Kvinta na Helnweinovi
Když jsme se do Rudolfina na Gottfrida Helnweina vydávali (podruhé), měl jsme stále trochu obavy, jestli volba tohoto autora není pro patnáctileté lidi až příliš silnou kávou. Vím, že dnešní svět stále obtížněji rozlišuje mezi realitou počítačových her, krvavou poutí Saw nebo nováckými záběry ze silnic, kde se umírá a že zafačované Helnweinovy hlavy nemohou tuto realitu nijak zvlášť narušit. Jenže třímetrová superrealistická plátna se zraněnými dětmi jsou přeci jen nekompromisnější, surovější, tvrdší. Posuďte sami, nakolik Helnweinovo vnímání světa zaujalo kvintu, jež se třináctého v pátek do Prahy vydala.
Některé jeho obrazy se mohou zdát až příliš drsné, ovšem v dnešní době, která je přesycená všelijakou reklamou a množstvím nepotřebných informací, je podle mne takto drsný přístup na místě. Temata, na která autor upozorňuje, jsou natolik důležitá a aktuální, že si zaslouží pozornost, jakkoliv nevybíravě vynucenou. Protože ať už se svým dílem zmiňuje utrpení a manipulaci s lidmi v naší době, nebo v nějaké jiné, pokaždé to má lidem co říct a pokud je to vyděsí, popř. pohorší natolik, že o těchto věcech začnou přemýšlet, pak je to správné a má cenu v takovéto tvorbě pokračovat.
Karolína Kopecká
Celkový dojem z výstavy byl převážně negativní… Z hlediska umělecké stránky jsou tato díla naprosto dokonalá. Namalovat obraz, který vypadá jako fotografie a budí dojem trojrozměrného formátu, je obdivuhodné. Je vidět, že autor je velice nadaný a že si na obrazech dává velice záležet. Do každého obrazu vkáldá kus ze sebe, protože každý obraz má zvláštní nádech.
Markéta Macháčová
Po technické stránce je výstava nádherná, u některých obrazů jsem se musel dívat na cedulku, jestli to je fotografie nebo malba, něco takového jsem v životě neviděl. Na výstavu jsem se těšil a nezklamala mě.
Petr Vilhelm
Výstavu každému velice doporučuji... Ačkoliv obrazy, které Helnwien maluje, jsou velice depresivní, jsou zároveň i velice krásné… Jedno z vystavených děl, které mě velice zaujalo, je portrét dívky. Její tvář je detailně namalovaná až do posledního chloupku či póru kůže, takže je opravdu těžké uvěřit, že nejde o fotografii.
Amál Elbournová
Ocenil sem velký formát s výborným rozlišením namixovaný s ruční malbou, i když ještě teď pořádně nevím, jestli to nebylo pouze jedno z toho. Co se týče samotných motivů - to bylo opravdu něco, co se dá těžko popsat, někdy bych to nazval zlo, někdy černý humor, někdy nudná dokumentaristika, někdy zajímavá dokumentaristika, někdy je cítit militarismus, někdy vznikne koláž dvou fotek, od kterých by to nikdo nečekal a vznikne věc, pod kterou si lze představit nespočet příběhů, úhlů pohledu, významů atd.
Jakub Hrbek
Dvěmi slovy bych výstavu popsal: dost hustý. Strašně rád bych pana Helnweina poznal osobně, zajímalo by mě, co je to za člověka. Podle obrazů a fotek s Mansonem bych řekl, že je trošku magor - asi tak jako Marilyn Manson. Líbí se mi jeho styl a nápady, ale říkam si, že mu ta děcka musela něco zlého udělat. Cítím z jeho děl úzkost, beznaděj a utrpení. A nepřijde mi, že je to jen tak. Některé obrazy mě chytly za srdce, některé mě za něj přímo rvaly. Bylo to přinejmenším zajímavé, chci víc takových výstav!
Šimon Nachtigall
Některé obrazy jsou tak přesné, že byste je nerozlišili od fotografie. Také se mi líbila kombinace matu a ostrosti; když chtěl autor zvýraznit nebo upozornit na určitou část obrazu, vytvořil ji ostrou na matném či rozmazaném podkladu. Uvažovala jsem, jak dlouho mohl Helnwein malovat jeden obraz takovýchto rozměrů a takto dokonalých a také, kolik jich za svůj život vytvořil – připadá mi to nezvládnutelné.
Kateřina Oukropcová
