Chebská anabáze
Ve středu 8.12. jsem navštívil západočeské město Cheb. Ne však z důvodu obdivování tamějších přírodních a jiných krás, ale abych reprezentoval naši školu v dějepisné soutěži pořádané chebským gymnáziem. Nejel jsem sám, nýbrž v doprovodu mých dvou spolužáků – Adély Perničkové (4.B) a Marka Beneše (Spt). Správu nad námi měla na starosti paní profesorka Benešová.
Rád bych se ihned na začátku omluvil všem čtenářům za délku. Nechtěl jsem ho napsat příliš dlouhý, ale nějak jsem se rozepsal a celé se mi to zvrhlo. Doufám však, že v sobě naleznete dost odvahy. Teď již k samotnému článku.
Jednalo se již o XIV. Ročník soutěže, naše škola se účastnila po 8. a já po 2. To to máme ale hezky odstupňované, že? Schválně, který matematik přijde na to, jaké je pokračování této řady (pozor jedná se o příklad s trojúhelníčkem, tzn. pro chytré hlavy)? Tentokrát bylo tématem Československo v letech 45-69. Účastnilo se rekordních padesát družstev ze čtyřiceti osmi gymnázii z celých Čech.Přicestovali dokonce i zástupci z daleké Jihlavy. Rekordní však nebyl pouze počet týmů, ale také rozpočet. Ten činil úctyhodných 290 000 Kč. To se samozřejmě promítlo na celé akci, která byla zorganizována vpravdě na výtečnou. Nejednalo se čistě o cash, jak bychom řekli mi, na maturitu z AJ se chystající, ale též o věcné dary. Kupříkladu všechny soutěžící uvítala po příchodu nová sportovní taška. A to nemluvím o vítězných cenách.
Jak jsme byli úspěšní, ti všímavější z vás zřejmě už ví, jelikož celá výsledková tabulka visí prakticky hned od čtvrtka na změnách. To, že jsme se umístili na děleném 4.-5. místě a že nám na třetí Sokolov chyběl pouhopouhý jeden bodík, snad zaznamenali i ti, kteří neumějí číst a počítání jim jde pouze s přítomnými končetinami, protože řádek se jménem „Beroun“ je pečlivě vytažen žlutě zářivým zvírazňovačem. Po návratu mi byla v ředitelně 4. příčka schválena jako uspokojivá a profesorka Štulíková (to byste nevěřili; word normálně nezná světové jméno Štulíková) dokonce nešetřila superlativy jako:“skvělý, paráda, to se vám povedlo.“ Pro mne to je dvojnásob potěšující z toho důvodu, že jsem tato slova od ní na mou osobu za čtyři roky, což se rovná době, kterou mě zasvěcuje do tajů matematických (a já se jí stále úspěšně bráním), ještě neslyšel.
Jak vůbec vypadal celý den? Jak probíhala ono dějepisná soutěž? O to vás samozřejmě neochudím a mile rád vám vylíčím své dojmy. Vstával jsem v líbezných 5:00. Kvůli špatnému spoji jsme museli jet vlakem z Berouna již v 6:00. V sále, kde se soupeření konalo, jsme seděli okolo desáté hodiny. Pak už jen zbývalo pronudit dobu do zahájení. Do opakování látky se mi chtělo asi jako si dát sedmihodinovku ZSV prokládanou BIO (pro ty, kteří ještě neprobírají renesanční filozofii a genetiku - nechtělo). Akce byla odstartována v 11:30 několika proslovy představitelů školy, města a kraje. Také nám řekl několik slov Petr Čornej, autor řady učebnic, které máte všichni doma, protože se z nich u nás vyučuje (všichni tedy ne; ze svého nejbližšího okolí znám studenty/tky, kteří si 1. díl nebyli schopni pořídit ani po čtvrt roce a jsou nuceni doufat v dobrotu přátel – viď Aneto).Je to také osoba mající nad akcí záštitu a spoluautor samotných otázek. Na konci však poznamenal, že tento rok je jeho poslední.
Poté konečně následovalo toužené 1. kolo. To se skládá ze čtyřiceti otázek. U každé jsou uvedeny čtyři odpovědi s tím, že jedna je správná. Letos přišla na závěr tohoto kola ještě malá třešnička v podobě Gustava Bubníka (bývalý hokejový reprezentant), který si přisadil a položil nám připravenu extra otázku. Následovala přestávka. Mnou byla vyplněna malým posilněním. Ve 2. kole, které už doopravdy ukazuje, zda má daná trojice znalosti, aby uspěla, je pro změnu dvacet otázek a na každou se musí slově odpovědět. Průběžné výsledky nás o tomto kole ukázaly na 3. místě. Mně osobně nepřišla tyto dvě první třetiny nijak těžké (tím myslím část otázek z mé oblasti – 60. léta; tzn. hlavně Pražské jaro 68). Druhou přestávku vyplňovala příprava balíčku svačiny na cestu. Díky sponzoringu bylo letos jídla opravdu přemíru a výzvy:“Ať si vezme každý, co chce,“ jsem využil bezezbytku a chtěl jsem ode všeho trochu – rohlíky, jogurt, banán, pomeranč, jablko, 30 dkg eidamu, 20 dkg paštiky, několik sušenek a balíčků žvýkaček. Ihned na začátku jsem prozíravě pytlíček vyměnil za vedle ležící igelitovou tašku a domů jsem si vezl hezkého Mikuláše.
A pak to přišlo. 3. kolo. To nás pohřbilo minulý rok a tento nám provedlo to samé. Nachází se v něm kombinace několika úkolů – doplňování vynechaných míst v textu, spojování osobností s roky jejich úmrtí, spojování dvou věcí obecně a, tramtadadáá, poznávání fotografií. Ano tento pyroman berounského snažení znovu projevil svoji náklonnost k zápalkám a dík jeho píli to znamená ono 4.-5. místo. Ale abych byl objektivní, neztratili jsme body pouze u sličných tvářích našich bývalých komunistických představitelů a jejich vrstevníků z oboru kultury a sportu. Na konečném výsledku se podepsalo i několik, dalo by se říci, smolných odpovědí. Při rozhodování mezi dvěmi možnostmi (jak v 1. kole, tak při spojování) jsme opakovaně zkusili chybnou stranu mince. Nu což.
Po každoroční volbě Miss a Missáka (voleno kolektivem děvčat a chlapců organizujících soutěž) a závěrečném rozloučení jsme se vydali na zpáteční cestu. Nebyl jsem však obtěžkám pouze dvěma batohy plnými knih a jídla, ale také hezkými zážitky a zkušenostmi. Proto bych také rád apeloval na studenty mající zájem o dějepis, aby, pokud jim tato možnost bude někdy v příštích letech nabídnuta, ji využili. Musím upozornit , že se jedná zhruba o měsíc téměř každodenního studia. Zkušenosti tím nabyté, za to ale opravdu stojí. Příští rok se pojede znovu od začátku a bude se jednat o vládu Přemyslovců.
V žádném případě nesmím opomenout poděkovat profesorce Benešové, která nám připravila velkou většinu potřebných materiálů a celou dobu (jak během příprav, tak během samotné soutěže) nám pomáhala a podporovala nás. A stejně jako loni byla pro svou spolehlivost vybrána do dozorčí komise nad opravováním testů.
Pokud byste si přáli vidět další informace, zaskočte sem, kde se nachází i celá fotogalerie. Jinak jsem ji osobně probral a výřez se nachází na těchto stránkách v sekci galerií. Pokud David dodržel slovo tak by vás to tam mělo hodit, když kliknete sem.
Karel Přibyl