Úterý, jako každé jiné
Nemám co dělat a tak jsem se rozhodla přidat takový (doufám vtipný) popis jednoho dne naší třídy z minulého školního roku. Je vyprávěn mým IMAGINÁRNÍM spolužákem. /Alena Bulvasová/
Slunce pálí, já si však ležím v trenýrkách pod palmou, ucucávám Martini a přes tmavá skla svých slunečních brýlí sleduji po pláži se promenádující krásné ,,sexbomby“ v bikinkách. Bože, díky Ti za tyto dary, jenž si nám dal…radost pohledět. Jedna z nich jde ke mně! Zatáhnout břicho, nasadit krásný úsměv a tvářit se, že vlastním Microsoft. Už jen pár metrů mě od ní dělí, jde stále blíž a blíž, krásně vlní bříškem…slunce se odráží od jejího nádherného těla namazaným krémem na opalování…A je tady! Prohlédnu si ji pro jistotu ještě jednou, je naprosto božská… Skloní se ke mně, sundá mi brýle, dlouze se mi podívala do očí a…Zazvonil mi debil budík!!!!!!!!!!
Málem jsem ho vytrhnul vzteky ze zdi! Takovýho…takovýho…to slovo ještě nevymysleli, aby vystihli to, co ten kreténskej budík doopravdy je! Ale takovýho něcoten budík je a teď mě vzbudil (!), mohl jsem si užívat na pláži s krásnou prsatkou, ale bohužel jsem díky tomu idiotovi zase vostrouhal! No nic…při mym štěstí by určitě chtěla pučit prachy! Po dlouhém přemlouvání, se vypotácím ze své postele a jdu do koupelny. ,,Kdo to je?“ říkám si. A taky se divím, že nám už dávno neprasklo zrcadlo. Za půl hodiny se musim vyhrabat z baráku, jinak nestihnu vlak, že mě to furt baví. Docela upraven se šinu do kuchyně, celý nedočkavý otevřu ledničku a bleskově jí zase zavřu. Olejem, koňákem a bílym jogurtem se ráno určitě poměju. Vezmu si tři dni starej banán z misky u okna, vyklepu nějaký drobný ze svýho prasátka, zakuklim se do mikiny a bundy, popadnu příruční školní brašnu, nasadim svý traktory a jdu. Doufám že mám na dnešek všechno co nepotřebuju, to jsou učebnice a možná ňákej ten sešit. Ale asi jo, něco v tý tašce bude, je nějak těžší…
Vlak ze mě asi vyklepal duši…možná i něco víc…….Pro Kristovy drahý rány, matko rozsviť, kurnik šopa tady je ale zima! Peklo zmrzlo, Rusko zmrzlo, ale naše škola se pořád drží. Doseju se ke skříňce, otevřu ji, vypadne na mě tejden starej a děsivě smradlavej tělák. Zakopu ho hodně daleko a hodně hluboko do skříňky, otevřu tašku a vykoukne na mě včerejší tělák! To je ale štěstí, zakopu ho někam k tomu tejden starýmu. Stáhnu ze sebe bundu, traktory, hodim do tašky pár sešitů, co se mi tu válej a radši rychle zavírám ten rasův pytel dřív, než si to nějakej kolemjdoucí splete s biologickým odpadem. Vyškrábu se do prvního patra, potkám několik učitelek, ty už si zase něco povídaj. Kde na to berou sílu? Pokaždé když je vidim, něco melou, že je to baví…
Dolezu do 216 sednu si, kde je volno a padnu jak po stoletý bitvě. Po chvíli do mě šťouchne soused, že chce pučit dvě koruny na lízátko, musel jsem usnout, protože jsem si nevšiml, že jsme měli bižuli. No to se stává…Doufám, že se mě Hynek na nic neptal. Sáhnu do kapsy, vytáhnu ten balík, co jsem si vyhrabal z prasátka a řeknu, ať mi taky koupí. Vytáhnu si z tašky ájinu a rozhlídnu se po třídě, jestli by mi někdo nepučil ňákou tužku, já si na penál nehraju. Mám tužku, mám lízo, přestávka už ale za chvíli končí. Lízátko rozkoušu a to už se ve dveřích objevuje Havli.
Nevypadá moc nadšeně, buď se špatně vyspala, nebo nesnídala, nebo už má opravený písemky. Bingo! Písemky vyhrály. ,,Teda vážení, no to, co jste předvedli…to byla hrůza!“ (volně přeloženo: ,,Zase jste to zkonili tak, jak se to ještě nikomu předtím nepovedlo!“) rozdává nám písemky, už se ke mně blíží ta moje čtyřka? No jo, je tu! Něco mi k tomu povídá, dělám, že jí poslouchám a začínám si vzpomínat na svůj naprosto fantastický sen. Po chvíli ji asi někdo vytočil a tak mě vyvolala. To si myslí, že to vim?! Vypadl jsem z transu, podíval jsem se na ní jak černoch na zamrzlej kýbl, ona koukala tázavě na mě, třída čekala, co ze mě vyleze, nenapadlo mě nic lepšího a zeptal jsem se: ,,Co že?“ Moc nechybělo k tomu, aby mi způsobila vážnou zdravotní újmu na mé čelisti. Pak se naštěstí zeptala někoho jinýho a já jsem se zamyslel nad tím, jak by vypadala v plavkách…Rychle mě to přešlo, protože mě zase vyvolala…Takhle to bylo celou ájinu. Jediná věc, která jí snad trochu uklidnila, bylo, když druhé půlce šla sama odnést třídnici.
Pak byla velká přestávka, s klukama jsme pařili pokera celejch dvacet minut! Bóžo. Když zazvonilo, odplachtil jsem na svý stanoviště a vyměnil Headway za sešit z občanky. Jé, mi asi píšem. No co, mám tahák. Kdo ho v dnešní době nemá? Už je to skoro legální. Ondra přišel do třídy, zapsal a pronesl slavnou větu: ,,Připravte si papíry.“ Rozhlédl jsem se po třídě, nikdo ani trochu neznervózněl, proč asi? :) Ondra nadiktoval pár otázek a všichni je začli řešit. Říkal jsem si: ,,Pohoda…tak tohle tu mám napsaný, tohle taky…“ Jenže bezchybné myšlení nás všech, nám bohužel překazila jedna jediná věc, se kterou nikdo nepočítal. A sice- Ondra se zvednul a začal se procházet po třídě. Okamžitě bylo slyšet dost hlasité zašumění. Teď už pan Novák, se pousmál, že nás všechny dostal a zamířil k mapě Francie. Za tři čtvrtě hodiny jsme, absolutně doběhnuti, vycházeli s kyselými obličeji ze třídy a mířili si to o dvě třídy dál na matiku.
Dobeška se pár vteřin po zazvonění přiřítila do třídy s blaženým výrazem a všem nám bylo jasné, že se dneska budem učit něco nového. Nemýlili jsme se. Docela jsem se těšil, že začneme něco nového, snad lepšího než rovnice o dvou neznámých, jenže mi spadla spodní čelist, skoro až k zemi, když nám oznámila, že: ,,Dneska začneme probírat funkce. Dávejte na to pozor, protože hodně dětí to neposlouchá, když to vysvětluju a pak s tim maj problémy. Uvidíte, že bude lepší se to teď naučit, protože ve vyšším ročníku vám k tomu přidaj ještě těžší a bude to horší. “ otráveně jsem se opřel o svojí ruku a poslouchal jí. ,,Ježiš, co nám to zase vykládá?“ ptal jsem se sám sebe ,,Jakej to asi má smysl? Spočítám takhle kolik mě bude v Albertovi stát pět rohlíků? Jestli jo, tak proč jsme se učili v první třídě sčítat?“ Učebnu jsem opouštěl s velice nechápavým výrazem a hlavně jsem za celou tu dobu nepochopil, k čemu mi to vlastně je, ale nebudu to řešit!
Ten debilní výraz mě naštěstí o přestávce opustil, s klukama jsme zase hráli pokera. Pohoda. O několik minut později jsem však ten idiotský výraz musel nasadit znova. Tak nevim jestli si mám vybrat Dobešku s podivnejma funkcema, nebo Jungmanku s nepochopitelnym cukrem. Snažím se z posledních sil vyčíst nějaký dobrý důvod, proč mi vysvětluje, že cukr je sladkej, krystalickej a bílej. K pocukrování bábovky vzorečky nepotřebuju! Koukám na to…tápu. Už myslim jenom na oběd. Určitě bude zase nějakej hroznej blaf, ale je to lepší než tohle. ,,Zazvoň! Zazvoň!“ ten zvonek se určitě dneska rozbil, nebo ho někdo podplatil, aby mě takhle mučil, to není možný! Je to tady! Vyběhl jsem ze třídy, srazil pár mrňousů na schodech a taky jsem asi sejmul Veverkovou, ale hlavně abych byl první na obědě! Co když na mě nevyzbyde?!
Zas to byla hnědá univerzální omáčka, plavalo v ní maso, kterýho mi je upřímně líto a…něco, co se tvářilo jako knedlík. Vyvalim se z jídelny, vyšplhám do třetího patra, sednu před 315, otevřu sešit z dějáku a čtu. Teda doufám, že se tak ta činnost dá nazvat. Znám líp strávenou tři čtvrtě hodinku než listováním v dějáku. Že to někoho může bavit?! To taky nechápu- každejch deset let se to stejně mění, protože nějakej chytroň nemá co dělat, tak z nudy zajede někam na Svatej kopeček a učiní tam ,,závratnej objev“, díky kterýmu se musí kupovat nový učebnice. Stejně zkoušet nebude, páč mi vychází trojka, v tom případě nevim, proč se to tu šrotim. Stejně mám totálně vypatláno z matiky a vydlabáno z chemie, tak mi to do tý kedlubny moc neleze. Doufám, že už brzo zazvoní protože tu na mě odněkud trochu táhne a přestává mě bavit, tu v tom průvanu sedět. Naneštěstí po půl hodině zjistim, že v tý třídě je volno, takže tu vlastně sedim jak trubka. Pak se dovalí i kluci, tak zas paříme pokera. Jo, to je boží klid. Nikdo mě neotravuje, pohodička, bohužel ale za chvilku zase zazvonilo.
Sednu si pěkně dozadu, aby mě nebylo moc vidět. Šéfik se po půl roce dovalí do třídy a je to tady, chce zkoušet, jsem vyděšený (#*&!>\€¤µ«©®ǾΘ)! No, díkybohu to dneska schytaly holky. Zase s klukama dem pařit. Ale po dvaceti minutách nás Šéfik uviděl a karty nám zabavil. Třeba bude hrát dole s Pepou… Ale my jsme ho dostali, máme ještě jedny. Ty nám však byly také, s dlouhým proslovem o našem chování, zabaveny. Tak ty třeba dá Šéfce a ta bude hrát se Šimonkou a jak to tak vidim, přidá se k nim i Revinka s Moravou. To byla rána pod pás, možná eště níž. Žádný jiný už nemáme. Teď se asi ukoušem nudou… Naštěstí nám je vrátil. To má štěstí. Se třídou sesbíráme síly na poslední výpravu dnešního dne a došouráme se do 201.
Tam to zase nehorázně smrdí. Usadim se někam k oknu a to pořádně otevřu, tím moje popularita klesla o tisíce bodů, venku totiž tak trochu mrzne a většina z nás se rozhodla fyziku přežít ve smradu, než v zimě. Na karty už nemám náladu, jsem ochromen tim pušákem…Ježek za chvíli přijde a už ve dveřích křičí, ať otevřeme okno, že je tu hroznej smrad. Po chvíli se okna zavřou a třídu polil kýbl, skoro bazén, nervozity-Ježek zkouší! Samozřejmě, že vytasil mě a ještě dva kluky. To by možná bylo lepší, aby mě Šéfik vytasil z toho dějáku, těžko říct, obojí mě hrozně nebaví. Snažim se mu co nejlíp vysvětlit, že ze mě toho moc nevyleze, že mám totální zatmění z celýho tohodle dne. Že jsem sice zaspal bižuli, ale při ájině mě terorizovala Havli, s klidným hlasem mi na to odpověděl: ,,Paní profesorka Havlíčková, je slušná mladá dáma, která rozhodně nechce nikoho nijak terorizovat.“ Tak to ho očividně eště nikdy nevyvolala když byla doost naštvaná. Takže ájinou jsem ho nedostal, tahákové ZSV jsem radši přeskočil a přešel rovnou na hroznou matiku a děsivou chemii. To ho taky nezlomilo. Hergot, ten má ale nervy! Ani průvan po obědě ho nepřesvědčil, zmínil jsem se o dějáku. Zase nic. Tak jsem přešel na to, že to dneska určitě po….! Vyšlo to, poslal mě sednout si s pětkou, že mě příště bude zkoušet znova. Supr, možná bych to u tý tabule zvládnul na čtyřku. Ale to by byla za dnešek druhá, takže se doma můžu pochlubit, že mám pětku a vylepšim to čtyřkou. Je to lepší, než říct, že mám dvě čtyrky – tam totiž není patrné žádné zlepšení.
Naštěstí jsem svou debatou o šíleném dnu zabil čtvrt hodiny a tak to uteklo docela rychle. Jediná věc, na kterou jsem se netěšil byla moje skříňka. Vyvalil se na mě ten…ten…humus, rychle jsem ho zavřel do tašky a pohřbil několika sešitama. Zachumlal jsem se do věcí, které se mnou ráno přišly, jako moje zateplení a KONEČNĚ jsem šel domu! Cestou jsem zhodnotil dnešní den, jako docela dobrý-s nikým jsem se moc nepřel, nepopral jsem se ani nedostal sprda. Pohoda.
Pan neznámý alias Vyži