De Inglaterra a la República Checa - IV
(Tadeáš Peták) Remember, remember, the 5th of November - The Gunpowder Treason and plot; - I see no reason why Gunpowder Treason - Should ever be forgot.
Ať už chceme nebo ne, listopad je tady. Ale zkuste říci slovo listopad Slovákovi a on se pravděpodobně na hodně dlouho zamyslí a pak řekne něco jako „To je február nebo co?“. Dokonce i naši bratři z východu mají stejné názvy měsíců jako všichni ostatní. Jsme pravděpodobně jediní na světě, kdo nemá název čtvrtého měsíce alespoň nějak podobný aprílu. Přemýšleli jste o tom někdy? Já tedy ne a nejspíš je to celkem jedno...
Uznávám, že to byl poněkud netradiční úvod, ale snad vás to neurazilo. Po delší pauze, kterou zapříčinila moje, většinou populace neočekávaná, návštěva domoviny, je tady další zpráva ze země, kde neexistují svátky. No řeknětě, je to fér? Dlouho jsem vymýšlel téma, proto taky ty nesmysly na začátku, musel jsem prostě něco psát. A nakonec jsem se rozhodl opět pro téma akademické (taky se tu pořád pohybuju jenom na akademické půdě, že ;)) a to školní systém Anglie, předměty, učitelé, třídy, rozdíly, moje dojmy atd. Tak mě moc nebijte, plíz...
Musím se přiznat, že moc nevím, jak vypadá školka ale to nejspíš stejně ani není školní systém. A navíc - jak by se to tak mohlo lišit od té naší, že. Základní škola (primary school) je taky podobná - nejdřív si spíš hrajete, kreslíte, chodíte na procházky a občas se musíte naučit jednu (celou!!!) stránku hustého textu. Velikosti 44. Pak už do vás začnou vědomosti cpát rychleji a někdy ve třinácti, ve čtrnácti se přesunete jakoby na vyšší stupeň.
Ročníkům se říká Year 9, 10 a 11. Tady už jsem na tom se znalostmi líp, protože to už jsou lidi na naší škole, ale když jsem začal celý ten sytém popisovat, tak to bylo fakt dlouhé, tak jsem si řekl, že to vezmu stručně. V prvním ročníku děláte více méně všechny předměty (ze začátku dokonce němčinu i francouzštinu – jakože obojí), v těch dalších dvou letech postupně můžete něco vynechat a trochu si vybírat a po třech letech, tedy na konci Yearu 11, je vám kolem patnácti, šestnáci, uděláte zkoušky. Říká se jim GCSE, vyhlašuji soutěž o nejoriginálnější výklad těchto písmen, ať už v češtině nebo v angličtině ;) (vezměte si opět příklad z mého kolegy Hrnčíře, tam jsou to NKÚ (což mimochodem vůbec vtipné není... OVCE jsou o něco lepší ;))) (to je ale závorek, co ;)) Povinně je skládáte z matematiky, angličtiny, nějakých sciences (fyzika, matematika a chemie, jsou tak trochu smíchané dohromady), směsice dějepisu, zeměpisu a zdravého rozumu a pak z některých dalších předmětů, co si vyberete (a může to být i hudba, tělocvik apod. – už v tomhle věku se i tyhle předměty učí celkem pořádně, rozhodně to neflákají). Vychází to asi na deset zkoušek, ale ti extrémně nadaní (často cizinci ;), nejčastěji Číňani) těch zkoušek mají třeba třináct... Tuhle oblast teď opustím, protože jsem tu v těchle ročnících nebyl a tímhle jsem vyčerpal všechny své informace ;) Které jsou navíc jen z doslechu, tak jim radši moc nevěřte... V tom případě to byl velice užitečný odstavec, že ;)
Po GCSE zkouškách můžete ze školního ústavu odejít, ale nikomu se nechtělo pracovat, tak vymysleli ještě další dva roky. Nečekaně Year 12 a 13, někdy také Lower and Upper Sixth Form. V tom nižším máte čtyři předměty, teoreticky si jich můžete dát víc, ale to se moc nedá zvládat, protože ukolů je mnoho, tak to skoro nikdo nedělá (ale jeden borec z Čech loni udělal zkoušky z deseti... ne že by je všechny měl, prostě se to naučil sám). Nicméně jsou tu lidi, kteří tyhle dva roky spojí do jednoho a prostě si zkrátí školu o rok. Nechápu, mně se tu tedy celkem líbí, ale udělat se to dá. V tom vyšším ročníku jednoho předmětu necháte (dropnete ho ;)), ale tady už je poměrně běžné, že si necháte všechny čtyří – zvládat se to dá, jen máte méně času na úkoly.
Vzhledem k tomu, že předmětů je takhle relativně málo, tak se jim samozřejmě věnujete daleko víc, většinou tak osm hodin každému týdně. Ale já mám třeba matematiky hodin třináct ;) K výběru – je toho vážně hodně – všechno, co máme u nás a pak ještě poměrně dost dalších věcí. Fyzika, biologie a chemie (těm říkají sciences), jazyky - francouzština, španělština, němčina, někde mají i japonštinu, čínštinu nebo třeba latinu ale to my nemáme. Pak samozřejmě matematika, anglická literatura, zeměpis a dějepis. Potom taky informatika, tělocvik (PE – physical education, jsou to sporty spojené s biologií člověka – anatomie apod., poměrně praktická věc, řekl bych), hudba (to zní divně co... prostě music), výtvarka (říkají tomu design & technology – taková propojené kreslení s návrhářstvím a pak i s výrobou, řekl bych, že poměrně hodně lidem z ČR by se to líbilo a hodilo) – to máme i u nás, ale tady je to všechno na úplně jiné úrovni – když na to máte osm hodin týdně a budete z toho jakoby maturovat, tak to prostě vypadá jinak. Pak tu jsou ještě business studies, ekonomie, psychologie nebo třeba náboženství (religious studies – studium náboženství, jak vznikaly, jak jsou propojená, je to hodně filozofie), někde mají politologii, sociologii... Je super, že si můžete vybrat z tolika věcí a v podstatě je celkem libovolně zkombinovat.
Testy a písemky se sice píšou, ale vůbec na nich nezáleží (až na to, že se podle nich na vás dívají učitelé) – nakonec jde jen o zkoušky, které děláte v lednu a v červnu (oba dva roky). To je celostátní záležitost – všichni to píšou ve stejný den, pak se testy naskenujou a pošlou na různá místa Británie, kde se opraví – učitelé ani škola prostě opravdu nemají vůbec žádnou šanci to jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Předměty jsou rozdělené do jednotlivých modulů a v lednu toho většinou píšete o něco méně než v červnu. Je to vážně všechno takové hodně sesynchronyzované – všude se učí podle těch samých osnov, všichni dělají ty samé věci a píšou ty samé testy... Sice se to pak dá porovnávat daleko (!) lépe než u nás, na druhou stranu učitelé pak často učí ne kvůli předmětu, ale kvůli zkouškám – v podstatě každou hodinu se zmíní o tom, že „tohle se ve vašem testu určitě objevi“, „napište to takhle, aby to zkoušející dobře pochopil“, „dodrže tenhle postup, bude to nejjednodušší“ atd. Jdete ke zkouškám s tím, že už jste podobných exam paperů (promiňte mi ten anglikanismus, ale nějak mě nenapadá český ekvivalent ;)) před tím napsali docela hodně a přesně víte, jakého typu budou otázky a jak byste na ně asi měli odpovídat. Trochu to přestane být sranda ;)
Je to vážně takové o dost jiné než v Čechách. Řekl bych, že jednodušší, než doma - máte daleko méně předmětů a nikdo po vás nechce učit se toho tolik, pořádně vám všechno vysvětlí, ukážou (na angličanech se to pak projevuje tak, že si sami nejsou schopni téměř nic domyslet), ukážou vám osnovy, řeknou přesně, co bude v testu a hlavně potom u zkoušky, zavážou to mašlí, ozdobí a strčí vám to pod nos. Po vás se jen chce, abyste hezky dělali úkoly, nemluvili při hodinách a na všechno říkali „ano pane“. A raději moc nevymýšleli vlastní řešení a podobně, protože to přece není třeba. Celý ten systém je, mimochodem, velice blbuvzdorný ;) Jediné, co je horší než u nás jsou úkoly – těch dostanete fakt dost a opravdu je musíte udělat, protože nepřinést úkol prostě neexistuje – to se vám může stát tak jednou za term a učitel si bude ještě minimálně půl roku pamatovat.
Jinak ještě – ve třídách je tak kolem deseti žáků, někde víc, někde míň. Například na španělštinu jsme tři, na matematiku je nás dvacet (což už je ale VÁŽNĚ hodně, takové neoficiální maximum je patnáct). Učitelům se pak samozřejmě učí daleko líp a žákům se zase daleko hůř vyrušuje – je vidět a slyšet všechno, když jsou jen tři řady lavic, tak se prostě nikam neschováte. A páni profesoři a paní profesorky jsou na to zatraceně hákliví. K tabuli se nevyvolává vůbec, někteří učitelé se nás ani na nic neptají – prostě si odvykládají to svoje a naučte se to takhle. Na druhou stranu ostatní, hlavně ve fyzice a španělštině, se ptají dost a občas vás něco nechají vysvětlit třídě a tak. Což je podle mě mnohem lepší. Známky jsou A-E, procentuálně je to asi jako u nás.
Trochu detailněji to všechno popíšu u jednotlivých předmětů, to bude pravděpodobně další článek a možná nejenom ten... Teď už by to bylo moc dlouhé.
A na závěr samozřejmě to, bez čeho by můj článek nebyl mým článkem. A není to copyright. Děkuji všem Češkám a jejich mužským protějškům (dámy mají přednost no, pardón...), že mě ten týden, co jsem byl doma tak trpělivě poslouchali (a že jsem toho namlel) a pomohli mi zase si to všechno trochu srovnat v hlavě. A tak mě jako dobili na těch dalších šest týdnů, co mě tu čeká. Vyvěsil jsem fotky, trhám kalendář a už teď se na vás těším.
Když to tak zpětně pročítám, tak to z toho trochu vypadá, že se mi ten systém tady moc nelíbí, co. To tak není, je to zajímavé velice, ale musím se přiznat, že asi jako jedinému z Čechů, co tu mají stipendium, se mi naše školství líbí víc. Tohle je takové moc na jistotu – můžete si být naprosto jistí tím, do čeho jdete a že to bude vypadat tak, jak má. A to je škoda ne?