Studenti v Evropském parlamentu
(Marcela Kotoulová, Daniela Lebedová, Anna Třesohlavá) Je úterý 30. listopadu a my se sbíháme, obtěžkáni zavazadly, na Wágnerově náměstí. Proč ten spěch? Jakožto zástupci Gymnázia Joachima Barranda, spolu s dalšími středočeskými studenty z Kutné Hory, Čáslavi, Kralup nad Vltavou a Neratovic jsme byli pozváni poslancem evropského parlamentu MUDr. Cabrnochem do Bruselu. Těšíme se nejen na to, že na vlasní oči uvidíme Evropský parlament a další významná místa, ale naše mlsné jazýčky se také nemohou dočkat. Vždyť belgické pralinky jsou snad nejlepší na světě...
A tak jsme si mysleli, že v takovémto případě je slušností nebo spíše nutností přijít včas. Nicméně naši řidiči nejspíš nejsou téhož názoru, a po jejich zprávě, že se trochu zdrží, se jdeme ohřát do nejbližší restaurace. Nakonec se posezení protahuje na necelé dvě hodiny a my začínáme tušit, že s naším putováním do "hlavního města Evropy" to nebude jen tak...
A opravdu, nakonec naši cestu do Bruselu můžeme srovnat s cestou ČR do Evropy:máme velké zpoždění, bloudili jsme, kde se dalo...ale co je hlavní, dorazili jsme!
Tak honem, hurá do Evropského parlamentu, ať z toho ještě něco máme! Náš nedočkavý zástup je pečlivě prohlédnut přísně vypadajícími kontrolory, batůžky zrentgenovány a může se pokračovat dál. Nablýskanými chodbami, schodišti a neuvěřiteně rychlými výtahy se celá naše skupina přesunuje do jedné z nesčetných zasedacích místností. Nesměle se usadíme do pohodlných křesílek a začneme se zvědavě rozhlížet. Poté nám poslanci Cabrnoch a Ouzký ochotně odpovídají na naše dotazy. Nejvíce nás pochopitelně zajímá nová Evropská komise a problémy s jejím schválením. Pozorně si vyslechneme odpovědi (celkem vzato nic nového, madˇarský komisař pro daně a cla Kovács je stále trnem v oku nejen našich poslanců...)a pokračujeme v naší prohlídce. Jak je o takového evropského poslance vlastně postaráno? Každý má samozřejmě svoji kancelář, po jejímž zhlédnutí začnete chápat, na co potřebuje další ve Štrasburku a často i ve své vlasti - je totiž docela maličká. Tak akorát na židli, stůl a nějaké to místo pro svoji asistentku, bez které se žádný europoslanec neobejde.
Když si mezi jednotlivými zasedáními najde čas, může se nechat ostříhat v místním kadeřnictví a když začne trápit hlad, je tu pro něj kantýna, kde opravdu výborně vaří. O tom jsme se během naší návštěvy sami přesvědčili. A s tím je spojeno i největší zděšení za celé dva dny - i tak důležití lidé zastupující lid Evropské unie musejí stát frontu na oběd...
Občerstveni a s dobrou náladou, jak to tak po jídle bývá, se přemísťujeme do nedalekého Zastoupení Středočeského kraje. Funguje v Bruselu od března tohoto roku jako jedno z prvních z celé České republiky. Sídlí v jednom z typických bruselských domků, kde také pořádá nejrůznější výstavy prezentující náš kraj. Kromě propagace naší kultury má ale i jiný, pro nás mnohem důležitější úkol. Je jím lobování a získávání investic pro náš region, což rozhodně není jednoduchá záležitost. Musejí se vyrovnat nejen se složitými úředními procedurami čerpání z evropských fondů, ale mezi jednotlivými zastoupeními prý panuje i určitá rivalita. Jak jinak, jde přece o peníze... Dalším bodem programu je návštěva Evropské komise. Statečně bojujeme s čím dál více se projevující únavou z dlouhé cesty a nasloucháme anglické přednášce o fungování a cílech Evropské unie. Dostane se i na otázky týkající se nové ústavy a samozřejmě i na velmi diskutováné téma rozšíření EU o Turecko. Na závěr jsme přivítáni ve Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii. Tento dlouhý název představuje instituci, která je hlavní spojnicí mezi ČR a Evropskou unií. Přijede-li do Bruselu na jednání český diplomat, starají se o něj právě lidé z tohoto Stálého zastoupení. Samotná instituce je tvořena přibližně šedesáti diplomaty, kteří se účastní jednání nejrůznějších rad a komisí, informují o současném dění domácí politiky a ti jim pak dávají instrukce jak jednat a pro co hlasovat, aby to bylo v souladu s našimi zájmy. Nejdůležitějším z nich je pan velvyslanec a stálý zastupitel ČR při Evropské unii Jan Kohout. Přednáška byla tentokrát vedena v češtině a dozvěděli jsme se opravdu zajímavé věci. Vděčíme za ně tiskové mluvčí Stálého zastoupení Petře Mašínové.
Druhý den máme volný program. Dostáváme materiály o krásách Bruselu, mapku i základní informace o městě. Navštívíme katedrálu Svatého Michala a Guduly, Notre-Dame du Sablon, místní galerii a samozřejmě Velké náměstí. Největším lákadlem pro turisty je bezpochyby soška čůrajícího chlapečka, která je při naší návštěvě olečena do hasičské uniformy. Manneken Pis, který si v Bruselu ulevuje již od roku 1619, má ve městě i svou kolegyni - čůrající holčičku, která byla nainstalována o 350 let později. Odpoledne zavítáme do nákupní zóny Rue Neuve a pochopitelně nemůžeme odolat belgickým pralinkám a čokoládě. Před odjezdem se jdeme ohřát do místní kavárny, kde nás číšnice informuje o tom, že příští den začínají v Bruselu největší vánoční trhy v Evropě. Bohužel zde nemůžeme pobýt déle, ale myslíme si, že každý nastupuje do autobusu velice spokojený. A tak v šest hodin večer vyrážíme zpět domů, každý se svými zážitky. Ale to, co je nám všem společné, je taška čokolády a obavy z dalších kaskadérských kousků našich řidičů. K našemu nemalému překvapení se nakonec dostáváme do Berouna bez větších komplikací, zato s krásnými vzpomínkami na náš výlet...
