Se septimou na Akademii věd ČR a Medicína v simulacích
Jak těžká asi může být taková laparoskopie? I to si naše třída mohla s asistencí člena 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy vyzkoušet na vlastní kůži. S pomocí laparoskopických "kleštiček" se nám všem podařilo zauzlovat všechny připravené tkaničky a přemístit všechny kroužky a nyní už se všichni jen těšíme, až si naše nově nabyté zkušenosti budeme moci někdy vyzkoušet v praxi... Tereza Fleková
Letošní školní rok je hlavním tématem předmětu biologie člověk – a to v celostním úhlu pohledu. Studenti si sami vybrali tuto výstavu a bylo mi velkým potěšením, s jakou aktivitou se pustili do praktického zkoumání prezentovaných simulací
A takto vidí septimáni studijní akci na AVČR v rámci akce Týden vědy 2017.
Daniel Molt: Dne 7.11.2016 jsme navštívili Akademii věd České republiky, kde probíhala výstava Medicína v simulacích. Bylo zde mnoho zastávek, kde studenti, absolventi či profesoři 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prezentovali jednotlivé obory. Návštěvníci se mohli dozvědět více o ergoterapii, či si vyzkoušet resuscitaci, ba dokonce i operaci zvanou laparoskopie.
Mně se nejvíce líbila část, kde jsme měli možnost si poslechnout funkci plic stetoskopem, vyzkoušet si umělé dýchání a dozvědět se, jak vypadá rozdíl mezi srdečním tepem v normálu a v infarktu. ..
Markéta Šejdlová: Vyzkoušela jsem všechny možné "atrakce", které byly pro návštěvníky připraveny studenty Univerzity Karlovy, od psaní Braillovým písmem až po testování reflexů pomocí rychlostního mačkání tlačítek. Asi nejvíce mě ale zaujaly nástroje, jejichž pomocí se provádí laparoskopické operace. Mohly jsme si na nich vyzkoušet přendavání malých kroužků na šroubky a vázání uzlů, což mělo simulovat zavazování cév. Ačkoli to vypadalo velmi jednodušše, ze začátku to nebyla vůbec legrace. Na druhý pokus se mi to ale povedlo a byla jsem pochválena, že jsem moc šikovná. I přesto ale myslím, že práce chirurga nebude nic pro mně, protože provádět toto uvnitř těla živého člověka a ještě v tak malém prostoru je velice těžké a s tkaničkou, okolo které máte moře prostoru a ještě si můžete kdykoli pomoct rukama nebo to zkusit znovu, se to nedá srovnat.
Judith Mutombo: A co takhle poznat lidské srdce z pozice krve která se v něm pumpuje? Proč ne, řekli si autoři obrovského modelu srdce, který zvenku připomínal spíše skákací hrad pro děti. Zdání však klame, místo dovádění nás čekala nevšední exkurze srdcem přesně tak jak jím protéká krev: žílou do pravé<P>
Tereza Veverková: ..nejvíc se mi líbila asi resuscitace figuríny a také odběr krve z umělé ruky. Úkolem bylo nahmatat pružnou žílu a z ní odebrat pod úhlem 45 stupňů umělou krev...
Pavel Karpíšek: Na výstavě mě nejvíce zaujalo, jak věci typu saturace kyslíku jsou vlastně docela jednoduše měřitelné. Na prst vám dají takový "kolíček na prádlo" a ten vám prosvítí konec prstu skrz na skrz, podle toho jsme schopní vědět, kolik máme v krvi kyslíku. Dále mě zaujala ukázka virtuální reality, protože dosud jsem neměl příležitost se na to podívat. Asi jako poslední věc bych rád zmínil, že jsem rád využil příležitosti, a podíval se na to, jak je těžké operovat.
Martin Řanda: Na výstavě mne nejvíce zaujala ukázka virtuální reality, jelikož je to věc, kterou jsem zažil poprvé v životě. Jednalo se o malou krabičku (doslova krabici) se dvěma okuláry, podobně jako u dalekohledu, a telefonem umístěným na zádi krabičky, který promítal záběry z prostorů Karlovy univerzity. Člověk se mohl díky tomuto přístroji dívat kolem sebe a s trochou představivosti se ocitnout ve vzdálené místnosti. Telefon bohužel neměl nejideálnější rozlišení, takže obraz nebyl příliš kvalitní, i tak to byla zajímavá zkušenost.
Marcel Zábojník: Výstava byla opravdu zajímavá, v dolním patře jsme měli možnost doslova si projít srdce (tedy nafukovací model), ve zbylých dvou nás pak čekala expozice týkající se zraku a první pomoci. Všude po chodbách byly vyvěšeny různé optické klamy, některé z nich byly vskutku zajímavé.
Na výstavě se mi ale nejvíce líbil počítač, který ukazoval, jak vidí člověk s různými očními vadami (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus...), případně jak vidí zvířata. Tyto možnosti jsme měli možnost vyzkoušet jak ve virtuálně vytvořeném světě, tak i přes zabudovanou kameru.
Vojtěch Škopek: ...na výstavě bylo také možné si otestovat spoustu svých vlastností, jako například postřeh, sílu, maximální frekvenci stisku, schopnost číst písmena vzhůru nohama a tak dále. Celé to bylo velice interaktivní a člověk si mohl "osahat" téměř všechny exponáty a získal tak mnohem lepší pochopení pro poselství výstavy...
Kateřina Klímová: … na výstavě mě velmi zaujaly pomůcky, které pomáhají fyzicky postiženým lidem vykonávat běžné činnosti. Většinu z těchto věcí jsem ještě nikdy neviděla. Líbil se mi i nadživotní model srdce. Zajímavá byla také možnost vyzkoušet si odběr krve a záchranu lidského života...
Jakub Bláha: ...líbila se mi možnost vyzkoušet si odběr krve a oživení figuríny, což byla užitečná zkušenost. Zajímavá byla také ukázka virtuální reality. Ale nejvíce mě zaujal počítač, který ukazoval jak vidí zvířata nebo lidé s různými zrakovými poruchami....
Josef Hruška: … mě nejvíce zaujal simulátor, který nám umožňoval rozhlížet se ve vymodelované krajině očima včely, psa či koně. Mohli jsme také vidí svět lidé s různými zrakovými vadami. Díky webkameře bylo také možné si různými pohledy prohlížet kromě krajiny i okolí kolem nás. Kromě simulátoru se mi také líbil přístroj na kterém si bylo možné s ostatními porovnat rychlost reakcí.
Tomáš Jirků: Celou výstavu hodnotím kladně, bylo zde prezentováno mnoho věcí, od lékařských přístrojů, přes Braillovo písmo až po virtuální realitu. Z celé výstavy mě zaujalo mnoho věcí, jako například zmiňovaná prezentace virtuální reality nebo měření obsahu kyslíku v krvi, nicméně nejvíce času jsem strávil u expozice, která stála na chodbě mimo hlavní prostor výstavy a byla zde spíše jako takový bonus. Jednalo se o stoleček, který měřil rychlost vašich reakcí. Bylo na něm tlačítko, které se rozsvítilo a vašim úkolem bylo ho co nejrychleji zmáčknout. Bylo velmi zábavné mezi sebou soutěžit komu se podaří dosáhnout nejnižšího času, nakonec se mi po asi 20 pokusech podařilo zareagovat za 118 milisekund, čímž jsem skončil druhý v naší „soutěži“.
Oskar Krejčí: Přestože bylo hlavním důvodem, proč jsme přijeli, to, že jsme si mohli vyzkoušet různé aktivity týkající se lidského těla, což bylo poučné a praktické, líbili se mi nejvíce vedlejší plátna s optickými a geometrickými iluzemi, které jsem dosud neznal. Zajímavé byly stolečky, které různými metodami měřili rychlost reakce, což jsem si s několika spolužáky také vyzkoušel.
Více se můžete o Týdnu vědy dozvědět na stránkách:
http://www.tydenvedy.cz/ a o výstavě Medicína v simulacích aneb Pojďte s námi až za hranice sebe sama na stránkách
http://www.tydenvedy.cz/sd/udalosti/2016/vystavy/1107-praha-N3-medicina-v-simulacich-aneb-pojdte-s-nami-az-za-hranice-sebe-sama.html.
