Do Míšně za porcelánem i bratwurstem
Čistě teoreticky by bylo možné sednout v Praze na loď a po mnoha hodinách a překonání spousty plavebních komor doplout po Vltavě a Labi až do saské Míšně (Meißen).
Těch 225 kilometrů by trvalo přinejmenším 26 hodin, a tak jsme se rozhodli pro přece jen mnohem pohodlnější autobus. V úterý 9. prosince dovezl němčináře ze třetích ročníků a septimy až před míšeňskou porcelánku, kde jsme si mohli prohlédnout nejen historický porcelán, ale také nahlédnout pod ruce šikovných řemeslníků. Ti nám během komentované ukázky předvedli, jak se porcelánové užitkové i umělecké předměty tvarují, glazují a malují.
„Bílé zlato“ z Míšně, jak se porcelánu v době jeho největší slávy přezdívalo, nese nezaměnitelnou značku dvou zkřížených mečů – jde o nejdéle používanou ochrannou známku na světě. Míšeňská porcelánka založená roku 1710 byla první, které se podařilo prolomit „tajemství porcelánu“, s nímž si Evropa dlouho nevěděla rady. Její objevitel, alchymista Johann Friedrich Böttger, sice původně hledal způsob výroby zlata, ale nakonec vytvořil něco, co Evropu okouzlilo stejně. Dodnes si porcelánka zakládá na ruční práci a uchovává největší sbírku historických forem a modelů v Německu.
Jaká by to byla exkurze do předvánočního Německa, kdybychom vynechali návštěvu tradičního Weihnachtsmarktu a neochutnali místní speciality, především bratwurst. Ten saský je většinou z vepřového masa a je delší a štíhlejší než známé krátké bavorské klobásky. Charakteristická je jeho jemná, ne příliš kořeněná chuť. Kdo dává přednost sladkému, mohl ochutnat míšeňské Fummel – extrémně křehké a duté pečivo –, nadýchané tvarohové koblihy nebo typický ovocný špíz v čokoládové polevě.
Exkurze do Míšně byla nejen příjemným adventním výletem, ale také možností nahlédnout do historie i současnosti slavného řemesla. Od ruční výroby porcelánu až po ochutnávku místních specialit jsme si odvezli spoustu zážitků – a inspiraci, jak může tradice žít i v moderní době.
