Na první pohled to vypadá snadné: Trochu dupete, máváte rukama…Ale my už víme, že tančit flamenco je opravdu těžké
(Aneta Růžičková, 3.B) V pondělí 26. října jsme se s několika dalšími studenty španělštiny zúčastnili čtyřhodinové lekce flamenca. Když jsem o tom poprvé slyšela, hned jsem věděla, že si to nesmím nechat ujít. Člověk si myslí, jak to bude jednoduché, když si představí záběry z různých filmů či videí, ale zdání klame. Z omylu nás vyvedla lektorka Lucie.
Na úvod jsme se dozvěděli něco o vzniku a vývoji tohoto tance. Jeho počátky jsou známé již z 15. století, většinou z prostředí cikánské komunity na jihu Španělska. Flamenco ale není jen o tanečních kreacích, důležitou roli hraje totiž hudba. Nejčastěji je doprovázeno kytarou a zpěvem. Je velmi obtížné rozeznat, o čem se vlastně zpívá, protože písnička, na kterou tancují třeba 3-4 minuty, má text o délce maximálně pěti vět.
Po teoretickém seznámení již přišla řada na nás a praktický nácvik. Je neuvěřitelné, jaké rytmy může vytvořit člověk bez jakéhokoliv nástroje. Používali jsme pouze své nohy a dlaně k tleskání. Lektorka Lucie nás naučila několik jednoduchých rytmů. Zkombinovat ruce a nohy dohromady není tak jednoduché, jak se zdá, ale nakonec jsme se s tím všichni nějak poprali. K dokonalosti chyběly snad jen správné flamencové botky.
Seznámili jsme se také s doplňky, které se používají při tanci. Například vějíř. Co by mohlo být na otevření vějíře složitého? Avšak i tohle má svůj systém, a tanečník se s tím musí naučit pořádně pracovat. A jestli si myslíte, že hra na kastaněty je jednoduchá, tak se vážně mýlíte. Jde o neuvěřitelně rychlou práci prstů, kterou se všichni tanečníci učí i několik měsíců. Moje spolužačka si pak zkoušela tanec se sukní, která se jmenuje Bata de Cola, má obrovské volány a vlastně i takový „ocas“. I u této sukně jsou přesná pravidla, jak s ní tančit a vytvářet tak různé vlny a efekty.
Nakonec jsme se naučili krátkou sestavu. Musím říct, že to bylo velmi náročné, rytmika, pohyb, ale i hudba. A to jsme tancovali jen chvíli. Když nám pak na konci Lucie Bevelaqua zatančila kus její sestavy, nestačili jsme se divit. Když to člověk umí, tak to vypadá naprosto úžasně.
Jsem velmi ráda, že jsem si to mohla zažít a zkusit, byla to příležitost, která se nemusí opakovat.
