Gymnázium J.oachima Barranda, Beroun, Talichova 824
Talichova ulice 824, 266 01 Beroun / tel.: 311 623 435, 311 621 232, fax: 311 623 435 / lidinsky@gymberoun.cz / IČ: 47558407

Příběh první – zakladatelský aneb „Jak Beroun ke gymnáziu přišel“

V souvislosti s oslavami stého výročí založení našeho gymnázia uveřejňujeme první ze dvou článků popisujících jeho vznik. Autorem článku je náš absolvent Mgr. Jiří Topinka.

„Den 11. září 1910 bude zlatým písmem zapsán v dějinách kulturního rozvoje královského Města našeho. Konečně tedy po dlouhých bojích s nepřáteli pokroku, kteří do poslední chvíle dovedli snahy naše křížiti tisícerými intrikami, stává se naše město sídlem moderního ústavu středního, reálného gymnasia!“

Vzletným patosem projevil svoji radost na stránkách místních Hlasů od Berounky první ředitel gymnázia dr. Oktavián Wagner. Měl k tomu skutečně důvod. Vždyť po 12 letech snažení a dohadování získal Beroun vůbec první střední školu. O deváté hodině ranní se v tělocvičně obecných škol na Jungmannově (dnes Plzeňské) třídě konalo slavnostní shromáždění. Gymnáziu totiž chyběla vlastní budova. Ale hlavně, že se vůbec podařilo prosadit myšlenku střední školy – a Bůh ví, že to nebylo nic jednoduchého. Jak sám Wagner poznamenal do školní kroniky, málokterý ústav to tak těžko uskutečňoval jako gymnázium v Berouně.

Roku 1898 měl císař František Josef I. oslavit 50. výročí nástupu na trůn. Jak bylo tehdy zvykem, předháněla se mnohá města v tom, čím mocnářovu památku oslaví. Berounská městská rada se počátkem srpna rozhodla zvěčnit jeho jména postavením střední školy v Berouně. Zatímco jeho vladařské čtyřicetiny radní „oslavili“ založením okresní nemocnice, ze které po deseti letech kvůli malicherným sporům v okresním zastupitelstvu nestála ani cihla, doufali, že alespoň tentokrát jejich vznešená idea dojde realizace. Jenže, ouha! Ona ani taková škola nebyla zpočátku pro místní daňové poplatníky příliš stravitelným soustem. Zejména zástupci mohutné Pražsko-železářské společnosti, vlastnící mj. králodvorské železárny, nebyli tomuto záměru příliš nakloněni, tak jako ostatní zástupci průmyslu. K čemu inteligentní studenty, stačí poslušní dělníci do jejich provozů.

Hlavní úlohu hrály – jak jinak – peníze. Stavbu a vydržování gymnázia by totiž muselo financovat město spolu s okresním zastupitelstvem z místních daní a přirážek. Teprve poté by mohly místní úřady požádat stát o převzetí školy – zestátnění. Rakouský stát, přesněji vídeňské ministerstvo kultury a vyučování, nijak nehýřilo ochotou napomáhat rozvoji českého národního vyššího školství. Podle jeho názoru bylo třeba rozvíjet nižší střední školství (reálky) a hlavně školy odborné.

Nicméně hlasy podporující tuto ušlechtilou myšlenku nakonec v okresním zastupitelstvu převážily. Na zasedání 30. prosince 1901 odhlasovalo návrh zřizovací listiny reálného a vyššího gymnázia císaře a krále Františka Josefa I. Ovšem usnesení je jedna věc a jeho realizace druhá. Zkrátka celá akce bez širší podpory veřejnosti a hlavně s Damoklovým mečem několikaletého finančního vydržování ústavu nad hlavami zastupitelů zašla na úbytě. Hrozilo, že gymnázium bude mít stejný osud jako neexistující nemocnice. Zastánci vyšší školy v Berouně, především městský lékař Stanislav Kotík a jiní, se však nehodlali vzdát. Vždyť Beroun byl pravděpodobně jediným českým městem s více než 10 000 obyvateli, které nemělo střední školu.

Do druhé bitvy o berounské gymnázium si zajistili dostatečnou podporu, především poslance zemského sněmu za Beroun Josefa Anýže (1852-1912), redaktora Národních listů, člena Ústřední matice školské a rodáka z Hořovic, který měl působit ve věci rychlého zestátnění školy. Iniciátorem akce byl tentokrát starosta Společenstva spojených řemesel v Berouně, živnostník František Svoboda. Příznivý byl i rychlý růst obyvatelstva a přeplněnost budovy obecných a měšťanských škol. Okresní zastupitelstvo odsouhlasilo 3. září 1908 ustavení komise pro zřízení střední školy. Došlo k dohodě v otázce peněz: 1/3 nákladu zaplatí město Beroun, 2/3 okresní zastupitelstvo. Všichni byli přesvědčeni, že stát splní sliby svých úředníků a za dva roky školu převezme do své péče. Pak už šlo všechno jako na drátkách. Okresní zastupitelstvo spolu s městskou radou, za podpory zdejšího obchodního grémia a společenstva řemesel, zaslalo v únoru 1909 žádost zemské školní radě, ta žádost doporučila ministerstvu vyučování ke schválení. Následovala deputace na vídeňské ministerstvo. „Lobování“ za berounské gymnázium přineslo své ovoce: 30. června 1910 ministerstvo povolilo zřízení městského reálného gymnázia.

Školu řídilo k tomu účelu zvlášť zvolené kuratorium, ve kterém bychom nalezli zástupce všech místních politických stran (politikaření má v Čechách vskutku hluboké kořeny). Jeho členové vybrali z došlých nabídek prvního ředitele – PhDr. Oktaviána Wagnera. Dnes můžeme říci, že členové kuratoria nemohli volit lépe. Jednačtyřicetiletý absolvent pražské filozofické fakulty s aprobací čeština – němčina působil od roku 1907 jako ředitel dívčího lycea v Hradci Králové. Celý svůj život se zabýval myšlenkou důležitosti vzdělání, na toto téma napsal řadu studií.

V Berouně jej čekal obrovský kus práce. Od vybavení tříd a sbírek, etablování profesorského sboru, snahu o vlastní budovu až po zestátnění školy. Již na ustavující poradě učitelského sboru 19. září 1910 zdůraznil, že „ústav vyžaduje nevšední obětavost“ a „škole je nutno dobýti sympathií všeho obyvatelstva“. Sám v tom šel příkladem, takže jeho jméno dodnes zůstane spjato s první, průkopnickou etapou historie berounského gymnázia.

Na začátek září byly také vypsány termíny přijímacích zkoušek. Přihlásilo se celkem 97 chlapců, z nichž většina uspěla. Po zaplacení 30 rakouských korun ročního školného (mnohým však bylo odpuštěno) se z nich stali studenti primy. Horší byla situace s privatistkami, tedy studentkami, které na tehdejších gymnáziích ještě nesměly studovat spolu s chlapci. Učily se tedy doma a na konci každého semestru se dostavovaly ke zkouškám. Přihlásilo se jich 18, což všechny příjemně překvapilo, ale vzhledem ke kvótě, určené ministerstvem vyučování, nesměl Wagner všechny přijmout. Stále převažovalo totiž přesvědčení, že dívky patří k plotně. Přesto jich ředitel alespoň pět přijal.

Konečně mohla začít, byť s velkými obtížemi, vlastní výuka. Do školních škamen 12. září 1910 usedlo všech 77 přijatých chlapců. Městské reálné gymnázium v Berouně se stalo skutkem!

autor: admin / vloženo: bře 2, 2010