Drážďany ustály nájezd našich studentů
(Alena Bulvasová) V úterý 6. 6. 2006 (satanův to den…) se pod vedením pí. prof. Chocové a pí. prof. Moravanské vydala malá, asi jen čtyřiceti členná, skupinka na jednodenní výlet k našim západním sousedům do saského města Drážďany.
A aby paní profesorky věděly, že i individua jako je například redakce Š.O.K.u, dávala pozor, tak Vám o Drážďanech prozradíme nějaké zajímavosti, které jsme se za ten den dozvěděli.
Např.: Drážďany jsou čtvrtým největším městem Spolkové republiky Německo…
…za Druhé světové války bylo město rozbombardováno. Přesný počet obětí se dosud nezjistil, ale je odhadován na 25 000-60 000 mrtvých…
…letos město oslaví 800. výročí založení…
…mezi největší námi navštívené skvosty města patří bezesporu Zwinger s největší obrazárnou Německa a překrásně zrekonstruovaný protestantský kostel Frauenkirche…
Být před školou na šestou hodinu ranní bylo pro všechny docela jednoduché. Tím ,,pro všechny“ myslím studenty, profesorky i pana řidiče s autobusem. Vyjeli jsme něco málo po šesté a nikdo netušil, že z plánovaných dvou hodin cesty k hranicím se stanou bezmála tři hodiny jízdy v protisměru, couvání do rigolů a skoro hysterickému davovému šílenství. Docela zážitek… Nakonec se ale šikovnému panu řidiči podařilo nějak se dostat za hranice, kde na nás čekala naše první zastávka v zámku Moriztburg. Tady jsme si mohli prohlédnout jednu z největších sbírek paroží na světe a taky velkou bílou limuzínu, patřící k jednomu mladému páru, který tu měl zrovna svatbu. Svatebčané byli z naší návštěvy trochu na větvi, ale to se stává. Pak už nás ale čekala jen a jen cesta do Drážďan.
Jako první věc si všichni dali zmrzlinu a milá paní průvodkyně nevěřícně kroutila hlavou. Po obejití Akademie umění, kde vyučovala spousta slavných řeckých myslitelů, pak zamířila do kostela Frauenkirche a dále do Zwingeru, do Galerie starých mistrů. Tady jsme viděli slavnou Tizianovu ,,ležící Madonu“, ale i přes ty všechny vystavené skvosty se všichni rozutekli nakupovat dárečky pro své blízké.
Někteří byli a hladoví a tak si chtěli zajít do restaurace, kterých bylo okolo náměstí plno. Jenže ceny se pohybovaly hodně vysoko nad 15 Euro a navíc těm názvům nebylo skoro rozumět, tak jsme se radši slušně a hlavně rychle z restaurace vytratili a nakonec skončili s drážďanskou klobásou za dvě Eura. Na parkovišti pod mostem ,,Karolabrücke“ stihl naše kluky ještě okouknou tým německých, teplých, pomalu chodících, čumících, kouřících fotbalistů z Kyjeva. Radši se nechtějte vědět, jak jsme na všechny ty přívlastky přišli…
Cestou domů jsme se díky nedemokratickému přístupu koukali na Troju a nebo spali. Výlet to byl nadmíru povedený a příští rok určitě pojedeme zase!
Vaše Dodo
