Přírodovědná expedice do Vysokých Tater
Ve škole se sice seznámíme se spoustou teorie, fakty, přírodními jevy a podobně, ale to se nevyrovná tomu přesvědčit se o tom v praxi. Tak jsme se pod vedením paní učitelky Šimralové a pana učitele Kordy vydali na naši expedici přesvědčit se o získaných znalostech.
Cesta naštěstí proběhla bez větších komplikací, takže jsme hned první den sesbírali poslední střípky energie a vydali se do centra Tatranské Lomnice objevovat, jaká je geografie služeb v poměrně známém turistickém městě mimo hlavní sezónu. První den jsme takto ukončili, abychom druhý den byli plní sil na první výšlap.
Hned zrána jsme se vydali pěšky z Tatranské Lomnice na Obrovské vodopády. Naštěstí nám počasí přálo a tak jsme se na cestě mohli věnovat měření. O čidla nebyla nouze, proto jsme měřili, co se dalo. Jedno ze zajímavých měření bylo porovnávání teploty toku v různých nadmořských výškách, nebo změna intenzita světla v různé denní době a také v rozdílné nadmořské výšce. Samozřejmě celá výprava nebyla přínosná jen díky měření, spoustu poznatků jsme získali pouhým pozorováním. Tatranská fauna i flóra jsou velmi zajímavé a místy až kouzelné. Ale biologie není pouze o atmosféře daného místa, ale i tom, jak se jednotlivá fauna a flóra dovede přizpůsobit. To bylo nejvíc vidět na hustotě zalesnění a porostu. V nižších oblastech byla hustota zalesnění velmi vysoká, ale čím výše jsme stoupali, tím hustota klesala a velikost stromů se rapidně zmenšovala. Kousek od Téryho chaty, kam jsme se vydali třetí den, už lesní porost tvořila borovice kleč. Je to typ borovice, který je přisedlý u země a splňuje charakteristiky keře.
Teď zpět k chatě, ale jak už to tak většinou bývá, tak ne vše jde vždy přesně podle plánu. To bylo i v našem případě. Druhý den už nám počasí tolik nepřálo, a tak se celá výprava nedostala až na samotný vrchol k chatě. Z důvodu bezpečnosti jsme se raději otočili a zamířili směrem dolů. Možná jsme nedošli do cíle, ale alespoň jsme poznali, jak velmi proměnlivé dokáže být počasí v horách, a není to nic, s čím by si měl člověk zahrávat.
Třetí den jsme sice nepodnikli žádnou velkou túru, to však neznamená, že bychom pouze odpočívali. Poslední volné dopoledne v Tatrách jsme věnovali zpracování nashromážděných informací. Po obědě nás čekal poslední výlet na Štrbské pleso, tady jsme si vyzkoušeli práci se satelitní GPS. Taky zde byla poslední příležitost vidět kousek tatranské fauny, a to hlavně vodní živočichy. Pokud jste pozorovali bystře vodní hladinu, mohli jste vidět okouny obecné, či dokonce štiku. V průběhu naší expedice jsme měli tu čest potkat se i s jinými zástupci živočišné říše, a to se srncem nebo kamzíky horskými a mnoha dalšími od členovců po ptactvo.
Nemělo by být opomenuto, že nás nezastavila ani tma a pozdní hodiny. Vypravili jsme se totiž pozorovat hvězdy na odlehlou lokaci, kde jsme dokonce intenzitu osvětlení naměřili nulovou. I pro ty, co se zrovna ne dobře orientují na hvězdné obloze, byla tato zkušenost přínosná. Každý jsme si stáhli aplikaci, která dovede určovat hvězdy nad námi. Takže jsme nakonec každý našli tu nejslavnější, Polárku. Dokonce jsme se i dozvěděli, že se nejedná o nejjasnější hvězdu.
Týden se možná zdá jako dlouhá doba, ale věřte, uteklo to rychle jako voda, a i přes obrovské zpoždění odjezdu vlaku jsme se ani nenadáli a už jsme odevzdávali čidla a notebooky na berounském nádraží.
Silvie Rousová, 2.A
