CO JE NA TOM TAK ÚŽASNÉ, BÝT STUDENTEM NAŠEHO ÚSTAVU?
(Bulvasová Alena) Zdravím všechny, kteří začínají číst tento (snad úžasný) článek! Hamík nás na začátku každýho IVTčka nabádá, abychom chodili na webový stránky našeho ,,zlatého ústavu“ a pokud možno, přidali nějaký svůj příspěvek a tak jsem se rozhodla, že mu udělám radost a přispěju.
Abyste měli naprosto jasno-když jsem začala psát, tak jsem neměla lautr žádnou představu, o čem to vlastně píšu a po chvilkách entrování, mezerníkování a backspaceování, mi to konečně došlo - jako správný student berounského gymnázia, napíšu o tom, co je tak úžasné, jím být. Pro někoho hrozná představa, ale když se nad tím zamyslíte, zas tak špatné to není. A co teprve když jste profesor?! To musí být ještě lepší! Tedy…možná. Když totiž někdo dostane na supla takovou Kvartu, která pořád ,,kvartí“, tak je asi opravdu lepší, být jedním z nás. Ale jak říkám, to nemohu tak dobře posoudit. Ale abychom nezamluvili téma.
Být studentem Gymnázia Joachima Barranda v Berouně, je opravdu…(teď mě nenapadá vhodné slovo [protože to není tak jednoduché]) nezapomenutelné. Člověk zde prožívá hezké a nezapomenutelné chvíle svého mládí, ze kterých se časem stávají jen pouhé vzpomínky, na které ve stáří nikdo z nás nechce a nebude chtít zapomenout. K těmto krásným okamžikům bychom neměli počítat pouze jedničku z chemie nebo z dějáku, ale hlavně ty okamžiky, které trávíte se svými přáteli, ke kterým byste měli počítat i již zmíněné profesory.
Protože oni jsou chloubou našeho gymnázia. Možná si myslíte, že to v hlavě opravdu nemám tak docela v pořádku, ale berte to tak, že kdybychom je neměli, tak bychom byli pěkně vytuplí. Vždyť každá jejich grimasa, každé jejich gesto, či jen letmý pohled je opravdu jedinečný…No a máme jich asi přes třicet, nebo kolik, tak musíte uznat, že každou hodinu se máme na co dívat. Každý z nich má své kouzlo a my bychom si ho měli vážit. Takže jsme našli první úžasnou věc-učitele. Jako další mohu jmenovat našeho krále-pana ředitele.Ten je nedílnou součástí každého dne na gymplu a jen tak někde ho rozhodně nemají!
Pokud vám to stále ještě nestačí a stále nevíte, proč je tak ,,cool“ být jedním z nás, tak jako další vám mohu nabídnout naší školní budovu…Ta už by vás mohla přesvědčit. Velikostí odpovídá malému letišti, může u ní parkovat celý Beroun a vchod je skutečně originální. Stále si ještě nejste jisti, že být studentem právě našeho ústavu je úžasné? Tak se po tom hauzu porozhlédněte…A máme také skříňky!!!
Mimochodem při nedávné inventůře holky zjistili, že nám jich osm chybí. Nebo to bylo osm dvířek?... Buď celých osm nebo jen osm dvířek. Ale vsázela bych na ty dvířka, přece jenom- odnést osm skříněk…to dá fušku, hlavně, když v ní mají lidi věci.
Takže to máme…učitelé, říďa, škola zvenku, škola zevnitř, skříňky, to by vám mohlo stačit? Ale jestli stále nemáte dobrý důvod proto, abyste se mnou souhlasili, že je štěstí tady studovat, či tu jen být, tak vám mohu říct předposlední věc, která je opravdu úžasná-přátelé. Nováčkům primánkům nebo prvákům to možná tak úžasné nepřipadne, ale těm, kteří tu tvrdnou už čtvrtým (či déle) školním rokem určitě ano. Nevím, jaká hierarchie panuje v jiných třídách, ale v té naší, je každá přestávka, hodina, minuta i vteřina naprosto neopakovatelný zážitek (a to nás ještě další čtyři roky čekají). Každému bych přála, aby někdy našel tak úžasné kámoše, jako já našla před čtyřmi roky tady.
Naše třída má za sebou mnoho vítání nových spolůžáků, ale také loučení s těmi, kteří s námi již nejsou. Tím nemyslím, že umřeli, ale myslím tím, že přestoupili na jinou školu, kde-jak doufám-na nás vzpomínají.Máme za sebou i mnoho něžných lásek, hořkých rozchodů a krásně strávených společných chvil a to všechno pokládám za nejúžasnější věci na téhle škole-že i přes všechno to učení, hučení a mučení tu můžete prožít tak KRÁSNÉ a ÚŽASNÉ a hlavně NEZAPOMENUTELNÉ okamžiky, na které určitě budete ještě dlouho vzpomínat.
No a jestli vás nakonec neobměkčilo ani tohle, si trhněte jednou z vašich drahých končetin, které mají tu čest chodit po našem císařství, protože napsat tuhle ptákovinu fakt nebylo jednoduchý, tak si toho važte!!!!!!
Díky za přečtení
S úctou Vaše drahá
BG.ab
P.S.: Desatero studenta našeho gymplu:
1. Při těláku nikdy neopisujete.
2. Na obědě předbíhejte učitele.
3. Spícího studenta vzbuďte pouze na konci hodiny.
4. Do ředitelny choďte vždy s malým úsměvem, protože když jdete ven, tak se vám koutky setkávají až vzadu na hlavě.
5. Zlobte pokaždé, když vám učitel dá horší známku než 1.
6. Každý den vypadejte, jako po silvestrovský pařbě, písemka vás (ne)mine.
7. Do omluvného listu piště, že jste museli zahrabávat mrtvou babičku.
8. Na výstavy si berte úkoly na příští den.
9. Na začátku přestávky se pokloňte-děkujete za konec hodiny.
10. Na fotku učitelů neházejte šipky-co když minete a omylem trefíte školu?