Z Dakaru do Berouna
Vlastimil Vildman je můj soused. Dakar jel celkem třikrát – poprvé v roce 2007 ještě v Africe. V roce 2011 jako jediný z českých závodníků se svou posádkou závod dokončil a to na 14. místě. A v roce 2013 obsadil ve velké konkurenci 18. místo. O své zážitky se podělil v posledních březnových týdnech s celou řadou svých fanoušků. A tak mě napadlo pozvat Vlastimila Vildmana i se závodním autem k nám na Gymnázium. Jak setkání prožívali studenti si přečtěte v jejich příspěvcích.
Michaela Kubínová, Anna Hirnerová, tercie
Ve čtvrtek 21. 3. 2013 navštívil naši školu dakarský závodník Vlastiml Vildman. Jeho příjezd v nezvyklém logy sponzorů polepeném kamionu velmi zaujal. Iluze mladších ročníků, že Dakar je nějaká exotická ryba, skončila při pohledu na toto „vytuněné“ auto. Jakmile se do sálu nahrnuli studenti z primy, tercie, kvinty, 1.B. a zájemci z dalších tříd, začal pan Vildman s povídáním o jednom z nejdrsnějším závodu světa. Studentům byla přiblížena atmosféra spoustou videí, mapek, obrázků a grafů. Také se dozvěděli mnoho informací ohledně historie a byl objasněn i původní název závodu Paříž – Alžír – Dakar. Ze začátku se totiž tento závod odehrával v severní Africe, ale kvůli hrozbě teroristických útoků by přesunut do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile. Účastní se jak profesionálové, tak i amatéři, kteří tvoří většinu závodníků. Tato zábava je pouze pro silné povahy. A musí mít k dispozici tučný obnos Eur. Pouze startovné je totiž něco kolem 10 000 E pro jednoho člena posádky a to nemluvě o cenách za vozidla. Kombinézy jsou velmi nepohodlné, jezdí se totiž někdy i v padesátistupňovém horku. Celý závod má čtrnáct etap a jede se dva týdny. Celková trasa je přibližně osm tisíc kilometrů, denně závodníci ujedou 300 – 800 km. V noci probíhají opravy poškozených vozů a spí se ve stanech. Ne nadarmo o závodu někteří mluví jako o peklu na zemi.
Zajímavou přednášku ukončil pan Vildman možností vyšplhat se do kamionu na obřích kolech. Uvnitř je velmi malý prostor se spoustou chytrých zařízení, které v normálních autech nenajdete. Ovšem projížďka byla díky velkým kolům a možností se držet tlusté tyče připevněné na palubní desce naprosto super. Přednáška se líbila.
Ondřej Blín, kvinta
Jediné, co nasvědčovalo tomu, že dnešek nebude úplně obvyklý den, byl zaparkovaný dakarský speciál uprostřed školního parkoviště. Ovšem příchod do sálu byl ujištěním - na plátně běžel film o ralley a před počítačem stál člověk, na kterém bylo na první pohled poznat, že závodí pro radost. V prezentaci Vlastimila Vildmana jsme mohli poznat všechny taje, které můžeme na Dakaru poznat. Zjistili jsme, že nikdo z nás, navzdory našim perfektním znalostem zeměpisu, by nebyl schopen navigovat. Používají totiž pouze "roadbook"( tištěný itinerář) a žádná elektronická GPS. Poté nastal čas na otázky. A pak nám konečně bylo umožněno prozkoumat onen dakarský speciál. Nejprve pouze z venku. Zjistili jsme, že stupínek, který by se měl používat k nastoupení, byl ve výšce očí těch menších z nás. Všechny pokusy o dosažení tohoto stupínku dopadly trapasem. A teď jsme byli zvědaví, jak se to má dělat. Ale nebyl to tak, jak jsme čekali... Šrouby na kole jsou mezistupínek... A pak konečně kabina. Bylo to fascinující! Když byl čas k odjezdu,pan Vildman vzal terciánky na krátkou vyhlídkovou jízdu... Nebudu nic předstírat, taky jsem se chtěl svézt
Ale i tak to byl vynikající zážitek.
