!!! MATURÁK !!!
V sobotu 4. března se konal každoroční ples maturitních tříd Gymnázia Joachima Barranda Beroun. Jako již po několikáté se tak dělo v kulturním domě na Kladně. Na rozdíl od minulého roku , kdy maturovaly čtyři třídy, čeká tato závěrečná zkouška na dvě za čtyřletou a jednu za osmiletou část školy.
Samotný ples předcházely týdny a týdny vymýšlení a následného trénování tanečních vystoupení jednotlivých tříd tzv. předtančení. Vše vyvrcholilo v několika posledních dnech, kdy dolaďování jednotlivých čísel dostalo přednost i před výukou a i nejzarytější odpůrci z řad profesorů, kteří opravdu neradi přicházejí o své hodiny, museli sklopit zrak. Poslední čtvrtek před inkriminovanou sobotou se, také jako tradičně, maturanti odebrali do Kladna, aby si to, co si připravili, vyzkoušeli přímo „na place“. V sále se totiž muselo doladit přesné rozestavení, jak nástupů na šermování, tak i oněch tanečních vystoupení. Tohoto jsem se bohužel pro vrcholící nemoc nemohl zúčastnit.
Jako osoba v květnu skládající zkoušku z dospělosti a tudíž i aktivně se na zmíněném plesu podílející, jsem se spolu s mými soukmenovci v „den D“ sešel u budovy gymnázia a společně jsme se odebrali na místo určení. Ples měl začínat v sedm večer, my jsme však do kulturního domu dorazili zhruba o dvě hodinky dříve, kvůli úplně poslednímu přezkoušení všeho, co na nás po celý večer čekalo. Taká jsme se domluvili, že se focení jak jednotlivců, tak i celých tříd, se bude z důvodu ušetření času při šerpování konat také předem.
Oficiální zahájení odstartovalo téměř přesně na čas. Na podiu se společně objevili tři mluvčí, jeden z každé třídy, a ti přivítali vedle natěšených maturantů a jejich rodičů i ostatní přítomné. Samozřejmě nemohl chybět ani krátký projev ředitele gymnázia Mgr. Stanislava Lidinského, který nás mimo jiné ujistil, že tu maturitu určitě zvládneme. Po něm se objevil také konferenciér celého večera Olda Burda. Poté již následovalo první vystoupení. Zatančilo nám několik studentů z Oktávy a jedna studentka ze 4.A, kteří navštěvují taneční kurz Romany Chvátalové.
Konečně přišel na řadu slavnostní nástup maturitních tříd v pořadí první 4.A, druhá 4.B a poslední šla Oktáva, která si připravila příchod ve stylu četníků ze stejnojmenné francouzské filmové série. Když byli všichni na svých místech, následovalo několik minut, aby si každý mohl pečlivě prohlédnout výkvět našeho gymnázia pro letošní rok. Po fotkách dychtiví tatínci či maminky tohoto času samozřejmě využili k tomu, aby si svého potomka zvěčnili pěkně v klidu a bez vrtění. Ani já jsem se tomu nevyhnul a byl jsem nucen svého otce neustále odhánět. Po této kratičké přestávce následovalo již samotné šerpování. Pořadí bylo stejné jako předcházející příchod. Celková doba tohoto úkonu činila něco přes tři čtvrtě hodiny, což někomu jistě přišlo úmorné. A co teprve my, kteří jsme si to celé museli vystát pěkně narovnaní. Ale aby to nevypadalo, že jsem nějak nespokojen, musím říci, že za ten pocit, kdy nastupujete na podium a celý sál na vás hledí, potom přečte moderátor vaše jméno, vy jdete pomalu přes jeviště a tlak na vaši osobu se v tu chvíli ještě zvýší, je opravdu velmi příjemný a celou tu vystátou půlhodinku z mé hlavy okamžitě vymazal.
Ihned, co jsme se vrátili na svá místa vedle ostatních tříd, odstartoval tzv. „Zlatý déšť“. Jistě všichni víte, oč se jedná, tak jen pro připomenutí. Každá třída rozprostřela přichystanou plachtu a jejím třepáním vybízeli diváky, aby do nich vyprázdnili, když už ne celý, tak alespoň částečně, obsah svých peněženek. Žádný abiturientní ples se neobejde bez tance s rodiči a ani tento nebyl žádnou výjimkou. Po několika písních se parket otevřel i pro ostatní tance chtivé páry.
Někdy kolem půl desáté dospěl čas k těm tolik do posledního puntíku vypilovaným předtančením. Pořadí bylo znovu neměnné a tak se první objevila 4.A, oděná v zelených a žlutých pláštěnkách. Na pomoc si vzali stejně barevné deštníky. Zřejmě se báli, aby svou písní „It’s Raining Man“ od Geri Halliwell opravdu nepřivolali déšť. Nato vtrhli na parket studenti 4.B v černobílých kostýmech za rytmů „Black and White“ od popového krále Michaela Jacksona. Celé jejich snažení podtrhl na konci ještě výstup třídního profesora RnDr. Oldřicha Ježka. No a pro změnu nakonec se ke slovu dostala Oktáva. Svým country songem „Cotton Eyed Joe“ od skupny Rednex ukázali, jak se tančilo v dobách slavného Divokého západu. Všechna tři vystoupení byla opravdu povedená a zasloužila si potlesk, který pokaždé v sále zazněl.
Volnou zábavu přerušili už pouze tzv. půlnoční překvapení, konající se před dvanáctou noční. Po nich vystřídala klasické tance diskotéka, na kterou se jistě těšily všechny mladší ročníky. Ta trvala až do konce, tedy do druhé hodiny ranní. Podle toho, co jsem měl možnost sledovat se při ní každý vyřádil dosytnosti. Jediné co mi trochu vadilo, byla teplota a kvalita vzduchu na parketě. Poté, co dozněly z reproduktorů poslední tóny, se celý obsah kulturního domu vylil ven před budovu, kde už čekaly připravené autobusy, aby všechny nemající vlastní dopravu domů, odvezly zpět do Berouna. Někteří měli trochu problémy s orientací a byli odkázání na své odolnější přátele, aby vůbec do nějakého autobusu trefili. Vždyť to všichni znáte. Další slavení, které samozřejmě následovalo ihned po příjezdu, bych raději ponechal pouze v povědomí jeho účastníků.
Díky mé přítomnosti na předešlých maturitních plesech musím potvrdit, že se celá akce znovu vydařila a s radostí na ni budu vzpomínat i po letech, v čemž mi jistě napomůže i velmi příjemně zpracované vzpomínkové DVD. Doufám, že příští rok dostanu možnost opatřit si lístek a být opět přítomen.
Autor: Nacturo=Santán