Prima v brdských lesích, aneb Pomáháme přírodě
V pondělí 24. dubna, když se všichni zájemci trápili u přijímacích zkoušek, se prima měla podstatně lépe. Vyrazili jsme totiž na výlet-exkurzi do středních Brd.
Již cestou vlakem do Jinců jsme promýšleli své přezdívky pro tuto akci, která probíhala ve znamení Indiánů a Divokého Západu. A tak nesmrtelní Špinavý Larry, Young Shatterhand, Velká Noha, Zářící oheň či Skála zůstanou ještě dlouho v naší paměti.
Svahem Vinice a Plešivce jsme pak úspěšně následovali šipky a úkoly, které za sebou nechávala vždy ta první skupina. Také jsme třeba zjistili, že buk a dub se podobají možná tak názvem a že po dlouhé zimě vyrašily zatím jen některé kytičky. (Podléšku už si všichni určitě pamatují :-) ). Humorným číslem byla asi hlavně „Bomba!“ (všichni, podotýkám všichni musí ulehnout na zem) a „Potopa!“ (všichni se nějak ocitnou aspoň 20 cm nad zemí). Také počítání, kdy se každý musí před šéfkou skupiny zamaskovat –a dlužno podotknout, že ani náčelnice Trestající Ruka, ani Šerifka Klára své svěřence nešetřily. Doufejme také, že jsme lesní obyvatelstvo příliš nevyděsili, když každá skupina začala prozpěvovat uložené tři lidové písně...
Pomáhat přírodě jsme začali po cestě kolem jedné krásné louky, která však byla lemovaná neuvěřitelným množstvím plastových lahví vyhozených kýmsi z aut. Posbírali jsme aspoň to, co se nám do připravených tašek vešlo...
Díky vtipkujícím autorům falešných šipek nám cesta nešla dost rychle, takže závěrečný ohýnek pod skalami a pod keltským hradištěm na Plešivci jsme i s opékáním museli trochu urychlit. Pak už jsme se jen skulili z kopce dolů k vlaku a zcela výborně vyvětraní dorazili zpět do Berouna, kde jsme plasty hodili k plastům a rozloučili se.
Brdské lesy jsou krásné a i leckde jinde v přírodě je potřeba zásahu obětavých sběračů. Proto doufám, že nezůstane u jediného takového výletu.
Za celou výpravu a s drobným zpožděním
Sandra Malá, alias Trestající Ruka.
