AKADEMIE 2010 očima absolventky
(Barbora Velková) Vstupuji na do přeplněného sálu berounské Plzeňky a vidím spoustu známých tváří – studentů i učitelů, těch současných i bývalých. „Ahoj, dobrý den…“ Kde jsem? Na školní Akademii 2010, je středa večer a zbývá 10 minut do začátku...
Je to divné, sednout si do hlediště jako divák a nemít žádný podíl na tom, co se děje „tam nahoře“. Když slyším hluk z balkonu, který vždycky fungoval a stále funguje jako zázemí pro studenty, vzpomenu si na chvíle, kdy jsme se spolužáky netrpělivě čekali, až přijde náš čas, až budeme moct přijít na pódium a ukázat, co jsme nacvičili. Asi pokaždé u nás těmto dvěma večerům předcházely spory a dohady – co budeme dělat, kdo kde bude stát, připomínky typu – „no jo, ty budeš zase vepředu…“ Osm let na gymnáziu, čtyři akademie. A teď tu sedím a čekám, jak se předvedou naši následovníci. Kritickým okem hodnotíme s kamarádkou úroveň vystoupení, porovnáváme a užíváme si super atmosféru. Jsem jako na trní. Říkáme si, že bychom hned vyměnily naše vysokoškolská studia za možnost vrátit se zpět a být znovu součástí celého toho mumraje… Stoupnout si na pódium a ukázat, že sem taky patříme. Opona se roztahuje – a úvodní písničkový set nás upozorňuje, že gymnázium slaví tento rok významné výročí – 100 let založení a téma večera se ponese v tomto duchu. Během dvou hodin vidíme skvělá pěvecká čísla, divadelní scénky, taneční a gymnastická vystoupení a konstatujeme, že jejich úroveň je opravdu vysoká. Úžasní byli nejen sólisti, kteří se věnují zpívání nebo tancování už delší dobu a i na profesionální úrovni, ale i studenti – „amatéři“, pokud dovolí, kteří ve svém volném čase žádnou takové činnosti nepraktikují, moderátoři, slečny servírky, hudebníci... Vysoký byl i počet učitelů, kteří spolu se svými „ovečkami“ vystoupili na pódiu, a i když se tam třeba jen mihli, u nás, bývalých studentů, za to celá Akademie získává další body navíc:-) Přišlo mi, že to strašně rychle uteklo, když slyším závěrečné písně, vzpomínám, jak i my jsme divoce „pařili“ na pódiu a mysleli si, že celý sál je v tom s námi. S podivem koukám, jak polovina lidí odchází, i když před nimi ještě stojí zpívající studenti. Asi aby nemuseli stát ve frontě na kabát. A naše skupina čeká, až opravdu zazní poslední tón, poslední akord na kytaru nebo zvuk bubnů, aby si tu atmosféru vychutnala až do konce. Tleskáme ve stoje, Akademie 2010 byla pestrá, veselá, zkrátka skvělá a nám je líto, že jsme nebyli součástí tohoto večera. Všem, kteří intenzivně pracovali na tom, abychom se mohli posadit, zapomenout na anatomii, ekonomii nebo francouzskou literaturu, a sledovat tuto přehlídku talentů, moc děkuji. Bylo to super a doufám, že uvidím ještě spoustu takových akademií :-)
