Není metr jako metr, aneb jak jsme změřili „skoro všechno“
Pro studenty 4. ročníků byla středa 15. dubna první prubířský kámen zkoušky z dospělosti. Pro ty nejmenší, pro naše primány, to byl den, kdy si v praxi ověřili svůj odhad, dovednost změřit určený objekt a z naměřených hodnot vypočítat obvody a obsahy obrazců, které sice v životě kolem sebe vídají, ale často je mají z hodin matematiky zakuklené do spousty teoretických pouček, vzorců a příkladů bez konkrétní osobním prožitkem ověřené představy.
Začalo to už v úterý – narýsovat pracovní tabulku pro zaznamenávání dílčích měření byl pro některé tvrdý oříšek. Těch rovnoběžek a pravých úhlů, které by měly být pravé…Argument trochu křivé – taky hezké neobstál.
Ve středu od rána primáni plnili tabulku údaji, ale jako první hodnota se v tabulce vždy před měřením objevil často svérázný odhad o chvíli později naměřeného rozměru. Jaké je rozpětí mých paží, jaký mám obvod hlavy, jak široké jsou vlastně dveře, kterými denně vcházím do školy? Jak je dlouhé auto, které jsem si vybral z těch zaparkovaných? Jaký obvod či obsah má čtverec, obdélník, trojúhelník a kruh, který vytvoříme, když se v dvanáctičlenné skupině porovnáme do požadovaného obrazce? A ten rybník v Brdatkách má kolik metrů čverečních nebo raději hektarů?
Některá měření studenti samostatně získali na dvoře školy, jiné zjišťovali v terénu na naučné stezce v Brdatkách a některá data vyžadovala kolektivní úsilí na louce nad Berounem.
Za usilovnou práci jsme byli odměněni krásným dubnovým dnem, rozkvetlými jarními keři a květinami v zahradách, na louce i v lese, trochu zamlženým výhledem na Beroun a okolí z Černého vršku a dobrou svačinou od maminek.