De Inglaterra a la República Checa - II
(Tadeáš Peták) V minulém díle jste četli… Objevena nadace OSF a sdružení HMC… Velký omyl… Punting, learning, coursing, eating, living and whatevering in Cambridge… Osudová cesta… a mnoho dalších, velice důležitých, věcí. Dneska už to bude jen a jen o Anglii samotné, slibuju. A říkal jsem si, že by nemuselo být špatné popsat, jak tu vypadá takový typický den...
Jen pár věcí na začátek. Musíme mít uniformy, ale pro náš ročník (jmenuje se Lower Sixth, pak je ještě Upper Sixth, ve kterém už maturujete – škola je tu celkově o rok kratší... jdete do Anglie?) už to není tak přísné. Pro kluky je to jakýkoliv oblek, jakákoliv košile, tmavé boty a školní kravata. Mladší musí nosit opravdu přesně určenou školní uniformu – tmavě modrý oblek, světle modrou košili a školní kravatu... Mladší holky mají sukni, modrou košili a tmavě modré sako (jestli se tomu u holek říká taky tak...) u starších už je to celkem cokoliv společenského – sukně nebo kalhoty, košile a sako. Po čtvrté si uniformu můžete sundat a už je celkem jedno, co máte na sobě, nevím, jak je to s délkou sukně, ramínky od podprsenky a dalšími americkými problémy, ale zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by s tím měl problém. Na druhou stranu je pravda, že jsem tu asi ještě neviděl holku, které by bylo vidět břicho ;) U nás to prostě nosí každý (no, spíš každá... i když...), tady skoro nikdo. Možná s tím v minulosti byly problémy, tak už to teď nikdo ani nezkouší, vážně netušim. Ale to už je jedno, hlavně že tu nikdo nechodí nahý, teď už ten slíbený den...
Vstanete ve čtvrt na osm. Obléct si můžete co chcete, na snídani není uniforma povinná, ale komu by se pak chtělo převlékat, takže já osobně to dělám tak (jako všichni ostatní), že si rovnou vezmu košili a kalhoty a pádím na snídani. Na výběr je hrozně moc věcí – od toustů, slaniny a vajíček přes vločky, cornflaky, jogurty až k lívancům, samozřejmě zelenina, ovoce, saláty, k pití celkem cokoliv – čokoláda, kafe, čaj (vážně ho většinou pijou s mlékem, ještě jsem se to neodvážil vyzkoušet)...
Po snídani (ve čtvrt na devět) hurá na zápis k vašemu housemasterovi (to tak mě napadá, že tím jsem možná měl začít – popsat, jak funguje celá britská boarding school... no, alespoň už mám téma na další článek), tam už uniformu mít musíte (kravatu a sako) a odtud do kaple. I pokud nejste moc věřící (jako já), tak je to v pohodě, zazpíváte si jeden song, řeknou vám, co se ten den bude dít, na začátku se například vyhlašovali noví prefekti atd. a pak se už můžete jít učit, jupí.
Hodiny tu trvají třicet pět minut a musím říct, že těch deset minut mi přijde docela důležitých, vyhovuje mi to víc – ta hodina najednou uteče mnohem rychleji, ani se nestačíte začít nudit, u nás se většinou takhle ke konci už jen těším pryč... Možná to bude i tím, že ve třídách je podstatně méně lidí (víc než patnáct nikdy, na španělštinu jsme tři ;)), což je vážně příjemnější – učitel se vám daleko víc může věnovat. Ale to je dané tím, že mají daleko víc peněz a můžou tak platit víc učitelů a dát studentům na výběr víc předmětů... Co je trošku zvláštní – ještě jsem neviděl, že by někdo byl vyvolán k tabuli – pořád sedíte v lavici a např. v matice a fyzice si učitelé tak nějak odvykládají to svoje, dají vám práci a většinou se vás moc neptají, jak byste to řešili vy... Pak se tedy osobně věnují těm, co mají s něčím problém nebo tak. Jenom ještě k délce hodin – pětatřicet minut je fajn, ale když máte dvouhodinovku, což je dost často, tak učitelé často přestávku úplně vynechají a najednou je to hodina a čtvrt a to už vůbec hezké není... Jsou tři hodiny, pak je dvacetiminutová přestávka, pak dvě hodiny a potom konečně... OBĚD! ;)
U oběda, podobně jako u snídaně, je na výběr z hooodně moc věcí, tak čtyři teplá jídla, stejný počet studených, hromada příloh atd. Je to paráda, když si člověk může vždycky vzít, na co má chuť. Musíme to u nás zavést taky ;) Na oběd je asi hodina a půl a zase - je skvělé, když to do sebe nemusíte naházet za přestávku ale můžete si přitom s někým v klidu povídat nebo tak něco, to by se mělo zavést taky (jenže pak by zas bylo delší vyučování, to je taky na pytel co...) V čase po obědě píšu maily...
Po obědě ještě tři třicetipěti-minutovky (u nás ještě ten název hodina sedí, ale tady... taky tomu řikaji lesson, to je fakt), je 15:40 a to je všechno – konec vyučování. V žádném případě tím ale nekončí aktivity nebo povinnosti. Od čtyř jsou volitelné kroužky, jsou to sporty (je jich vážně hodně na výběr, ale většina kluků dělá rugby a většina holek pozemní hokej (hrajou ho v sukních, divácky dost atraktivní záležitost ;)) a další věci, zjistil jsem, že tu maji dokonce chocolate club, tam se prý učí poznávat čokolády, říkají, jaké tam cítí přísady a tak... Nechápu.
Tohle není povinné (pro nižší ročníky některé ano, aby jen neseděli někde u počítače nebo tak ale „všestranně se rozvíjeli“), ale myslím, že by byla škoda nevyužít, že je jich tu tolik. Já jsem si dal squash, plavání, cross-country, saxofon, vyberu ještě něco místo volejbalu, na který tady nikdo nechodí... Nějaký další článek věnuju aktivitám jako takovým, ještě počkám, až si budu úplně jistý tím systémem a zjistím přesně, co se kde dělá a tak...
Tohle všechno trvá přibližně do pěti, pak se trochu zkulturníte, svléknete uniformu (všechno kromě sportů se ještě dělá v uniformě) a v půl šesté jdete na večeři, výběr podobně jako u oběda, jen toho většinou sním hrozně moc, protože mám od oběda bez svačiny docela hlad... Oni tady vůbec všichni večeří hodně, protože svačiny prostě nevedou – je to pochopitelné, není na ně čas. Po večeři, v půl sedmé, je další zápis u housemastera, asi jestli jste se přes den někam nezatoulali či co a potom, a to mě hodně překvapilo, když mi to řekli, dvě hodiny povinného učení. Říkal jsem si, co je to za šílence, že se učí každý den dvě hodiny, že je to přece nesmysl, to nikdo nemůže vydržet, jenže oni učitelé poměrně spolehlivě zásobují úkoly a když pak dostanete napsat něco z cizího jazyka na 2 A4, stránku příkladů z matiky, něco na fyziku, tak to za dvě hodiny stihnete tak jako že moc ne (teda alespoň já) a tady nepřinést úkol moc neexistuje (upřímně – nevim, co se stane, když ho někdo nemá, protože se to prostě ještě nestalo) – všichni to prostě vidí tak, že dostali úkol, tak ho přece musí udělat.
A když to může znít divně, tak on to vlastně není takový problém – když máte dvě hodiny být na pokoji a nemůžete jinam a všichni ostatní se učí, tak to najednou není tak divné a nepříjemné, prostě něco děláte taky... Naopak – bylo by divné, kdybyste to neudělali. Jo a ještě - potom, co se dovolíte housemastera, můžete jít dělat úkoly do IT nebo do knihovny, tam často trávím docela dost času, dělám samozřejmě španělštinu, co jiného by se taky na počítači dalo dělat...
Po těch strašlivých dvou hodinách, ve tři čtvrtě na devět, už si můžete dělat co chcete. Pakliže jste všechno nestihli, tak máte o zábavu postaráno, pokud už máte veškerý „prep“ (tak říkají úkolům...) hotový, je to vážně na vás. Můžete jít do sixth form center, tam je bar, stolní fotbálek, většinou nějaká muzika – prostě se jdete bavit s ostatními (to samozřejmě můžete dělat i na dvoře (pro nedostatek výrazů tomu budu říkat dvůr, i když to jako dvůr nevypadá... prostě prostranství před školou) nebo kdekoliv jinde). A v půl jedenácté byste měli být na pokoji... Lights off, silence.
No a máte za sebou jeden den ;) Musím říct, že po prvním týdnu jsem byl uplně mimo – naprosto zničený člověk... Je to fakt jiné než doma – tam přijdete a i když třeba máte hromadu kroužků, tak je to všechno na vás, většinou vám nikdo nenaplánuje celý den. Tady to takhle funguje – je spousta věcí, na kterých musíte být (poměrně dost si potrpí na přesnost, trochu problém...), je to takové hodně... ”předpřipravené“ či co... Sranda no ;)
To by bylo k běžné denní rutině (to zní cool co...) asi všechno, pakliže jsem něco vynechal nebo vás něco zajímá víc, napište, napíšu. Ale řekl jsem si, že když už jsem začal děkovat v prvním článku, tak bych v tom mohl pokračovat ;) Takže – tisíceré (to je taky cool slovo...) díky celému našemu učitelskému kolektivu – všem, kdo se ptali, zajímali, starali, gratulovali a vůbec - vážně mi to pomohlo, děkuju moc... Napsal bych jména, ale na někoho bych určitě zapomněl a pak by mě to štvalo, tak radši ne. Ale asi dvoutisíceré díky patří (a to je taky cool ;)) p.uč.Havlíčkové (budiž jí Lucinka hodná), která nejenom že mi napsala úžasné doporučení ale o celý výlet do Anglie se zajímala vážně hodně a fakt mě podpořila... A asi ještě víceré díky p.uč.Charvátové, která mi prostě moc pomohla na všech frontách – doporučení, psychická podpora (veliká), lingvistické rady, opravy dopisů... Bomba. Fakt super, nějak vám to někdy všem musim vrátit ;)
Tak to byl ale dojemný odstavec, že... No a (ne)bojte se, přijdou další. Zajímá vás, kdo je to housemaster a tutor, co je to head's commodation a jak moc se liší anglická sobotní noc od té české? Čtěte další díl o tom, jak vypadá a funguje taková anglická boarding school...
Doufám, že gymnázium se má celé dobře, pan ředitel, obě paní zástupkyně, všechny paní učitelky a všichni páni učitelé, obě paní sekretářky, obě paní z bufetu, všechny paní uklízečky, pan školník, samozřejmě všechny jmenované paní, které jsou pořád ještě slečny a i další školní a okolní personál, existuje-li tedy ještě někdo koho jsem vynechal, pouští žáky nacvičovat a žáci pilně nacvičují a všichni chápou, že akademii prostě musí zakončit sexta... Tak to totiž prostě je ;) Howgh
Tadeáš
P.S. Jestli se vám zdá, že se mi trochu moc českých slov zdá cool, tak máte pravdu... Asi je to tím, že je jich tu nedostatek ;)