Romantický koncert pro violoncello a příšerky v pralese i ve městě
Aneb Kvinta v Rudolfinu – návštěva koncertu a výstavy
V pátek 6. 3. jsme se se studenty kvinty a čtyřmi hosty z 2. B vypravili na projektový den estetické výchovy do pražského Rudolfina. Čekal nás jednak komentovaný koncert pro studenty, jednak výstava Beyond the City of Time v Galerii Rudolfinum.
Na programu koncertu byl Koncert pro violoncello a orchestr h-moll od Antonína Dvořáka, jedno z autorových vrcholných děl tzv. amerického období. V rozměrné skladbě o třech větách zní překrásná symfonická hudba, kterou prolíná part sólového nástroje se všemi obtížnostmi pro hráče, ale dlužno říci, někdy také pro dnešního posluchače – podobně jako čas plyne dnes jinak než ve Dvořákově době, nejsme ani my už tolik zvyklí poslouchat delší skladbu tak nějak beze spěchu... Nálady koncertu se dotýkají triumfální rozhodnosti, jemného zasnění a stesku po domově i bolesti ze ztráty blízkého člověka. Skoro by se zdálo, že je toho snad až příiš na jednu skladbu, podobně jako toho nejspíš bylo v tomto období až příliš i na samotného skladatele.
Nicméně Česká studentská filharmonie s Markem Ivanovićem v čele si vedla skvěle, stejně tak mladý violoncellista Vilém Vlček. Průvodní slovo moderátora Petra Kadlece a pana dirigenta nám pomohlo zorientovat se v motivech a náladách skladby, sólista sdělil své pocity a chápání některých pasáží. Oproti dřívějším koncertům tohoto formátu však možná o něco častěji a zdlouhavěji, než by bylo pro studentské posluchače optimální.
Slavnostní pocit z krásné hudby a exkluzivního prostředí Rudolfina však celkově, věřím, převážil. Celkové dojmy z tohoto projektového dne nám koneckonců prozradí brzy sami studenti svými video dokumenty, které touto dobou vznikají.
Výstava Beyond the City of Time (Sahej Rahal) pak znamenala vstup do docela jiného světa. Oproti době Antonína Dvořáka, kdy umění mělo být krásné, je svět současného výtvarného umění výrazným kontrastem. Neznamená to, že takové umění nechce být také krásné - vstřebává však do sebe současné výzvy, technologické možnosti i širší možnosti působení na diváka. Chce ho vyvést z komfortní zóny, překvapit, zapojit ho do spoluutváření díla a vzbuzovat v něm otázky... Tak by myslím bylo možné charakterizovat autorovy obrazy, instalace, multimediální projekce i interaktivní prvky.
Příšerky stojící (skulptury) i chodící (animace v projekcích) tak evokovaly v každém z nás různé pocity i prožitky, pokaždé pravděpodobně trochu jiné - na základě naší individuální osobnosti coby vnímatele. Právě v těchto principech leží velký potenciál moderního umění.
A jak výstavu vnímali studenti?
Opět se těšme na jejich dokumentaci v podobě videí či podcastu. Prozatím přikládám pro ilustraci několik fotografií ve dvou galeriích:
https://www.gymberoun.cz/galerie/Komentovany_koncert_pro_studenty_v_Rudolfinu_2026/1-40-59
https://www.gymberoun.cz/galerie/Vystava_v_Galerii_Rudolfinum_2026/1-40-59