Sborování v Dobřichovicích
Pokus o "resuscitaci" sboru na naší škole se, alespoň dle mého skromného názoru, zdařil na výbornou. Sbor ožil, zkrásněl a zářil. Ty tři dny usilovné práce ráno, odpoledne, večer, ve stoje i v sedě, s pohybem a doprovodem, i a cappella stály za to.
Písně lidové, jazzové, populární, folkové, jednohlasé, dvou i tříhlasé, kánony a improvizace, které jsme „nadřeli“, pobaví posluchače na kdejakých akcích školy, ať uz veřejných, ci nikoliv. A nešlo vždy jen o samotný zpěv. Zabrat dostal také tvurčí duch při vymýšlení vlastního popěvku, doprovodu nebo celého hlasu, i duch tělesný při dobývání hradu Karlík.
Tímto bych také ješte jednou poděkovala kolegům a všem nadšeným úcastníkům. Snad si z oněch tří dnů odnesli něco na památku.
„Hudba je krásná, příjemná mluva, každému v srdci srozumitelná“, napsala kdysi Božena Němcová. Ať tedy žije, ve všech svých podobách!
