Zájezd do Bruselu
(Jiří Mottl, kvinta) Je úterý 1. 11. 2011 těsně před půlnocí a 43 studentů našeho gymnázia s pedagogickým dozorem, paní profesorkou Karáskovou a Benešovou, vyráží autobusem na poznávací výlet do Bruselu.
Noc uběhla rychle a první naší zastávkou se ráno stalo německé město Trevír (Trier). Tomuto městu se také přezdívá „Řím severu“ a skutečně hned první památkou, u níž jsme z autobusu vystoupili, byla římská brána Porta Nigra, kterou údajně zachránil před zbořením řecký mnich Simeon, patron Trevíru. Z římské doby jsme zde mohli vidět ještě aulu císaře Oktaviána Augusta, který zde několik let pobýval, římské císařské lázně, ale i lázně pro chudé a poznávání antických míst bylo završeno prohlídkou Landesmusea, kde je shromážděno mnoho antických pozůstatků staveb, soch a římských mincí. Mimo antiky se může Trevír pochlubit i krásným románským dómem sv. Petra, renesančními stavbami na náměstí a z novověké historie připomenu alespoň rodný dům Karla Marxa. Po půldenní prohlídce Trevíru jsme pokračovali v cestě směrem do Lucemburska.
A tady nás čekalo druhé zastavení – město Luxembourg, které bylo založeno kdysi jako pevnost a stopy tohoto jevu nese město dodnes. Nejdříve naše kroky směřovaly do katedrály Notre Dame, kde jsou uloženy i ostatky Jana Lucemburského. Bohužel se ale hrob opravoval a nebyl přístupný. Počasí nám přálo, a tak procházka kolem královského hradu, lucemburského parlamentu a po ochozu zbytků hradeb byla velice příjemná. Poté naše cesta směřovala do Belgie, konkrétně do města Leuwen neboli Lovaně, které je proslavené jako město studentů., neboť z 80 tisíc obyvatel tvoří polovinu vysokoškolští studenti. Zde jsme se nejdříve ubytovali a pak jsme šli společně prozkoumat podvečerní Lovaň. Nejkrásnější stavbou byla na náměstí nádherně osvícená radnice. A tady jsme měli také poprvé možnost ochutnat belgickou specialitu, kterou však proslavili Francouzi – hranolky. Byly skutečně výborné.
Další den jsme hned ráno vyrazili do Bruselu, přímo do sídla Evropského parlamentu. Ujal se nás PhDr. Pavel Černoch, který se nám věnoval a seznámil nás s historií a výstavbou Evropského parlamentu a s fungováním EU. Mohli jsme si vychutnat atmosféru zasedacího sálu, kde debatují a hlasují poslanci. Asi po půldruhé hodině plni dojmů jsme si zběžně prohlédli nedávno otevřené Parlamentarium a pak jsme pokračovali k dalšímu cíli našeho zájezdu. Tím se stalo místo, kde svedl francouzský císař Napoleon Bonaparte roku 1815 svoji poslední bitvu, Waterloo. Vyšlápli jsme přes 200 schodů na uměle vytvořený pahorek, na jehož vrcholu se tyčila bronzová socha lva, odlitá z válečných děl. Z pahorku byl krásný rozhled do krajiny a už nic nepřipomínalo hrůzu tehdejších bojů. Následující prohlídka Panoramatu, kde byla plasticky zpodobněna bitva, a návštěva muzea voskových postav generálů, nám dokreslily vývoj tehdejší situace.
Pak jsme se vraceli zpět do Bruselu, vystoupili jsme u katedrály sv. Guduly a Michala a odtamtud jsme kráčeli směrem k historickému náměstí Grand Place a samozřejmě jsme nemohli minout symbol Bruselu, Mannekenpis neboli čůrajícího chlapečka, ke kterému nedávno přibyla i čůrající holčička. Na náměstí jsme obdivovali obrovskou renesanční radnici, která byla v pozdních večerních hodinách nádherně osvícená. Ve chvilce volna každý z nás pospíchal koupit typický produkt – belgické pralinky. Do hotelu jsme se vrátili v pozdních nočních hodinách.
Poslední den našeho zájezdu jsme zavítali do nizozemského města Maastrichtu, kde byla roku 1992 podepsaná smlouva o založení EU a o jednotné měně. Po prohlídce maastrichtského parlamentu nás čekala kratší procházka po náměstí, kde stála nejen nádherná románská katedrála, ale řady platanů, které lemovaly celý obdélníkový půdorys tohoto náměstí. Pak už jsme nastoupili do autobusu a byla před námi dlouhá cesta domů.
Myslím si, že se zájezd vydařil, a mnozí z nás se těšíme, že opět příští rok někam vyrazíme. Třeba do Strasbourgu…;)
