Chorvatsko
Ještě dávno před prázdninami nám paní profesorka Štepničková nabídla zájezd doChorvatska. Všichni, kteří dostali šanci odjet, projevili veliký zájem, ale ne všem to rodiče dovolili. Odjezd byl určen na 16.9. v 10:00 ze dvora Berounského gymnázia. Ze sexty (třída pí prof. Štěpničkové) jelo deset studentů, z tercie (třída pí prof. Šimonové) třináct a jedenáct míst obsadila míchanice z několika dalších tříd. Dozorem nám byly třídní profesorky sexty a tercie. Hospodářka školya zdravotnice. Jelo s námi ještě pět lidí, kterým byl také zájezd nabídnut. Celkový počet cestujících osob dosahoval 42. /J.Havlíková/
16.9.2005
Odjezd byl naplánován na desátou hodinu ranní a sraz ustanoven na 9:30. Všichni se dostavili včas, a proto se mohlo odjet docela přesně. Mezi studenty vládla již od příjezdu autobusu zvláštní, ale veselá a natěšená nálada. Autobus zavřel dveře, všichni mávali rodičům. Někteří se smutkem v očích, jiní (převážná většina) s radostí, že se alespoň na týden dostanou pryč od rodičů, sourozenců, některých profesorů, školy a ostatních osob a věcí, kterých se asi každý alespoň na chvíli rád zbaví. Opustili jsme dvůr školy, Beroun, Středočeský kraj a po několika hodinách i celou Českou republiku. Než jsme však dojeli na hranice se Slovenskem, navštívili jsme několik benzínových pump a záchodů. Na hranicích jsme nečekali ani dvacet minut a pokračovali jsme dál. Projeli jsme Bratislavu a jiná slovenská města a zastavili na slovensko-maďarských hranicích., kde naším autobusem prošla celní kontrola. Vše bylo v naprostém pořádku, a proto jsme směle pokračovali dál. V Maďarsku jsme se moc nezdrželi, když jsme i tam několik záchodů využili ke své potřebě. Další hranice byly se Slovinskem. Tuto zemi jsme projížděli z velké části potmě, a proto z ní nic moc nemáme. Naše cesta se stále krátila a proto jsme asi kolem půlnoci stanuli v Chorvatsku. Silnice, kterou jsme ctili naší přítomností, nás zavedla až k moři. Někteří už dávno spali, jiní za nic nemohli usnout a ti zbylí usnout chtěli, ale pro krásu odrážejícího se měsíce v moři nemohli. Naší předposlední zastávkou byla benzínka INA, ve které se nenacházelo WC, a tak jsme museli pohnojit pomerančové plantáže. Po této zastávce všichni usnuli. Kolem šesté hodiny ráno se začalo rozednívat a my se zastavili v záhybu silnice nad Dubrovníkem, který se měl stát jedním z našich cílů pěší turistiky. Byl tam krásný výhled, a proto jsme zde zůstali docela dlouho. Pan řidič nám vysvětlil, že musíme ještě chvíli počkat, protože do kempu nemůžeme přijet moc brzy. Počkali jsme ještě asi čtvrt hodiny a pokračovali jsme do našeho cíle, kterým byl kemp Kupari.
17.9.2005
Přijeli jsme asi v půl osmé ráno a využili volné chatky k uložení všech zavazadel. Až do této chvíle všechno proběhlo bez problémů, jenže v tu chvíli začal dělat pan řidič drahoty. Čtyři děvčata údajně udělala v autobuse nepořádek a proto jsme čekali až pan řidič vysloví konkrétní jména. Dvě studentky tercie vylily u pultíku pití a dvě z ostatních tříd nadrobily pod sedačky. Bylo ještě několik dalších lidí, kteří se museli vrátit na svá místa a uklízet. Nakonec jen terciánky byly ze svého úkolu vysvobozeny, protože panu řidiči z pultíku tekla voda na kafe a mohl za to sám. Každý problém lze vyřešit a tak ani tohle netrvalo dlouho. Opustili jsme areál parkoviště a rozhodli se pro krátkou procházku po okolí. Nalezli jsme tři použitelné a přijatelné pláže. V Chorvatsku bývají většinou na plážích oblázky a tak jsme se ani my nestali výjimkou a našli pláže pouze kamenité. Moře vypadalo nádherně, bylo průzračně modré a vlny se ještě moc nezvedaly. Přešli jsme skrz první pláž a přístav na pláž, kterou jme celý pobyt využívali. Zpáteční cestou jsme prošli rozbombardovanou částí Kupari. Schylovalo se k deváté a došlo k předávání chatek. V deset se mělo odejít k moři. Rozbalili jsme si kufry, sbalili jsme si věci na koupání a na celý zbytek dne jsme odešli testovat zdejší pláže. Večerka byla určena na dvacátou druhou hodinu a opravdu jako na povel byla ve všech chatkách tma.
18.9.2005
Na nedělní ráno se vyhlásil první výlet. Cílem se měly stát MLINI, asi dva nebo tři kilometry vzdálené od Kupari. Natrvalo to ani 30 minut a stáli jsme u cedule Hotels Mlini. Usoudili jsme, že to je celkem krátká procházka, a proto jsme pokračovali dál. Naše cesta vedla po skalnatých útesech a kolem moře až k rozcestí. Cesta, která vedla příkře k moři, nebyla popsaná a cesta do kopce byla označená směrovou cedulí NUDIST BEACH 800m. Vydali jsme se cestou k moři. Jak se ukázalo i naše cesta vedla na nuda pláž. Žádní nudisté však tohoto místa nevyužívali, a proto jsme zde zůstali my. Cestou zpět jsme zastavili ve vesničce Srebreno a zakoupili si zmrzlinu. Odpolední program byl jasný, šlo se na pláž. Byl silný vítr a tudíž se zvedaly veliké vlny. Obvyklý počet vstupujících do moře byl z bezpečnostních důvodů snížen z pěti na tři a profesorek se ve vodě střídalo pomalu víc než dětí. Vlny se stále zvětšovaly, až nám voda skoro zatopila věci, které jsme si při příchodu položili asi pět metrů od okraje moře. Pár lidí si sedřelo záda, ale nic vážného se nikomu nestalo. Večer proběhl bez problémů stejně jako večer sobotní. Začaly se projevovat první zdravotní problémy, ale nic vážnějšího se neukázalo.
19.9.2005
V pondělí bylo naplánováno celodenní koupání, ale jelikož pršelo, byli jsme až do poledne v chatkách. K poledni se vyjasnilo a koupání, které bylo podle některých na celý den ztraceno, se nakonec konalo. Byli jsme na pláži ve Srebrenu. Někteří se byli projít ve městě, jiní se koupali. Sluníčko pálilo, moře chladilo a všichni se krásně opálili. Ani tento den nebyly žádné problémy, průšvihy ani úrazy. Na pondělní večer byla dohodnutá diskotéka a společná večeře v kempové pizzerii. Tento večer si každý užil, jak potřeboval, a všichni byli naprosto spokojeni. Večerka byla posunuta na 23. hodinu.
20.9.2005
Zákon schválnosti funguje spolehlivě, a proto jsme v úterý, kdy bylo krásné počasí a slunce pálilo až skoro moc, odjeli do Dubrovníku. Škoda jen, že jsme se při tak krásném počasí nemohli koupat. Loď houpala, až se některým houpal žaludek, naštěstí ne tolik, aby museli vrátit snídani. Loď se rychle přibližovala k Dubrovnickému přístavu a nám se otevíral krásný pohled na staré město. Paní profesorky nás po vystoupení z lodi zavedly na městské hradby a zakoupila nám vstupenky. Určily příchod do přístavu a daly nám asi pětihodinový rozchod. Město bylo z hradeb nádherné a každý měl ojedinělou šanci si ho prohlédnout. Možná všichni, možná jenom někdo, ale někteří určitě si prošli celé město a něco si zakoupili. Každý měl jiné zážitky, ale vesměs všem se starý Dubrovník líbil. Zpáteční cesta trvala mnohem kratší dobu než cesta tam. Jeli jsme totiž rychlejší lodí a oproti minulé cestě bez zastávky. Večer nebyl nijak zajímavý, ale bezproblémový, a proto byla večerka až v jedenáct.
21.9.2005
Středa nám přinesla celodenní odpočinek. Slunce svítilo a odchod na pláž byl posunutý o půl hodiny. Moře bylo klidné a obloha bez mráčků. Koupali jsme se celé dopoledne a v jednu jsme se vrátili ukuchtit si něco do žaludku. Na odpolední koupání už šel jenom někdo a ti, co šli, hráli volejbal, takže profesorky měly od hlídání dětí v moři „havaj“. Večer jsme taky zásadě nic nedělali, ale zato jsme si to pořádně užili. Večerka byla tento den volná a nikdo nikoho nehlídal. Profesorky v deset zkontrolovaly, aby byli všichni zamčení v chatkách, ale potom jsme mohli být vzhůru, jak dlouho jsme chtěli.
22.9.2005
Čtvrtek byl středě velice podobný. Byl legrační a rozhodně se nikdo nenudil: Dopoledne se šlo na pláž a zase se hrál volejbal. Někteří se zabavili stavěním hradů z písku a někteří se koupali. Jediná společná činnost bylo opalování. V jednu jsme zase všichni odešli na oběd a v půl třetí zase šli koupat. Opět šel jenom někdo, protože ostatní už byli unavení. Odpolední slunko již tolik nehřálo, a proto jsme v moři moc dlouho nevydrželi. Večer byla nečekaná diskotéka, na které bylo stejně málo lidí jako na té, o které všichni věděli. Někteří tancovali celou dobu, jiní jen pár minut a někdo se nezúčastnil vůbec. Ani tento den nebyla večerka zkrácena na desátou, ale již byla přísnější než ve středu.
23.9.2005
Pátek by pro nás poslední celý den a proto vedoucí zájezdu svolala pozadu, nebo spíš nám chtěla rozdat informace. Počasí nám moc nepřálo a proto jsme se rozhodli odložit koupání až na odpoledne. Dopoledne jsme šli na nudistickou pláž. Někteří však začali ve Mlinech protestovat a nechtěli jít dál. Třídní profesorka tercie se za ty línější přimluvila a pokračovat mohli jen ti, kteří chtěli. Zpáteční cestu absolvoval každý po svém. Mysleli jsme, že se vyčasí a půjdeme se koupat, ale kvůli zatažené obloze se šli koupat jen ti nejodvážnější z nás. Všichni, kteří se koupat šli, se brzo vrátili, protože počasí opravdu nebylo ke koupání vhodné. Večer se konala poslední procházka a to do nočního Srebrena.
24.9.2005
V sobotu jsme se naposledy probudili do chorvatského prostředí. Slunko nám svítilo do chatek a nám začalo být líto, že je sobota a pobyt končí. V deset všichni odešli na pláž a užívali posledních chvil v moři a na slunku. Doopálili jsme svá těla a naposledy se vykoupali. Ve dvě hodiny si všichni odešli sbalit kufry. Ve čtyři hodiny mělo dojít k odevzdání chatek. Naštěstí bylo všechno v pořádku, tak jsme mohli nasednout do autobusu a jet domů. Brzo všichni usnuli. Přes noc byly je tři zastávky, takže jsme se všichni dobře vyspali.
25.9.2005
Asi v devět ráno jsme dojeli na území Čech. Kolem poledne jsme projeli Prahu a v půl jedné se autobusem neslo hlasité naříkání NÉÉÉÉÉ ZASE ŠKOLA ACHJOOOOOO!!!!! Chtě-nechtě museli jsme vystoupit hned, když autobus zatočil na známý školní dvůr a otevřel dveře. Všichni se shledali si svými zavazadly i rodiči. I když se nikomu z nám nechtělo z Chorvatska pryč, byli jsme rádi, když jsme se zase viděli s rodinou.