tak bych chtěl tentokrát poděkovat následujícím... Sdružení HMC za to, že mi ukázali, že i slovo nemožné obsahuje možnost a to totiž, že vám i v dnešním světě kompjůtrů někdo může dát milion jen tak... Organizaci OSF za to, že mě vybrala, aby mě pánové z HMC mohli vybrat... A v neposlední řadě panu Georgi Sorosovi za to, že měl kdysi dost odvahy na to, aby si půjčil miliardu liber, nakoupil za ně německé marky a čekal, až libra půjde dolů a pak to vyměnil zpátky a měl tak dost cashe na to, aby organizaci OSF mohl založit...
Pokud se vám zdálo, že tenhle článek byl opravdu vtipný velice, tak máte pravdu – jeden kámoš mi psal, že vždycky se slzou v oku ;) vzpomíná na moje... ehm... pro nedostatek výrazů vtipy, tak jsem se snažil. Doufám, že ve škole daří, zprávy mám jen pozitivní, tak snad nikdo nic nezatlouká.