Za oponou aneb jak kvinta se sextou prozkoumala Národní divadlo
Když v dubnu nadešlo každoroční peklo přijímaček, pro mnoho našich vrstevníků byla tato zkouška noční můrou, a i přesto, že jsme se snažili ukázat soucit, někde v hloubi duše jsme cítili jistou až škodolibou úlevu, že je tato zkušenost již dávno za námi a my místo toho můžeme jet na výlet. Letos jsme se v rámci učiva literatury vydali přímo do srdce našeho hlavního města – do Národního divadla, symbolu národního obrození.
Celá naše třída se spolu se sextou v pátek brzy ráno vydala na cestu do Prahy, abychom včas dorazili k majestátní budově Národního divadla, kde jsme se sešli s ostatními studenty a našimi paními učitelkami. Zanedlouho se nás ujal pan průvodce. Ten nás nejprve zavedl do suterénu divadla, kde jsme se dozvěděli zajímavosti o jeho historii. Zjistili jsme, že první základní kámen této stavby není jeden, jak by se mohlo zdát, ale je jich hned dvacet a pocházejí z různých památných míst Čech a Moravy.
V hlavním foyeru jsme obdivovali lunety od malíře Mikoláše Alše a další umělecká díla, která nás fascinovala, například od Františka Ženíška a Vojtěcha Hynaise. Největší zážitek byl, když jsme vstoupili do samotného hlediště, kde nám pan průvodce prozradil několik tajemství zákulisí. Věděli jste například, že při každém představení je v levé přízemní lóži hned u jeviště přítomen lékař, připravený k zásahu v případě potřeby?
Na závěr naší výpravy jsme se vydali až na střechu divadla, kde jsme obdivovali majestátní trigy od Bohuslava Schnircha a kochali se nádherným výhledem na Pražský hrad. Pan průvodce nás provedl skrze všechna patra divadla a my jsme mu vyjádřili vděk zaslouženým potleskem.
Naše exkurze do Národního divadla se stala živou součástí našeho studia literatury, a jak jsme poznali, příběhy a tajemství tohoto symbolu národní kultury jsou stejně poutavé jako samotná dramata na jeho jevišti.
Anežka Povolná, kvinta
