Je libo rakvičku nebo věneček? Aneb jak si španělštináři zamlsali na Día de Muertos
V pondělí 5.11. si studenti španělštiny z naší školy zkusili připomenout alespoň malou ochutnávkou atmosféru mexických oslav Día de Muertos, česky prostě Dušiček. Po zvládnutí znalostního kvízu si mohli ozdobit a sníst tradiční dušičkové sladkosti.
Sál byl vyzdoben po mexickém způsobu, nechyběli vyfešákovaní kostlivci, malované papírové a mandlové lebčičky a cukrátka, která si studenti mohli vlastnoručně nazdobit barevnými cukrovými zdobítky. Barevné rakvičky a lebčičky si pak mohli sníst a připomenout si tak symbolicky víru Mexičanů, že smrt není nic hrozivého. V myslích původních i dnešních obyvatel Mexika je to jen dobrý přítel, kmotra, se kterou stojí za to si zažertovat, postavit se jí tváří v tvář bez nádechu tragiky. Pro Mexičany to nejsou oslavy morbidní ani hrůzné, je to jen hra se smrtí, hra člověka, který nevěří ve svou všemohoucnost, ve svou důležitost, ve svou nepostradatelnost. Jejich oslava smrti je tak spíš oslavou života. A to dělají opravdu důkladně. Dušičkové svátky svou křiklavou barevností konzervativnímu Evropanovi připomenou spíše všeobecné silvestrovské veselí či masopustní radovánky.
Mexičané věří, že během těchto svátků se duše jejich zesnulých příbuzných vrací na tento svět, aby se občerstvily a zavzpomínaly na staré časy. Žijící příbuzní proto připravují pohoštění a shromažďují předměty, které byly jejich zemřelým milé. Během několikadenní slavnosti rodiny zdobí oltáře na hřbitovech, i ve svých domovech, chystají oblíbené pochoutky svých zesnulých a přinášejí věci, které jejich blízcí měli rádi – tequilu, ovoce, sladkosti, ale samozřejmě také například dres oblíbeného fotbalového klubu. Stěžejní myšlenkou všech těchto příprav je přesvědčení, že kvalita života člověka na tomto světě do značné míry závisí na způsobu, jakým se chová ke svým mrtvým. Něco jako: „Cti mrtvé své, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zem.“ Pro mnoho lidí v Mexiku, kteří sami trpí bídou, je příprava těchto svátků záležitostí finančně velmi náročnou, někdy až neúnosnou, přesto není možné ani pomyslet na to, že by pro své zemřelé nepřipravili patřičné občerstvení.
