Mission: Impossible aneb 1.B. a Dvůr Krasíkov
Ve dnech 5. – 7. 9. 2012 se třicet mých nových svěřenců třídy 1.B. zúčastnilo projektových dnů s teambuildingovým programem. Tři dny jsme strávili společně v nově vznikajícím středisku volnočasových aktivit Dvůr Krasíkov. Byla to netradiční zkušenost pro nás pro všechny. A za sebe mohu říci, že jsem se mezi studenty 1. B. cítila „jako doma“ a těším se na další společné zážitky ve škole i mimo ni.
A takhle suše zněla pozvánka:
Termín: 5. - 7. 9. 2012
Pedagogický dozor: Mgr. Marie Štěpničková, Mgr. Marie Moravanská
PROGRAM
5. 9.
8.00 - odjezd od Gymnázia Joachima Barranda
ubytování - Dvůr Krasíkov (http://www.dvurkrasikov.cz/)
příjezd, ubytování, zahájení teabuildingového programu
6. 9.
celodenní turistický program v okolí Krasíkova
Konstantinovy Lázně, historické zajímavosti, pokračování skupinového programu
Večer – program v rámci zařízení Dvora, mydlárna
7. 9.
vyhodnocení programu
příprava na odjezd (úklid, balení)
exkurze do podzemí Plzně
3-denní projektové dny v programu doplněny o:
práce na doplnění cestovním deníku
sport, turistika
Co s sebou:
- spací pytel, karimatka, deka - budeme spát netradičně
- sportovní oblečení a obuv, hygienické potřeby, osobní léky
- pokrývka hlavy, sluneční brýle, pláštěnka, peníze (a pokračoval seznam věcí pro "mokrou variantu"
A jak naši první společnou akci vnímali studenti? Přečtěte si…
Maruška Mašková - Na třídenním seznamovacím kurzu se mi líbilo snad vše, až na malou zimu v noci. Zážitky jsem si odnesla velmi krásné a ráda na ně budu vzpomínat. Zážitek nebyl jen jeden, ale bylo jich mnohem více. Nevím, pro který se rozhodnout a proto se v krátkosti zmíním o více zážitcích. Nejhlubší dojem ve mně zanechala projížďka na koni. V ten den jsem totiž na koni seděla poprvé. Mám ráda adrenalin a na koni je to opravdu skvělý zážitek, od té doby chci na koních jezdit určitě častěji. Když jsem vylezla na koně, byl to příjemný pocit dívat se ze sedla po krajině.Dříve jsem slýchávala, že nejhezčí pohled na svět je ze hřbetu koně a taky jsem se o tom přesvědčila. Měla jsem takový zvláštní pocit svobody.
Další hezký zážitek byl, jak jsme se vydali na údajný celodenní pěší výlet s tím, že navštívíme Konstantinovy lázně a zříceninu Gutštejn. Šli jsme velmi prorostlými lesy, loukami, sady, drželi jsme se červené stezky, přecházeli a přebrodili několik potůčků. Ale najednou jsme se ocitli někde jinde a ztratili červenou značku. Došli jsme do vesnice Lomy a dali se po žluté a vrátili se zpátky do Krasíkova. O nic jsme nepřišli, protože jsme se vydali do Konstantinových lázní autobusem. A zřícenina Gutštejn? Ta mi připomínala hrad Žebrák, který je nedaleko mého bydliště.
Dojmů bylo mnoho a mnoho. Jsem ráda, že jsme jeli na seznamovací kurz, protože jsem tam poznala nové kamarády a myslím si, že máme dobrou partu!
Daniela Skřivánková: Seznamovací kurz 1.B, té třídy, která se vždy trochu pomateně motá po chodbách, když hledá učebnu a brání tak volnému průchodu ostatním studentům, byl netradiční. Autobus nás zavezl na velký rozestavěný, nebo spíše rozrekonstruovaný statek v obci Krasíkov. Ubytování bylo po šedesáti, nebo po sedmdesáti, ale jelikož nás bylo jen pouhých třicet, ani zdaleka jsme kapacitu stodoly nevyužili. Poněvadž jsme spali na vlastních karimatkách, odpadla ona nepříjemná povinnost vlastní všem jiným táborům a soustředěním, a to: povlékání postelí. Další výhodou bylo, že jsme mohli ulehnout, kam jsme jen chtěli.
Vše vypadalo velmi dobrodružně, ale příroda ještě neřekla poslední slovo- v noci mrzlo, až praštělo. Několikrát jsme se s drkotajícími zuby v noci probouzeli, a chtěli se zahřát přitulením k vedle spícímu, avšak bdělý zrak paní profesorky, vybrat si spolutulícího napříč pohlavím. Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem, neb v seznamu věcí bylo jasně napsáno: teplý spacák. Jako zpestření nechyběla samozřejmě ani noční bojovka, kterou v našem případě představovala cesta na toaletu. Pokud se někdo v noci vzbudil s touto potřebou, a měl natolik pevnou vůli, že vylezl ze stodoly ven, kde na něj dýchl svěží vánek, leč bohužel nikoli s vůní burčáku, nýbrž mrazáku, čekala jej pravá opičí dráha. Cesta od vrat stodoly k WC byla dlouhá, temná a plná nástrah, potýkali jste se s řadou kýblů, rámů od skříní, nepotřebných šuplat a vlastní potřebou…
Dny ovšem probíhali lépe než noci. V krásné, téměř panenské krajině v okolí Krasíkova, přesně takové, jaká se popisuje v pohádkách a jakou si lidé z velkých měst Prahy a okolí jen těžko dokážou oživit v paměti, jsme putovali za vzděláním. Bohužel byl pobyt na tolik krátký, že jsme nestihli navštívit všechny tamní zajímavé památky a přečíst si všechny dokonalé a krásně natřené vůbec nepočmárané naučné cedule. Počasí nám začalo také přát. Nepršelo, bylo teplo a svítilo sluníčko, a proto se hned druhý den paní profesorka demokraticky rozhodla vydat nás na pospas celodennímu výletu do blízkého městečka Konstantinovy lázně, kde na nás čekal oběd. Lidé míní, osud mění, byla to náhoda či osud, že zbloudilý kořen postavil se nám do cesty a Konstantinovy lázně nám byly odepřeny. Oběd jsme tam nechali čekat a improvizovali, což je pro duši teenagerů bližší, než přesně stanovený cíl cesty. Bloudění bylo dobrodružné a z krajiny jsme zhlédli více zajímavých věcí, než by se bylo jistě bývalo podařilo držeti se přesných turistických tras. Rozhodně nám to nijak nevadilo. Nový kolektiv se lépe tmelí čelivše nebezpečí.
Neformální seznamovací kurz byl ideálním nápadem pro to, stmelit lidi, jenž se prve neznali a věděli, že spolu budou trávit ještě čtyři roky. Vrátili jsme se nadšení a plní chuti do studia. To nás sice hned přešlo, po první hodině matematiky a chemie, ale stejně to byl zážitek přímo neopakovatelný.
Iva Stančíková: Dne 5-7.9.2012 se třída 1.B zúčastnila teambuildingového pobyt na překrásném místě v Krasíkově. Krasíkov se nachází nedaleko Konstantinových lázní, které jsme také navštívili. Během tří dnů jsme zažili spousty nezapomenutelných zážitků. A právě o jeden takový můj nejlepší zážitek se s Vámi chci podělit.
Ve čtvrtek dne 6. září.2012, jsme šli na (původně celodenní) výlet. Vyšli jsme ráno v 9:15hod. Výlet se šel po červené značce, která vedla nádhernými místy - sady, lesy a mnohými dalšími nepopsatelnými zákoutími. Museli jsme překonat nebezpečné nástrahy, které byly občas jen pro odvážlivce. Například jsme museli přebrodit několik potůčků, které na první pohled vypadaly mírumilovně, ale když jsme je chtěli přejít, ukázaly svoji temnou stránku.
Naše cesta po červené značce se nečekaně změnila právě u jednoho takového potůčku, kolem kterého se dříve těžilo dřevo. Stromy, na kterých byly nakresleny turistické značky, byly pokáceny a klub českých turistů zatím neupravil stezku. A tak jsme nečekaně sešli z červené značky a postupně se oddalovali od konečného místa tedy od Konstantinových lázní. Místo abychom došli do cíle, jsme došli do vesničky Lomy. Lomy se nacházely asi 2 km. od Krasíkova. A tak se rozhodlo, že půjdeme zpět do naší stodoly v Krasíkově. Cesta zpět probíhala velmi rychle. Alespoň tedy pro ty v přední části skupiny. Ti co byli v zadní části, tedy pí. učitelky a další tři děti šly pomalu. Tudíž nezaznamenaly, že my v přední části skupiny jsme odbočili dříve. A tak celá třída až na poslední skupinku došla zpět do stodoly a najednou jsme zjistili, že chybí tři naši spolužáci a paní učitelky. V tu chvíli jsme si říkali, že jim to chvíli potrvá jen chvíli, než přijdou do stodoly, ale když uběhlo 10 minut a nikdo nikde, tak se rozhodlo, že se zavolá paní učitelce. Paní učitelka nám vzápětí řekla, že jsme zlatíčka, když jsme dorazili v pořádku do stodoly. Uběhlo dalších 10 minut a my už jsme na druhém konci pole viděli, jak vychází z lesa poslední skupinka. Všichni jsme měli ohromnou radost a vlastně vůbec nikdo nečekal, že místo nás se ztratí paní učitelky.
Na tento překrásný výlet, který ukázal charaktery a silné stránky některých mých spolužáků asi nikdy nezapomenu, jelikož tento výlet se řadí mezi mé nejlepší výlety v životě.
Štěpánka Sybolová - Seznamovací výlet: Ve středu 5. září 2012 odjela 1.B v osm hodin ráno na seznamovacá výlet do Krasíkova. Doprovázely nás paní profesorky Mgr. Marie Štěpničková a Mgr. Marie Moravanská.
Krasíkov Kokašice je vesnice v západních Čechách u Konstantinových Lázní. Při příjezdu na statek nás přivítal pan Roubal. Ubytováni jsme byli ve stodole, kde jsme spali ve spacácích na karimatkách. Snídaně a večeře byly zajištěné. Na statku měli mnoho zvířat, domácích, ale i divokých a exotických. Nejvíce se mi líbil jelen.
Na statku mají vlastní mydlárnu, kterou jsme také navštívili. Mydlárna se jmenuje Amálčina mydlárna. Vznikla v roce 2009. Slečna nám povídala o výrobě mýdla. Mýdlo zde vyrábějí pouze z přírodních látek. Přidává se do něho například palmový nebo olivový olej, extrakt z grapefruitových jader. Aby mýdlo vonělo, používají se esenciální oleje - výtažky z květů a bylin. Výroba se provádí "za studena" a probíhá ručně. Nejdříve se mýdlo dává do forem, poté se rozkrájí a nechá se čtyři až šest týdnů dozrát. V mydlárně jsme si mohli zakoupit mýdla, čaje nebo keramiku. Exkurze v mydlárně se mi moc líbila.
Ve čtvrtek jsme šli na pěší výlet. Nejvíce se mi líbilo povídání paní profesorky Štěpničkové, která nám s nadšením povídala o rostlinách, stromech a přírodě. Bylo to velice zajímavé. Podnikli jsme mnoho výletů. Výstup na zříceninu Krasíkov, Ovčí vrch a do Konstantinových Lázní. Při zpáteční cestě jsme navštívili podzemí Plzně a zříceninu hradu Gutštejn.
Výlet do Krasíkova byl zajímavý.
Jiří Abrahám: Mé pocity z teambuildingového pobytu jsou velmi kladné a pozitivní.
Něco se mi líbilo více, něco méně ale přesto jsem byl se vším spokojen a nic mi nechybělo.
Nejvíce mě uchvátil způsob pobytu, byl velice originální a mě se moc líbil, myslím že nebudu jediný, kdo zastává tento názor.
Program byl celkem zábavný, skupinky, vycházky, celkové trávení času. Nebyl ani nudný ani moc napjatý, jednoduše byl moc fajn.
Památky, hrady a zřiceniny byly velmi zajímavé, obzvlášt hezký byl hrad Gutštejn, ten se mi líbil asi nejvíce.
Poznal jsem spoustu fajn lidí, některé víc některé míň, některé snad časem poznám lépe.
Myslím, že budeme hodně dobrá parta (třída) a už teď se těším na naše další společné výlety a jiné akce.
Vojtěch Vávra - Teambuildingový pobyt v Krasíkově: Jak asi začít?! Byl to suprový seznamovací pobyt. Už jenom nápad že budeme spát netradičně! Tedy ve stodole, která nám posloužila jako ubytovací prostor. Také slouží jako místo, kde se pořádají akce jako například country večery pro obyvatele okolních vesnic.
Během těch tří dnů, se stihlo opravdu dost. Byly každodenní výlety do okolní krajiny. Poznali jsme minulost zřícenin hradů Krasíkov a Gutštejn. Na statku, ve kterém byla naše stodola, jsme první večer opékali buřty, dostali grilovaný hermelín, krajíc chleba a něco k pití. Na večerní jasné obloze bez mráčků jsme krásně viděli mnoho hvězd.
Dále na statku byla možnost k vidění mini-zoo s domácími zvířaty, ale i s těmi, které nejsou často k vidění. Například roztomilé a chundelaté nutrie. Máme krásný zážitek z jízdy na koních. Nejenom z okolních kopců je rozhled do krajiny, ale i právě ze zmíněných koní.
Vyslechli jsme od mladé slečny, jak se ručně vyrábí domácí mýdla, z jakých surovin, přidaných bylinek, a jak dlouho takové mýdlo zraje. Mohli a někteří spolužáci a spolužačky také koupili (i já) pro své blízké mýdlo, čaj nebo keramiku.
Na výletech jsme viděli i chráněné a málo se vyskytující byliny. Jako je třeba ocún podzimní, který mimořádně kvete až na podzim.