Už je to tady! (aneb měsíc francouzsko-českého přátelství v interpretaci II.A)
Nezadržitelným tempem se blíží den D, kdy z šedivého dlouhatánského autobusu začnou tu vylézat , tu vypadávat exoticky oblečení, zvláštním způsobem učesaní nebo rovnou neučesaní mládežníci národu galského kohouta.
Nezadržitelným tempem se blíží den D, kdy z šedivého dlouhatánského autobusu začnou tu vylézat , tu vypadávat exoticky oblečení, zvláštním způsobem učesaní nebo rovnou neučesaní mládežníci národu galského kohouta a, mnohdy poprvé odtrženi od rodinného krbu, začnou objevovat- nejprve svůj český protějšek, se kterým si vyměnili od 0 do 50 mailů( francouzsky se to píše mél!)
- pak toalety našeho gymplu, protože cesta je přece jen dlouhá a nervozita vykoná své (jen doufáme, že nikdo z nich si nepřečetl a nepřeložil těmto místům věnovaný článek, který tak “zásadním“ způsobem vypovídá o tom, jak to vůbec na té naší škole chodí…)
- následně více či méně přátelsky se tvářící „adoptivní“ české rodiče (ti byli vystrašeni svými potomky mnohokrát, protože ti jsou zase denně vystavováni tlaku odpovědných pedagogů, a musí to tudíž přenést dál)
- a konečně, seřazeno podle stupně důležitosti:1. české hospůdky, restaurace, trafiky 2.obchody, tržiště 3. památky
To vše se děje, v lepším případě , za doprovodu verbální komunikace oboustranné, v případě horšímjednostranné, v případě nejhorším, žádné. Závisí to na mnoha faktorech, ale ne jen na tom, do jaké míry jsme se my naučili francouzsky. Zdá se, že rozhodujícím prvkem tu bude nebeské znamení, v němž se náš francouzský korespondent narodil. Tvrdohlaví francouzští skopci obvykle přistoupí jen na svůj dialekt, francouzské ryby mlčí,blíženci vám padnou kolem krku a musíte se s nimi po francouzsku objímat alespoň 3x denně, francouzské panny ve snaze poohlédnout se po panicích komunikují obvykle velice, váhy váhají, než z nich něco vyleze, zpátečničtí raciještě nevzali na vědomí, že komunikačním jazykem č. 1 na celém světě je angličtina a dělají, že jí nerozumí, tvrdohlaví býci vidí rudě, když si nemohou promluvit nad sklenicí něčeho lepšího, u lvů máte pocit, že vás sežerou, ať řeknete, co řeknete, štíři se vám potají vysmívají a předávají vaše slovní kreace dál, tak jako my to děláme se zvlášť podařenými anekdotami, střelci vás sestřelí, kdy si usmyslí, nesrozumitelnými otázkami a ještě nesrozumitelnějšími replikami, kozy vás roznesou na svých rozích, když nemají svůj denní přísun zeleného krmení, a nakonec vodnáři, kteří pijí jen vodu, jsou tak vzácným zjevem, že se nám ještě nepodařilo s nimi promluvit, ba ani je zahlédnout.
Jako by nestačilo, že před příjezdem galského kohouta nebo slepičky jsme doma museli přestavětnábytek,vymalovat, vykonat najednou vánoční , velikonoční , prvomájový a dušičkový úklid, vyrabovat Tesco, Globus a místní Jednotu, koupit si oboustranný Fr-Č a
Č-Fr slovník, během státní návštěvy zakázat oblíbeným kamarádům z mokré čtvrti a pankáčům přístup do našeho domu, vesnice, města…, odblešit psa a kočku, nechat jim spravit chrup, pokud by chtěli kousat, vyhnat je z postelí a ty čistě převléct, přikázat dědovi, aby ten týden vydržel a nechodil tajně kouřit do dětského pokojíčku, ale navíc jsme museli v rámci výuky plodit slouhová moudra.
Ta vypovídají o tom, s jakými obavami k naší první výměně přistupujeme, ale víc než obavy je to asi zodpovědnost za to, aby se mému Francouzi u nás líbilo. Konec konců každoroční potoky slzí při loučení také o nečem svědčí….
Zákeřná propaganda
(Honza, Tomáš, Lukáš, Vojta)
Už vás to také chytlo? Jedli jste snad někdy croissant nebo pili francouzské víno? Dali jste někdy někomu francouzský polibek? Pak vězte, že jste se stali obětí francouzské propagandy.
Francouzská vláda se pomocí vlivných organizací, jakými jsou OIF, OSN, ale hlavně pomocí studentské výměny na naší škole snaží proniknout do našich domácností a odhalit naše slabiny. Nevěříte? Věřte!
Francouzská propaganda slaví na naší škole dlouholeté úspěchy. Na chodbách vídáme denně francouzské polibky, v bufetu již není českého jídla. Croissanty již téměř vytlačily české buchty, tradiční český namazaný chleba převálcovala chutněji se tvářící francouzská obložená bageta.
Kdo za tuto intervenci může? My si myslíme, že jsou to tajní agenti, vydávající se za profesory francouzštiny. Tito rádoby pedagogové verbují nic netušící studenty na výměnné zájezdy a ti se pak stávají obětí francouzské infiltrace. Korespondenti z Francie sbírají pečlivě informace o našich nejintinmějších chvílích a zvycích a připravují tak půdu pro velkou francouzskou invazi.Ta se uskuteční pravděpodobně již letos. Je to jasné, přijedou na Velikonoce a počítají s tím, že je seřežeme pomlázkami. Pod záminkou hrubého porušování lidských práv se uskuteční útok. A proto apelujeme na všechny: Nebijte svého Francouze a oddalte tak okupaci! Učte se poctivě jazyku dobyvatelů, ať si ještě užijeme pár let svobody!
Frantíci
(Lenka, Verča, Bára, Lucka, Aneta)
Víte, co to vlastně je? Někdy frantíky pálíme o Vánocích, ale letos popálíme my za Frantíky. Doufáme, že se nespálíme. Možná by si někteří chtěli cestou zapálit, ale do by dopálili doprovod a pěkně se spálili!Ale někteří Frantíci si zapalují rádi a často, a proto se těší na cestu do Čech, kde je rodiče nevidí, jak si vypalují zobák.
I po odstrašujících zkušenostech našich spolužáků z minulého roku se na ně ale moc těšíme, i když si s nimi nezapálíme. Doufáme totiž, že se Frantíci zapálí do programu a nebudou zapalovat něco jiného.
Někteří se ale už spálili a tak se dopálili, že za Frantíky již nepálí. Jim tedy nezbyde nic jiného, než si o příštích Vánocích zapálit svého frantíka.
Lepší zůstanou….
(Honza, Lucka, Bára, Barča, Kristýna, Jana)
Být či nebýt? Vyměnit či nevyměnit? Toť otázka!!
Tu jsme si kladli, když nás verbovali jako toho ubohého vojáčka v Hodoníně. Slabší povahy se hned zalekly náročného úkolu a zaujaly vychytrale pozici tzv. tichých pozorovatelů. Nic z nich totiž nevyrazíte…
My, kteří se žabožroutů nebojíme, vyrážíme do boje s heslem „Lepší zůstanou“! Je pravda, že postupem času, kdy jsme se museli zahloubat do podrobné strategie boje(slovní zásoba, gramatika, tzv. konverzační situace, reálné situace, legrační situace, nebezpečné situace, atd..), nás odvaha začala postupně opouštět. Taktika zněla: Udělat si z protivníka přítele!
Po výměně několika dopisů či mailů jsme s hrůzou zjistili, že Francouzi neovládají svůj mateřský jazyk tak, jak by měli. To nám ztěžuje náš bojový úkol. Další překážkou asi bude, že jejich představy o pobytu se liší od představ rodičů a pedagogů. A tak očekáváme jejich příjezd poněkud nejistí, ale vyzbrojeni slovníky a ocelovými nervy. Uvidíme, kdo zvítězí, ale určitě, LEPŠÍ ZŮSTANOU…
ŽERE MANDLÉ….. aneb Parlez-vous français?
(Anča, Nikola, Markéta, Renata, Daniela , Sandra)
Asi nejsme sami, kdo se té výměny trochu bojí.. My, jakožto příslušníci malého a utlačovaného národa, nemáme problémy s přizpůsobivosti, ale co s Francouzi, v jejichž žilách neustále koluje krev jakobínů nebo Napoleonů? Ti se na týden asi nepřizpůsobí a nezačnou se pokoušet o domluvu v češtině. My jsme na to připraveni, ale představte si, jak to ponesou naši rodiče? Ti mají svůj život pěkně zaběhlý v obvyklých kolejích, ráno pospíchají do zaměstnání, večer se ubití vracejí a teď jim do hnízda přiletí kukačka kukající neznámým jazykem. Protože se předpokládá, že tento týden budete tlumočit, logicky se rodiče obracejí na vás s otázkou, co že to říkal(a)?Když zbaběle zmizíte, místo abyste překládali, musí si rodič odpovídat sám.
Na Francouzovu žádost : Je voudrais de l´eau plate ( ž vudré dlo plat) reaguje celkem logicky:To chce na mě, kolik beru nebo chce nějaké peníze? Než přoložíte, že chce jen
obyčejnou vodu, milý Francouz útočí dál: Je serai dans ma chambre où j´ai oublié… (ž sere dan ma šambr u žeublije). Proboha, děsí se rodič: To ho tak strašně něco štve? Nebo se mu chce zvracet? Než stačíte přetlumočit, že bude ve svém pokoji, kde něco zapomněl, bude asi pozdě. Rodič si utvoří svůj vlastní úsudek.
Proto bude asi nejlepší naše rodiče před francouzským atakem chránit, neustále překládat, abychom pak po zbytek roku nemuseli poslouchat: Vidíš, co všechno jsme pro tebe museli udělat….