Kulturní nabídka léta 2012
Vedle předmětů uvedených v ŠVP (Školním vzdělávacím programu) nabízí škola všem studentům i učitelům docela zajímavé hudební i literární „ochutnávky“. Někoho nadchnou, jiný si je se zájmen poslechne … další je třeba jen „přetrpí“ a časem třeba změní názor.
Na prázdniny jsme se rozcházeli s poznatkem, že Slovinsko není jen tranzitní zemí k cestě do Chorvatska, ale i regionem s bohatou kulturou. V rámci festivalu Stranou – Evropští básníci naživo jsme si vyslechli ukázky ze slovinské literatury, dověděli jsme se o této zemi pár zajímavostí… O setkání v sále naší školy psala Nikola Davidová ze 2.A:
„Byl den jako každý jiný. Vchodové dveře se v tom návalu lidí nestihly ani dovřít. Ze suterénu byl slyšet skřípot skříněk a hlasy otrávených lidí. Více, jak pět hodin před nimi a k tomu cesta plná schodů. Když jsem došla do druhého patra uchvátila mě tabule s nápisem první A. Přišla jsem blíže, abych si přečetla, co si na nás zase vymysleli. Měla to být přednáška o literatuře. Přesněji o poezii. V levém horním rohu byl připevněn lístek, na kterém stálo poezie může být zábavná, šokujícím, nudná ale posoudit to může jen ten, kdo ji četl.
Když jsme se všichni našli, pomalu jsme směřovali do sálu, kde už byly všechny židle obsazené. Což pro naši nadšenou třídu znamenalo posadit se dopředu. Vpředu v sále stály židle, na kterých seděli básníci.
Celá přednáška pro mě byla velice zajímavá, dozvěděla jsem se spoustu věcí. Nejvíce se mi líbilo, když četli ze svých sbírek. Každý z nich měl pár minut na to, aby nám odrecitoval pár úryvků ze své knihy. Obsazení básníků mě velice překvapilo. Nebyli tu jen čeští umělci, ale také slovinští. Což celou hodinku zpestřilo.
Přesuneme se zhruba do poloviny. Otočila jsem se na svoji spolužačku, která koukala sem tam, aniž by poslouchala. Stačil jediný pohled za mě, abych pochopila, že jsem asi jedna z mála, kterou tohle baví. Kousek za mnou někdo spal, někdo pozoroval rachot venku, jiný zas výzdobu v sále. Takhle to probíhalo až do konce.
Když se s námi básníci rozloučili, zeptali se, jestli poezie někoho opravdu zajímá. Přihlásila se jedna dívčina, která opravdu píše! A malá skupinka dalších zájemců…
Po příchodu do třídy jsem si udělala malou anketu, abych zjistila, zda se moje oči a mysl nemýlily. Nikdy se nikdo nemůžete zavděčit všem.
Malé shrnutí na konec - podle mě to bylo moc fajn. Ale dobře vím, že poezie nezaujme asi úplně každého…Stačilo, že jsme si ji vyslechli. „
Po návratu do lavic čekal všechny hudební nadšence další kulturní zážitek, 18. září – setkání s Irenou Budweiserovou. O koncertě v sále pojišťovny psal pan ředitel S. Lidinský:
Paní Irena nezklamala.
Ne mnoho umělců Vás osloví a ještě méně je těch, kteří to vydrží desítky let. Paní Irenu Budweiserovou k nim řadím. Energie hlasového projevu a krása ženské osobnosti mi rychle uvolňují endorfíny a stupňují pocit pohody.
Koncert pro studenty jsou vždycky trochu sázka. Mladí posluchači jsou nároční a kritičtí. Ne vždy se umělec dokáže přizpůsobit a najít k nim cestu.
Paní Irena to zvládla na jedničku. Prostě ukázala, že patří mezi Rolexky mezi českými zpěvačkami a drží si stále svoji vysokou uměleckou úroveň.
Díky za hezký zážitek.
(Ve fotogalerii zachytil její koncert Ivan Hynek.)
Talichův Beroun ještě oficiálně nezačal a již v jeho rámci vystoupil pro studenty naší školy a Obchodní akademie a Pedagogické školy v Berouně jazzman - basista Jaromír Honzák se svými kolegy a v sále naší školy nabídl „školu“ jazzu – s výkladem a ukázkami.
Ve fotogalerii zachytil jejich koncert Ivan Hynek.
V roce 2013 oslaví město Beroun 130. výročí narození Václava Talicha. Gymnázium stojí v Talichově ulici, kousek od Talichova údolí. Někdo tam běhá při tělocviku, jiný chodí po cestičkách na schůzky se svou první láskou. Také naše škola si bude připomínat Rok Václava Talicha.