Dupání, tleskání, mlácení do bedny a k tomu ohromná porce emocí. To všechno je flamenco
Ve středu 7.11. jela naše třída 2.A na pořad o španělské hudbě a tanci.
Flamenco jsme do té doby znali jen z různých filmů či videí. Když nám Lucie Bevelaqua zatančila ukázky flamenca, vypadalo to krásně, ale i jednoduše. Brzy jsme se mohli přesvědčit, že snadnost je opravdu jen zdánlivá.
Po úvodních ukázkách jsme se dozvěděli něco o vzniku a vývoji tohoto tance. Jeho počátky jsou známé již z 15. století, většinou z prostředí cikánské komunity na jihu Španělska. Flamenco ale není jen o tanečních kreacích, důležitou roli hraje totiž hudba. Ne hraní podle not, jde spíše o projevení emocí. Nejčastěji je doprovázeno expresivní hrou na kytaru a tklivým zpěvem.
Po teoretickém seznámení již přišla řada na nás a praktický nácvik. Je neuvěřitelné, co za rytmy může vytvořit člověk bez jakéhokoliv nástroje. Učili jsme používat k vytvoření rytmu pouze své nohy a dlaně k tleskání. Lektoři nás naučili několik jednoduchých rytmů. Zkombinovat ruce a nohy dohromady není tak jednoduché, jak se zdá, ale nakonec jsme se s tím všichni nějak poprali. Zkusili jsme si i hraní na cajón.
Následně jsme se seznámili také s doplňky, které se při tanci používají. Například vějíř. Co by mohlo být na otevření vějíře složitého? Po pár minutách zápasu s touto rekvizitou už jsme nebyli moc sebejistí. Viděli jsme i typickou sukni, která se jmenuje „bata de cola“, má obrovské volány a vlastně i takový „ocas“. I u této sukně jsou přesná pravidla, jak s ní tančit a vytvářet tak různé vlny a efekty. Zkusili jsme si, jak zacházet s mantónem, což je nádherný – a mimochodem také nádherně drahý – hedvábný, ručně vyšívaný šál. Ani podupávání v kombinaci s použitím bastónu – hůlky – nám úplně lehce nešlo. Ale lektorka povzbudivě říkala, jaká jsme šikovná skupina.
Abychom si uměli své zkušenosti zasadit do všeobecnějších znalostí, byl připraven i koutek geografický a lingvistický. Tam jsme seskládali velké puzzle ve tvaru Španělska a přiřazovali k jednotlivým regionům hlavní města, což se ukázalo jako poměrně nesnadné. Dále jsme poznávali jazyky, kterými se na Pyrenejském poloostrově mluví, konkrétně galicijštinu, katalánštinu, kastilštinu a baskičtinu. Naučili jsme se několik základních slovíček a frází a zkoušeli je srovnávat.
Ovšem to, na co jsme se nejvíce těšili, přišlo na konci. Ochutnávka tradičních „tapas“. Předtím jsme museli ještě vyplnit kvíz zaměřený na španělské reálie. Pak už přišly marinované švestky, tortilly, masové kuličky v rajské omáčce a pochopitelně nezbytné olivy. Zapít jsme to mohli nealkoholickou sangríou. Jako zákusek karamelizovaná hruška.
Pořad byl fajn. Zopakovali jsme si různé znalosti o Španělsku. Ale především jsme poprvé v životě viděli živě tančit flamenco a slyšeli flamencovou hudbu. A to je neopakovatelný zážitek.
2.A
