Byli jsme při tom
Málokdy se člověku podaří být svědkem světové předpremiéry divadelní hry. A to je ještě autorem slavný Ingmar Bergman. Nevěříte? V tento předvánoční čas jela v pátek jedna ze skupin Klubu mladých diváků do Divadla Na zábradlí již v odpoledních hodinách. Ředitelka Doubravka Svobodová nám totiž přislíbila před večerním představením prohlídku divadla. V divadelní kavárně se již odpoledne scházeli herci a ti, bez kterých by divadlo nemohlo fungovat. Někteří z nás si připomněli text K. Čapka Jak se dělá divadlo. Pravý šrumec ale teprve začne.
Od sklepních prostor přecházíme kolem šaten hlavních představitelů. Paní Hadrbolcová si bere krásnou paruku do stylizace severské stárnoucí ženy, její kolega pan Mejzlík hledá své štěně kokršpaněla. V jedné ze zkušeben podává Katce a Ondrovi ředitelka divadla krátký text, atrapu pistole a vysvětluje techniku zkoušení. Tleskáme, jsme vtaženi do realizace hry. Po točitých schodech vyjdeme do půdních prostor, které využívají mladí herci akademie ke zkoušení a k netradičním technikám projevu. Už nám zbývá jen jeviště. Máme respekt, za chvíli se budou kulis dotýkat herci a v náročném textu nám odhalí duši svých postav. Stoupáme až na rampu s velkým počtem reflektorů a zdola k nám doléhají hlasy zaměstnanců. Všechno tady má svůj řád.
Z jeviště je zase jiný pohled, než se nám naskýtá z divadelních sedadel. Tady v Divadle Na zábradlí je hlediště o poznání menší, což umožňuje lepší kontakt mezi herci a diváky. Pruhované stěny kdysi namaloval Jiří Suchý, některé zařízení interiéru, jak jsme se dozvěděli, je z prodaných obrazů paní Ljuby Hermannové. Jen do kamen se během hlučnějších scén už nepřikládá. Dozvídáme se, kde sedávala Jana Brejchová s Milošem Formanem, kde nosil kulisy a později psal dramatik a pozdější prezident Václav Havel. Ředitelka Doubravka Svobodová mluví otevřeně i o finanční situaci kulturních zařízení v Praze a prosí studenty o studium politologie a o následné aktivity v rámci Evropské unie. No, jsou tu i zástupci 4. ročníků, tak jim patří tato výzva!
Moc času do začátku představení už nezbývá. Tedy, jak už bylo v úvodu napsáno, do světové předpremiéry. Těsně před svou smrtí I. Bergman umožnil divadlu a režiséru Jiřímu Pokornému nastudovat hru Sarabanda. Jak už u autora bývá, těžký text o problémech mužského a ženského světa, generačních rozdílech, o touze realizovat se, nabízí i tato hra. Zdánlivě jednoduché kulisy dokonale umocňují dialogy hlavních postav. I přes náročnost této hry a délku jejího provedení jsme zažili něco výjimečného.Závěrečný potlesk, květiny a pro nás hodně otázek k přemýšlení….
Večer pomalu končí. Procházíme divadelní kavárnou a potkáváme ještě další známé osobnosti jako L. Rybovou, zpěváka Noida, přichází už odlíčený D. Prachař. Cestou k autobusu živě diskutujeme, mrazivý večer nám v tom nebrání. Jsme rádi, že jsme byli při tom.
PS. Premiéře hry Sarabanda držíme palce!