Neobyčejné setkání s Ludvíkem Vaculíkem
(Dana Benešová, Hana Klimentová) Setkat se se člověkem, kterému se podařilo vyburcovat společnost z letargie v roce 1968, s člověkem, který podepsal Chartu 77, s hlavním představitelem samizdatového nakladatelství Petlice, je sen a nám se ten sen splnil. Setkání proběhlo dne 26.září 2012 v budově Klementina, kde se nachází PEN klub. Už příchod 86letého spisovatele byl energický a svým sonorním hlasem začal vyprávět o svém dětství a mládí. Přestože většinu věcí z jeho životopisu známe, dozvěděli jsem se mnoho nového. Například jak bylo těžké být jedním z „Baťových mladých mužů“, co ho přivedlo ke komunistickému přesvědčení a naopak k rozchodu s touto ideologií, jak při závěrečné zkoušce musel ručně vyrobit dvojí pár bot, atd. Při své skromnosti se vůbec nezmínil o svém manifestu Dva tisíce slov, o Chartě77, ani o činnosti v samizdatu.
Vyprávěl spisovnou češtinou, do které se mu občas vloudilo nářeční slůvko z rodného Valašska. Své vyprávění odlehčoval humornými vzpomínkami a glosami.
Studenti měli možnost položit spisovateli několik otázek. Zajímalo je například, proč samizdatové nakladatelství nese název Petlice, zda by se chtěl vrátit do svého rodného kraje. Na otázku, jaká literatura nebo jaký současný spisovatel ho zajímá, odpověděl, že už téměř nečte beletrii, ale věnuje se spíše memoárové literatuře.
Na závěr besedy nás Ludvík Vaculík jako správný Valach, který má k lidové písni blízko, vyzval, zda bychom nezanotovali nějakou lidovku. S jedinečným výhledem na panorama Prahy a s písní Okolo Hradce jsme zakončili příjemné posezení s tímto velkým spisovatelem.
Toto setkání zůstane dlouho v našich myslích a bude nám jej připomínat i několik společných fotografií.
Co mi přineslo setkání s Ludvíkem Vaculíkem?
„Pan Vaculík je příkladem skutečného intelektuála, který si během svého zajímavě prožitého života pečlivě utříbil názory na svět.“ Tereza Pelikánová
„Na setkání s Ludvíkem Vaculíkem mě překvapila jeho otevřenost a vyprávění o jeho ne vždy jednoduchém životě. Moc se mi líbilo, jak nám vyprávěl, že mu psaní pomáhalo vyrovnat se se životem. Bylo to inspirativní.“ Ludmila Beščecová
„Kromě několika zajímavých podrobností z jeho života jsem se dozvěděl i několik pikantérií o dalších spisovatelích.“ Jan Pešta
„Setkání se staršími lidmi mi přijde vždy zajímavé. Právě od nich se můžeme dozvědět, jak vše opravdu bylo a jak to oni osobně prožívali.“ Lucie Krejčová
„Ludvík Vaculík na mě působil jako velmi inteligentní pán. Líbily se mi detaily z jeho života, které doplnil kapkou humoru.“ Patricie Mittigová
„Zjištění, že Ludvík Vaculík je sympatický „poťouchlý stařík“ a zároveň demonstrací toho, jak člověk s přibývajícími roky mění své názory a pohodlní.“ Jaroslav Staněk
„Setkání s Ludvíkem Vaculíkem mě nadchlo, že jsem se rozhodl přečíst si knihu Morčata a později i další jeho knihy.“ Jan Kredba
„Opravdu mě překvapilo, že Ludvík Vaculík v podstatě věří socialistickým ideálům o perfektně spravedlivé společnosti, a přesto se nenechal přetáhnout na tu „temnou stranu“ za období komunismu, což opravdu obdivuji.“ Vít Havlíček
„ Pan Vaculík mě velmi příjemně překvapil tím, že nepůsobí nafoukaně a skutečně mě zaujal svým vyprávěním. Určitě si přečtu i nějaké jeho fejetony.“ Alžběta Široká
„Pan Vaculík nás seznámil velice otevřeně s nejenom literárními zkušenostmi svého života a musím říci, že tento sympatický pán na mě udělal dojem. Výlet za ním do Prahy se mi velice líbil, zkrátka dobrá zkušenost.“ Josef Veselý
„ Až určitou chvíli po besedě s panem Ludvíkem Vaculíkem jsem si teprve uvědomila, že jsme střetli opravdového spisovatele a člověka s nezapomenutelnými názory. Svým originálním způsobem komentoval současnou společnost,a i když se čtená ukázka jeho povídky týkala kritickým způsobem právě nás žen, nemohla jsem než souhlasit.“ Marta Petrášová
„ Úžasno.“ Václav Hlaváček
„ Když jsme se pana Vaculíka zeptali na samizdatové nakladatelství Petlice, byla nám podána ta nejskromnější odpověď, jakou jsem kdy slyšela. Setkali jsem se s úžasným člověkem, který velkou měrou přispěl k šíření české zakázané literatury, ačkoliv on sám tuto skutečnost nepovažuje za tak významnou jako my ostatní.“ Jana Hrášková
