2.A, Čína a opět Rudolfinum
Z výstavy, které jsme se měli zúčastnit, jsem nejdříve měla rozporuplné pocity. Měla to být má první výstava a navíc čínských malířů. Při představě pokreslených váz jsem šílela. Na druhou stranu jsem zase nemusela jít do školy…Proto mě vše velmi mile překvapilo.
Obrazy byly zajímavé a originální - žádná váza. Ze tří umělců jsem si vybrala Fang Lijuna. Z jeho děl se mi nejvíce líbil obraz plný malých i velkých motýlů, ptáků, brouků a dalšího hmyzu. Všichni směřovali do dáli. Utíkali z temných mraků do sluncem osvícené krajiny. Co tím chtěl ale malíř říci? Chtěl znázornit útěk před komunistickým režimem v jeho zemi? Jeho osobní problémy, z kterých chtěl uniknout? Nebo to byla jen ukázka, jak dnes vypadá svět? Jak se lidé stále jen někam honí a na nic nemají čas?
Daniela Matyášová
Obraz Fanga Lijuna, znázorňující víření hmyzu a andělů, jež mizí v jakémsi neviditelném oku tornáda, se skládá z devíti samostatných pláten a svými gigantickými rozměry 4x18 metrů se řadí mezi pravděpodobně největší plátna svého druhu na světě. Jedinými skutečnými konkurenty této obří malby jsou snad jen nástropní fresky barokních chrámů.
/mk/
Obraz, na kterém bylo opuštěné červeně vybarvené plačící dítě uprostřed rozsáhlé krajiny plné zvláštních rozhlasů vyvolávalo smíšené pocity beznaděje a zoufalství. Okolní černobílá krajina tyto pocity ještě více podtrhávala, avšak záhadné rozhlasy mohli symbolizovat hledání ztraceného dítěte.
Ondřej Sliwka
Výstava těchto tří umělců pro mne byla něčím novým... Myslím si, že úžasná byla malba Zhang Xioganga, který podle mě skvěle skloubil konkrétní obraz čínské rodiny a abstraktní barvy a pozadí. Jako většina mých spolužáků i já se u jeho obrazů musela pozastavit a přemýšlet, co vlastně jeho výtvory představují. Červené fleky, jak někteří nazývali zvláštní skvrny na kůži vyobrazených postav, se staly diskusním tématem snad všech skupinek v galerii.
Tereza Vicková
Nejdříve jsem nevěděla, co si o nich mám myslet. Hlavně o obrazech z „kolekce“ Pokrevní pouta. Působily na mě jako nějaké fotky z amerického hororu... Všimla jsem si, že se malíř docela často zaměřuje na rodinu a na obrazy, kde jsou hlavím motivem lidé. Zřejmě ho nějakým způsobem ovlivnilo jeho dětství nebo jeho rodinné zázemí v komunistické Číně, kde pro něj mohlo být těžké vyrůstat.
Lucka Podlahová
Líbí se mi jeho realistické obrazy, ve kterých se odráží dlouhodobá politická situace v komunistické Číně. Autor (Zhang Xiaogang) viditelně s politickým systémem nesouhlasí.
Lucka Feldová
Na jeho obrazech je hodně znát, že je autor silně ovlivněn komunismem. Nenašel jsem obraz, kde by se nevyskytovala na některém z hlavních motivů rudá barva... Vlastenectví je z jeho obrazů cítit na dálku. Jestli to je tím, že on sám se cítí být občanem spokojeným se systémem, který Číně vládne, či jestli má na autora opravdu nějaký vliv stát - to se můžeme jen domýšlet...
Vojta Doubek
Technologicky perfektně namalované obrazy, přesněji řečeno malby, postrádají pravdivý kontakt s realitou, ale každému je jasné, že rudý obličej malovaného člověka je pouze vyjádření autorových pocitů. Z jeho obrazů se ale může zdát, že autor nedává do svého díla úplně všechny své pocity a jeho dílo je jaksi odtažité, ale pro někoho jiného tyto díla mohou být pocity přímo nabita, i když to zrovna ne zrovna pozitivní zážitky.
Oldřich Klouček
Nejdříve jsem si říkal, že to je dokonalé „vymytí“ mozku komunismem, když maluje (Zhang Xiogang) obrazy s rudými dětmi. Někdy stačil už jen samotný název díla k tomu, aby si člověk vytvořil obrázek o tom, co nám tím autor chce říci. Čím déle jsem se ovšem na jeho malby díval, zjišťoval jsem, že on není stoupenec komunismu, nýbrž jeho odpůrce. Naznačovaly to temné barvy použité na obrazech, prázdná krajina i strnulé výrazy postav.
Tomáš Pokorný
Obraz “Pokrevní pouta: Velká rodina“ mi ze začátku připomínal starou čínskou propagandu. Když ovšem člověk přistoupil trochu blíže, poznal, že je to opravdové dílo a viděl malé červené čárky, které podle názvu mají představovat pokrevní pouta.
David Prošek
Autor podle mě chtěl vystihnout napětí v rodině i v celé zemi. Jeho dětství určitě nebylo šťastné, matka mu brzy zemřela a otec byl alkoholik, který nutil děti tvrdě pracovat a pohlavně zneužíval obě dcery. Jedna s ním dokonce otěhotněla - to zajisté zanechalo v Xiaogangovi negativní postoj ke světu.Uzavřel se do sebe a ve svém nitru je to stále ten malý chlapec. I když navenek působí jako dospělý muž.
Veronika Votrubová
Je ironií, že většina umělců se během svého života s úspěchem nepotká a skutečné ocenění jejich tvorby přichází až posmrtně. Často se stává, že někteří galeristé nakupují díla sedmdesátiletých i starších malířů, neboť s očekáváním jejich skonu se dá očekávat i znásobení ceny díla. Nicméně Zhang Xiaogang se řadí mezi žijící legendy světového malířství, neboť jeho obrazy si nacházejí kupce po celém světě; před nedávnem byl jeden jeho obraz prodán za 3,5milionu dolarů. O ceně obrazu Velká rodina z cyklu Pokrevní pouta, který patří k těm nejslavnějším (řada studentů tento obraz považuje za nejzajímavější, ačkoliv o jeho popularitě nic netuší), se zatím jen tiše spekuluje. Odhadovaná částka se zřejmě bude pohybovat v milionových cifrách...
/mk/
Snažím se představit si, jakým mohl být tento malíř člověkem... Baví ho dělat chytré, tajuplné věci. Nepotřebuje kolem sebe spoustu lidí. Možná občas i zapomíná na ty nejdůležitější osoby. Má svůj vlastní vnitřní svět a tím žije. Je klidný. Především problémy řeší dost klidně, občas je však na něm poznat mírná agresivita, která je ve srovnání s jeho vlastně celoživotním zdánlivým klidem celkem výrazná...Rád používá ironii. Vychutnává si pozitivní maličkosti. Ví, co jsou skutečné problémy a nezatěžuje se zbytečným přemýšlením o věcech, které jsou podstatné vždy jen pro určitého jedince. Celkově bych řekla, že je to nejspíš flegmatik a realista.
Natálie Postlerová
Možná se (Fang Lijun) snažil upozornit lidi, že se sami ženou do zkázy.
Štěpánka Vořechová
V Číně žije miliarda a čtvrt lidí. V každém větším správním městě existuje výtvarná akademie. Zhang Xiogang v jedné z těchto akademií studoval. Spolu s několika tisíci spolužáky stejně zaměřenými, stejně nadšenými a podobně talentovanými. Když promoval, opouštělo spolu s ním tuto fakultu dalších 3000 výtvarníků. V celé Číně to mohlo být v témže roce několik desítek nebo spíše stovek tisíc malířů. Budoucích umělců. Lidí toužících prodávat obrazy. Můžete hádat, kolika z nich se to podařilo.
A na toho, kdo prorazil v Číně, čekal dravý a nekompromisní boj o přežití v západních galeriích. Dalo by se tak říci, že Číňan vystavující v Praze patří ke špičce. Ke světové malířské elitě, jež prošla zkouškou ohněm východní i západní konkurence. A obstála. Proto výstavu (vlastně všechny výstavy posledních let) v Rudolfinu neváhám doporučit. Rozhodně neodejdete unaveni a s prázdnou hlavou.
Martin Kučera
