"Best of klasické hudby"
Většinou se takovým koncertům raději vyhýbám. Nicméně Beethovenova Osudová, která do kategorie "best of klasiky" určitě patří, je také skladbou, jakou si užijete o to více, když ji už docela dobře znáte. Během koncertu člověka přesto napadají nejrůznější otázky. Třeba – co všechno se dá vystavět z jednoho motivu. Nebo jak je možné zkomponovat něco takového, když už vůbec nic neslyšíte... Nebo také – i když se zdá, že symfonie doopravdy končí, tak ještě pořád nekončí. Anebo že lidé v Beethovenově době asi vydrželi poslouchat docela o dost více hudby než my dnes.
V pondělí 18. 3. jsme byli s naší skupinou hudebky už asi na třetím koncertě v Kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Tentokrát šlo o Beethovenovu Symfonii č. 5, tedy „Osudovou“. V první polovině nám hrál orchestr různé části, které nám dirigent okomentoval. Mohli jsme také slyšet části, které nakonec nebyly do této 5. symfonie Beethovenem vůbec zařazeny. Tento koncert pro nás byl úplně odlišný od těch předešlých nejen tím, že tuto skladbu zná snad každý, ale především tím, že jsme seděli v první řadě a přímo uprostřed. Ze začátku jsme měli obavy z možných dotazů ohledně našich znalostí. Nakonec bych ale řekl, že to byl nejpovedenější koncert, na kterém jsme s hudebkou zatím v tomto kostele byli. (Jakub Flíček)
Osudový motiv. Nazvali ho tak vlastně Beethovenovi vykladači, protože jim připomínal přímo rány osudu dopadající na skladatele v těžkém období života. To pa-pa-pa-pám asi opravdu známe úplně všichni. A Beethovenova 5. symfonie je nádherným příkladem práce s hlavním a jednotícím motivem skladby. Takže když vám na koncertě pro studenty řeknou: "postavte se, až osudový motiv v nějaké podobě v dalších větách zaslechnete", máte celkově tři možnosti: a) Vypadat jako moula, když ho nepoznáte. b) Tvářit se jako moula a dělat, jako že jste ho nepoznali, protože se nechcete moc exponovat. c) Vstát, a to tak, že několikrát.
A pokud máte hudbu vystudovanou a muzikolog-moderátor je dokonce váš spolužák, zbývá vám pouze možnost c. Na druhou stranu, docela pěkně se procvičíte už jenom během ukázek třetí věty. (Sandra Malá)Koncert bych hodnotil velice kladně. Nejvíce se mi líbila první část, kdy se rozebíraly různé části Osudové symfonie. Druhá část koncertu byla pouze hudební bez komentátorských vsuvek, což bylo po chvíli trochu nudící, ale tím, že se hudba neustále měnila, to nebylo tak nudné. (Lukáš Veselý)
Ačkoli jsem nedoufal, že se vůbec dostanu na za začátek koncertu, ba i celý koncert, naštěstí jsem to stihl, i když velmi rychlým tempem. Koncert se mi z velké většiny jeho celkového trvání líbil, až na začátek, kde byly rozebírány jednotlivé věty celé skladby (...) (Jindřich Šalka)
(...) Hodně se mi líbily ukázky různých vět, většina posluchačů se pak lépe orientovala v celku. (...) Celkově bych koncert hodnotil kladně, sice by pro příště mohlo být méně dotazů apod., ale dávám 8 / 10. (Tomáš Jiras)
Můj názor na koncert je spíš pozitivní. Celkově se mi moc líbil a ráda jsem si Pátou symfonii od Beethovena poslechla. První část koncertu pro mě byla méně zajívavá. Na jednu stranu oceňuji vysvětlení různých pasáží a popsání hudebních nástrojů, ale na druhou stranu mi to přišlo zbytečně dlouhé (...) Druhá polovina, kde hráli skladbu dohromady, se mi líbila více. Mohla jsem se zaposlouchat do hudby a přemýšlet o ní. Koncert se mi tedy celkově moc líbil. (Lucie Černá)
V první části byly rozebírány různé pasáže a myšlenky symfonie. My diváci jsme byli také do tohoto rozebírání vtaženi a působilo to velmi zajímavě. (...) Hudba v podání skvělých hudebníků na mě působila pozitivně a velmi příjemně. (Jiří Prokop)
Koncert byl pojat v netradičním duchu (...) Líbil se mi, zvláště druhá část, u které jsem si odpočinul. Vydržel bych tuto hudbu poslouchat i mnohem déle. (Vojta Horný)
(...) Skladba byla velmi dlouhá, ale i přesto vcelku zajímavá. A tím pádem mě tento koncert celkem zaujal. (Antonín Franěk)
Čtyřvětá symfonie v celku. Dneska už na to nejsme zvyklí. Běžná hitovka trvá kolem 3-4 minut. Skladba, co už je dost indie, trvá třeba i osm minut. A slušná čtyřvětá symfonie vrcholného klasicismu znamená asi 38 minut hudby. Možná by nám byla příjemnější praxe Beethovenovy doby, kdy jste symfonii mohli běžně slyšet v "open-air" provedení v nějakém pěkném parku, anebo si dali klobásky a pivo, když se zrovna na jevišti opery neodehrávalo něco, co by vás zajímalo. (S. Malá)
Druhá část programu se mi líbila více, protože tu byla samotná hudba. Ta první už ne tolik. Na můj vkus zde bylo až příliš povídání a méně hraní. (...) Na druhoou stranu ale musím vyzdvihout orchestr s dirigentem za jejich úchvatný výkon. (...) (Kryštof Sunkovský)
Pondělní koncert celkově hodnotím kladně. Kompletni rozbor Osudové symfonie byl rozhodně velice zajímavý a jsem rád, že jsem měl tu možnost poslechnout si, jak mohla vypadat podle původních Beethovenových skic. Jinak kompletní symfonie je naprostý hudební skvost a nelze ji hodnotit jinak než výborně. Práce orchestru byla bezchybná. (Jakub Švihlík)
Jak vůbec pokračovat? Celkově docela dobře chápu mindrák skladatelů, kteří přišli po Beethovenovi a stáli před otázkou, jak je ještě možné hudebnímu umění dále nějak přispět – jak vůbec komponovat, když už před vámi někdo napsal něco takového. Protože Beethovenova pátá je pro mě čistou znějící krásou. (Sandra Malá)
PS:
23. 4. 2013 je závěrečný koncert letošního cyklu a hraje opět Orchestr hlavního města Prahy FOK – Beethovenovu sedmou symfonii. Což je právě ta, která může za výše zmíněný mindrák dalších skladatelů. Jste srdečně zváni!! A nemusíte se bát, že byste museli moc cvičit, sedmá je komponovaná zase úplně jinak :-)