V PETU TVÁŘE
Zřídkakdy se stává, aby se ve výtvarné expozici ozýval smích. Prostory bývají tiché (tlumeně bzučí jen klimatizace), uzavřené slunečnímu světlu (totální zatemnění), často bez lidí (pouze dámská ostraha důchodového věku). O to volněji se cítíte na výstavě Veroniky Richterové, ve vysokých sálech s mořem světla a výbuchy smíchu, který vyvolávají její pestré a zcela atypické „sochy“.
Výstava v PETU TVÁŘE byla jednou z nejzajímavějších expozic, jaké jsem kdy viděla. Není jako ostatní výstavy, nezanechá v člověku hluboký umělecký a emocionální dojem, ale pobaví a překvapí svým vtipem a originalitou. Někteří mohou namítat, že plastoví netopýři, nábytek nebo kaktusy s květy z víček jsou jen hloupost, kýč a ztráta času. Možná, ale já myslím, že hlavním účelem výstavy je upoutat a to se jí myslím daří. (Kateřina Hrabětová)
Výstava, která se skládá z výrobků z vyhozených lahví, je podle mě dobrý nápad. Díla, jenž vznikla, někdy plast ani nepřipomínají. A navíc si umělci nemusejí stěžovat na drahé potřeby k výrobě děl – žádný mramor, vápenec… (Daniela Matyášová)
V první řadě to člověka zaujme. Je to nápad, který se jen tak nevidí. Umění je abstraktní pojem. Pro každého je uměním něco jiného. Každé dílo má podle mého názoru vyvolat pocity ať už kladné či záporné. A s tímto vším na povrch vyplouvají otázky. Je na každém, jestli se mu to bude líbit nebo ne. Podle mě to bylo rozhodně zajímavá výstava, i když za umění to nepovažuji. (Petr Stuchlík)
PET lahví je okolo nás plno. A každý den znovu přibývají . Ano, bez recyklace se samozřejmě neobejdeme, ale i způsob z nich vtipně vytvářet všelijaká umělecká díla může být pro mnohé inspirující. Nejedná se sice o umělecký zážitek v pravém slova smyslu jako například u výstavy maleb od autorů zvučných jmen , ale je zde vidět, že kytku z PET lahví dělal někdo s chutí, pro zábavu, pro radost. (Oldřich Klouček)
Kusy rozšlapaného plastu nejčastěji končí v kontejneru, odkud je Veronika Richterová trpělivě loví, uchovává a montuje do neuvěřitelně živých forem. A tyhle živoucí tvary nezničitelných pet láhví pak příležitostně vystavuje, nyní třeba v Českém centru v Rytířské ulici v Praze (www.czechcentres.cz). (MK)
V dnešní době mají umělci mnoho možností jak vyjádřit své pocity, myšlenky a názory. Myšlenka vyrobit z PET lahve povalující se na ulicích květinu či napodobeninu netopýra je podle mého názoru přinejmenším zajímavá a proto si myslím, že výtvory paní Richterové by se za jistý druh umění považovat jistě měly. (Andrea Linhartová)
Až se jednou budou archeologové hrabat v odpadních jámách naší civilizaci, nenajdou tam ani střípky keramiky, ani úlomky zbraní. Najdou jen megatuny plastových láhví, které i za tisíc let budou krásně barevné, pevné a připravené k dalšímu naplnění. Je vůbec s podivem, proč vystřelujeme jiným civilizacím do vesmíru patrony, které obsahují mimo jiné rozkročeného Da Vinciho muže v kruhu. Typizovaná petka by obrázek o nás samých vykreslila lépe: snadno nahraditelní, unifikovaní, navrch elegantní a s obsahem, který se snadno přizpůsobí potřebě i situaci. (MK)
