Gymnázium J.oachima Barranda, Beroun, Talichova 824
Talichova ulice 824, 266 01 Beroun / tel.: 311 623 435, 311 621 232, fax: 311 623 435 / lidinsky@gymberoun.cz / IČ: 47558407

Studenti čtou a píší noviny

To je projekt pro studenty středních škol. Cílem projektu je naučit studenty pracovat s denním tiskem, ukázat ve vybraných hodinách, jak využívat informace zde obsažené. A především poskytnout studentům prostor pro vyjádření jejich názorů na stránkách největšího českého deníku. Naše škola se zúčastňuje jako v minulých letech. Na školních webových stánkách si můžete přečíst zveřejněné příspěvky od Aleše Vlasáka, Kláry Šturcové (oktáva) a Báry Zůnové (3.B).

Projekt má dvě roviny:

1. Využití novin ve výuce

Všechny střední školy v celé ČR měly možnost přihlásit se do projektu. Zapojeno je 835 tříd na 399 středních školách, tj. 25.050 studentů. Při přihlášení si každá škola sama určila, jak noviny ve výuce použije a ve kterých konkrétních předmětech. Studenti budou s novinami pracovat od 29.3. do 7.5.2010.

2. Příspěvky studentů v MF DNES

Zúčastnit se mohou VŠICHNI STUDENTI, nejen ti ze tříd zapojených do projektu!

Redakce zadá postupně 3 témata. Studenti budou své příspěvky předávat do MF DNES.

Veškeré příspěvky zaslané v elektronické podobě budou umístěny v archívu příspěvků.

Nejlepší práce budou zveřejňovány v MF DNES na straně věnované tomuto projektu a na internetovém serveru iDnes. Další příspěvky najdete v regionálních přílohách MF DNES.

Ideální politik

Dokonalé věci jsou abstraktní pojem. Fotbalový trenér nikdy nedá dohromady naprosto dokonalou sestavu, klavírista nikdy nezahraje náročnou skladbu bezchybně a krásné počasí na výletě se většinou brzo zkazí. Volíme tedy zlatou střední cestu. Snažíme se o kompromisy a hledání alespoň přibližně odpovídajících řešení.

Volíme menší zlo. Máme dát hlas ČSSD nebo ODS?  Myslím, že takovéto rozhodování není na místě. Ať už zvolíme kohokoliv, naše požadavky zůstanou nevyslyšené. Politika dnes už neslouží lidem, ale kapsám vlivných úředníků, využívajících politiku jako nástroj vlastního obohacení. Koho ale máme zvolit? Komu poslat svůj hlas a důvěru, když uši politiků jsou uzavřeny rozumným názorům?                     

Proč u nás vládne bohatší místo rozumnějšího? Korupce a zadluženost místo ekonomické stability a hospodářského vývoje? Jak se má stát dohodnout s ostatními zeměmi, když se jeho zástupci snaží zlikvidovat se navzájem?                               

Dokonalého politika si představuji trochu jako krále Miroslava, trochu jako Robina Hooda. Ideální politik nesmí lehce podlehnout vlivu peněz, musí být pevný a vytrvalý a zároveň otevřený  novým názorům. Správný politik má zájem na vytvoření fungujícího státu, jde příkladem ostatním a peníze pro něj nejsou na prvním místě. Důležitou složkou jeho práce je slušné chování a vystupování, ochota a vstřícnost, vzdělání a znalost oboru. Ideální politik se dokáže postavit za svůj stát ale dokáže mu také velet.                                                               

Snažíme se hledat toho ideálního politika. Ale stejně tak, jako ideální manžel může existovat pouze v dramatu Oscara Wilda, ideální politik může existovat pouze v našich představách.   

Klára Šturcová, Gymnázium Joachima Barranda Beroun     

Reklamní kampaň aneb co vyčteme z billboardů

Co se týče reklamní kampaně, zaměřil bych se spíše na tzv. negativní reklamu, která je poslední dobou viditelnější a výraznější, než volební kampaně samotné. Pohled na billboardy podél dálnic či dokonce na internetové stránky lídrů naší politické scény je poněkud smutný. Zjistíme totiž, že hlavní způsob získávání voličů na svou stranu je co nejvíce pošpinit konkurenci. Kdo naposledy viděl billboard s alespoň částečným výčtem programu politické strany? A naopak, kolik reklamních ploch v České republice je zaplněno nejrůznějšími výsměšnými hesly?

Pro voliče z toho v podstatě vyplývá, že vybrat si, komu dáme svůj hlas, bychom měli podle toho, kdo více urazil svou konkurenci. Volebním programem je tedy kampaň ze strany ČSSD pojmenovaná „Modrá nemoc“ a Paroubek bojující proti plžům, mlžům a hlavonožcům, „sbírající“ hlasy pro ODS? Mám pocit, že je to výsměch občanům, když věci, jako je státní správa, volby a nejvyšší politika jsou řešeny tímto způsobem.

A pokud později zaslechnete názory o tom, že se Česká republika během příštích několika let dostane mezi TOP 10 Evropské Unie, budete chtít možná udělat to samé jako já – roztrhat volební lístky a zahodit je. Humor našich politiků totiž nechápu, a tak se nemám podle čeho rozhodovat. 

Aleš Vlasák, Gymnázium Joachima Barranda Beroun

Jako v Kocourkově

Ještě před pár měsíci jsme žili v domnění, že budeme první ročník, který bude skládat tu tolik obávanou a několikrát odkládanou státní maturitu. Já osobně jsem o ní nevěděla skoro nic, ale už z principu jsem byla proti. Když to šlo tolik let bez ní, proč zavádět něco nového? Proč zrovna my máme být těmi pokusnými králíky? A kdyby nebyla špatná, proč by proti ní stávkovalo tolik lidí, říkala jsem si.

Ze začátku se mi celý ten nápad zdál úplně na hlavu postavený a domnívala jsem se, že to prostě nemůže vyjít. Jenže potom nás profesoři obeznámili s tím, jak by to vlastně mělo vypadat. Nevím, jak ostatním, ale mně to postupně přestalo připadat jako až tak špatný nápad. Potom jsme se začali na novou maturitu připravovat a já zjistila, že se mi vlastně docela líbí, jak to má být.

Ale je tu jeden háček! Najednou se začalo o nových maturitách spekulovat. Ano, ne, ano, ne… ČSSD dokonce slíbili, že pokud vyhrají volby, vůbec je dělat nebudeme! Dokážete si představit, jak jsem byla naštvaná? Tak já si projdu stádiem prvotního šoku, zděšení, smiřování se se skutečností, nakonec přijdu tomu všemu na chuť, ve škole se začneme připravovat na nové maturity, dělat cvičné testy, a nakonec nic? To všechno zbytečně? To se mi vůbec nezamlouvá.

Abyste pochopili moje rozčarování, zmíním alespoň hlavní klady nové maturity. Nejvíce se mi líbí to, že by stanovila nějaké nutné minimum, které musí studenti znát. Připadá mi totiž dost nespravedlivé, že na mnohých soukromých školách se dá maturita prostě koupit. Přeci když ji chci, musím alespoň něco umět, nebo ne? A přesně od těchto “studentů”(omlouvám se, ale mám pocit, že tady jsou uvozovky opravdu nutné), kteří se nehodlají smířit s tím, že se ve čtvrtém ročníku hold budou muset dokonce i učit, chce pan Paroubek pravděpodobně získat hlasy. Bohužel se mu to dost možná i podaří… Nemám samozřejmě nic proti těm, kteří na učení prostě nemají buňky, ale kde je psáno, že maturitu musí mít každý? Vždyť tito lidé se mohou vyučit, nemám pravdu? Byli by pak světu mnohem užitečnější, než další “maturanti za prachy”.

Další, pro mě významné plus, je, že například na maturitu z angličtiny se nemusí tolik učit reálie, ale je mnohem důležitější, abychom jazyk ovládali alespoň na základní úrovni. V maturitě z jazyka by byla zahrnuta mimo jiné konverzace, popis obrázků… Takže se nemůže stát, že kdo umí anglicky, neodmaturuje- narozdíl od té školní maturity, kdy prostě musíme znát i fakta.

Třetí důvod, proč novým maturitám fandím, je poněkud sobecký. Mám totiž pocit, že pro nás, studenty státního gymnázia, by byly o dost jednodušší, než ty školní.

Snad se brzy dozvíme, jak to dopadne. Protože vzhledem k tomu, že například při angličtině profesoři neví, jaké maturitní otázky s námi zpracovávat (ty nové se totiž poměrně dost liší), bylo by docela fajn už konečně vědět, jestli tedy ano, nebo ne…. Já osobně doufám, že ano. Nerada bych si prošla dalším stádiem, stádiem zklamání. Ale při mém štěstí.

Barbora Zůnová, Gymnázium Joachima Barranda Beroun

autor: polednikova / vloženo: dub 14, 2010