De Inglaterra a la República Checa - V
(Tadeáš Peták) Tak se opět hlásím z ostrova plného... Bylo by hezké, kdybych mohl dokončit „krásných zelených trávníků“, nicméně byla by to lež. V tuhle roční dobu a vlastně v téměř jakoukoliv další, která vás napadne, se dá dodat jedině „bahna“. A momentálně taky ještě „strojů na sbírání listí“ a „strašně špinavých Britů, kteří zrovna hodinu hráli v dešti rugby a přemlouvají mě, abych hrál taky, protože je to shit fun“... Zeptejte se Obelixe, co si o lidech za La Manchem myslí.
Nicméně i když je tohle jenom čistá pravda pravdoucí, tak je tu pořád počasí mnohem lepší, než jsem čekal, že bude. Ale počasí není to, proč jsem tady a není to ani téma, o kterém byste se měli bavit s holkou, když ji chcete sbalit. Ale už k věci – opět jsem vůbec netušíl, o čem tenhle článek mám napsat, naštěstí mě zachránil jeden bubeník, tatínek (ne můj...), manžel (to už vůbec ne můj...), učitel a pro nás všechny především administrátor Gymnázia Beroun, který si ovšem nepřeje být jmenován, tak u toho zůstanem. Poslal mi hromadu úžasných a vážně zajímavých otázek, tak jsem si samozřejmě řekl, že z nich sestavím článek. Nicméně když jsem napsal odpověď na druhou a byla to skoro stránka, tak mi došlo, že to asi nebude nejlepší nápad a že to bude reportů víc ;) Tak to sem budu vkládat tak jako postupně, doufám, že to doličnou osobu neuráží. A abych pokračoval v tématech minulých, tak k tomu ještě dneska přidám, jak že to vypadá taková španělština v Anglii... A ještě něco. Teď už ale ty otázky.
Jakpak oslovujete vyučující?
Hello Mr/Mrs Whoever. Pakliže neznám jméno, tak Hello Sir/Madam (madam jsem ještě nepoužil ale už jsem to slyšel, zdá se mi...) Tělocvikáře, housemastery a oblíbené učitele většinou zdraví Hi Sir nebo Madam. Mohlo by se vám to zdát daleko méně formalní než v naší rodné domovině, ale když nemáte vykání a tykání, tak jak to rozlišíte? ;) (mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že you je univerzální vykání, takže je to naopak a angličani mají vlastně celý život dost formální co... a ještě jim týden začíná nedělí... a pivo pijou na pinty... a nepečou chleba... a mají slané dorty... ježiš kam jsem se to dostal??? ;))
Já když jsem sem jel, tak jsem si tedy myslel, že ten vztah s učiteli je méně formální a takový volnější než u nás (někde jsem si to přečetl či co), nicméně teď už si to tedy nemyslím – u nás si s učiteli rozumím daleko líp. Možná se vám tady víc věnujou individuálně, protože mají méně žáků ve třídě, ale zdá se mi, že na to pořád koukají jako na vztah učitel – žák (což by asi bylo dobře, tady je to ale spíš tak jako boss – employee) a dost vám to dávají najevo... Ale třeba je to jazykem ;) A jen ještě taková drobnost – všichni ostatní, co jsou tu z Čech, tak si hrozně chválí, jak tady ti učitelé jsou mnohem lepší a neponižujou vás a všechno vám vysvětlí a je to fér a že v doma je to hrůza a tak... Já s tím teda v Berouně nikdy problém neměl – jste prostě dobrý, pedagogický sbore ;)
Asi jediný rozumný argument pro používání školních unioforem je, že stírají sociální rozdíly – je tomu tak v praxi?
Vzhledem k tomu, že mladší vážně musí nosti přesnou školní uniformu, tak na oblečení vážně nic nepoznáte – jediná možnost, jak zjistit něco o sociálním zázemí je mobil, mp3, iPod apod. Jenže rozdíly v inteligenci ani v síle tim nesetřete a ty lidi se stejně dřív nebo později poznají, takže bych řekl, že to moc nefunguje. Navíc – nezdá se mi, že by u nás na chodbách postávali lidi a posmívali se kolemjdoucím kvůli oblečení. Mylsím, že oni mají pro uniformy tyhle argumenty:
- tradice (což je vážně důležité, na to vážně jsou)
- žáci vypadají podobně a upraveně, což je super pro reprezentaci školy (což je asi ještě důležitější ;))
- to je všechno – oni toho moc nepotřebujou...
Jinak se sociálními rozdíly – celkem chápu, že se o tom v Anglii pořád mluví a hrozně to tu řeší – jak tady ty lidi jsou pořád spolu, tak je to vážně trochu problém, zvlášť u těch mladších. Oni se tomu většinou všichni smějou (i „oběť“) ale já bych tomu šikana klidně říkal.
Máte v učebnách běžně projektory, interaktviní tabule, počítače, hlasovací zařízení nebo jen tabuli na křídu a sešity?
Vybavení tříd je poměrně hodně slušné – v každé třídě je tabule na fixy, projektor, počítač a ve třídách na science jsou meotary (učitelé poměrně často mají poznámky napsané předem, tak to pak prostě jen promítnou...) V každé třídě je jenom daný předmět, takže pomůcky máte přímo ve třídách – v chemii laboratorní věci, ve fyzice vybavení na fyzikální pokusy, v angličtině knížky apod. Poměrně často je to taky tak, že učitel prostě má svojí třídu – místnost, ve které učí skoro pořád, takže tam má všechny svoje materiály apod. a je prostě vidět, že je tam doma.
No a to byl dnešní výběr, bude toho víc, vůbec se (ne)bojte ;) A teď ještě k té slibované španělštině... Je to sranda - ve třídě jsme tři, samí cizinci – já a dva Němci ;) Paní učitelku máme jen jednu (obvykle jsou na předmět učitelé dva, nicméně španělštinářů/španělštinářek na škole mnoho není, že...), je to rodilá španělka a vystudovanou má angličtinu a francouzštinu – oběma jazyky (všemi třemi no...) mluví víceméně plynule (na začátku to byla docela pomoc – byla jedna z mála, komu jsem anglicky rozuměl naprosto bez problémů ;)). Jsme buď ve třídě (typické vybavení o kterém jsem psal) anebo v „laboratoři“ – počítačová místnost, tam se hlavně poslouchá nebo se tam dělají vyhledávací hodiny (hledání věcí o Španělsku a L. Americe).
Učíme se normálně podle učebnice (jmenuje se ánimo, kdyby to někoho zajímalo, nejspíš ani ne, co...) ale děláme poměrně hodně věcí, hlavně testů a zkoušek, odjinud. Opravdu hodně se poslouchá – vypadá to trošku jinak, než u nás – je to na počítači a tak máte plnou kontrolu a můžete si to pustit kolikrát chcete, některé části přehrát třeba dvacetkrát, jediné omezení je čas. Všechny testy jsou koncipované takhle – na jeden ani dva poslechy by se to stihnout nedalo, musíte z toho poslechu dostat opravdu hodně informací a prostě ho pochopit. Mohlo by se vám zdát, že to je hrozně jednoduché ale je spíš o něčem trochu jinym – nemusíte se tolik soustředit, ale zas musíte třeba i na víckrát zjistit víc podrobností... Dost se píše, jakože takové eseje – o rodině, o sobě, o sportech, vytahnout důležité věci z článku apod. – to bych řek, že se u nás dost podceňuje, člověk se na tom naučí hromadu slovní zásoby. Paní učitelka po nás sice nechce, abychom mluvili španělsky pořád, ale snažíme se, co to jde (na druhou stranu, když mluvim anglicky, tak je to taky zlepšovaní cizího jazyka, tak co, že ;)) a už jsme dělali i nějaké mluvící zkoušky... No a něco čteme pořád, to je asi nejčastější náplň hodin ;) A jen mě tak ještě napadá – gramatikou se vážně moc nezabývají, jde o to se vymáčknout, ona nás opraví a co si zapamatujem, to si zapamatujem. Takže to se musím učit sám, protože to mi trochu chybí...
Ještě mi od jedné zvědavé slečny ze čtvťáku přišla otázka, jako jak že to vypadá to město, co máme vedle školy a jaké je okolí, tak abych nezůstal odpověď dlužen, tak hurá do toho. Město je celkem malé, i když určitě ne nějaká vesnice - pošta, policejní stanice (ta je tu nutná – tak mě napadá – teď jsme tu měli trochu problémy – lidi z místní státní školy se v sobotu večer potkali ve městě s lidma od nás a uplně si zjevně nesedli, skončilo to pár monokly a vyraženým zubem a motalo se kolem toho pánů od zákona docela dost... je vidět, jak je ta Anglie plná gentlemanů že), hrad (na kterém jsem teda ještě podívat nebyl, jen na něj vidím ze školy, někdy bych to rád napravil, vypadá super), jeden větší obchod (takový řekněme Plus v Berouně ;)), náměstí. Jinak hromada potřebných věcí jako papírnictví a obchod s dámskými šaty a další malé obchůdky, poměrně dost restaurací a hospod – přece jenom, musí jich být tolik, aby studenti mohli jít někam, kde nejsou páni profesoři... A to vážně funguje každou sobotu – večer se většina lidí opít do města. (to už jsem asi někde psal, ale to je taková oblíbená věc, tak proč to nezopakovat)
Okolí je pěkné velice – políčka, takové polopolní (to není špatné slovo...) cesty, úzké silnice, občas nějaká farma, normálně pracujou – jakože pole, ovce apod., kousek od nás je dokonce vinice, což upřímně moc nechápu – jak můžou pěstovat víno, když pořád cedí... Většinou se na těch farmách můžete i ubytovat – pro cizince, aby poznali „pravý anglický venkovský život“ nejspíš... Od civilizace jsme tu celkem odříznutí – do nejbližšího většího města (Ipswich) je to asi hodina autobusem. Ale vážně se mi to líbí, myslím okolí, takové klidné, málo aut, příroda, supr...
No a to by pro dnešek (a pravděpodobně i pro následující týden, spíš víc) bylo asi všechno. Jen ještě abych dostál svému předsevzetí z článku číslo dvě, tak je tu opět sekce apreciační (no, teda...) Rád bych vyjádřil svůj vděk veliký tomu nejmenovanému pánovi, který mi poslal všechny ty parádní otázky a pak taky té zvědavé slečně Vlaďce, kterou zajímalo to město a okolí téhle instituce a tak nějak mi fakt udělalo radost, že napsala. Oběma vážně moc díky za podporu, zájem a tak vůbec. Vezmětě si z nich příklad ;)
Akademie už je za dveřmi (Plzeňky... doslova... no teda haha...) a Polednice na ně v podstatě klepe. Tak doufám, že kromě toho, že držíte moč i myšlenku, všichni už jen pilujete čísla a tak vůbec, abych se na to pak mohl podívat na dvd ;) A protože chápu, že asi poměrně hodně lidí s tím má asi celkem dost nervy, tak si vzpomeňte, že na nejprodávanější knize v celém vesmíru, Stopařově průvodci, bylo velkými přátelskými písmeny napsáno „Nepanikařte.“ Tak všem hodně štěstí a ať vám to všechno vyjde, saláti.