EXPOLINGUA PRAHA 2008
(Marie Stýblová, 4.A) Mezinárodní veletrh cizích jazyků EXPOLINGUA Praha 2008 měl rekordní počet návštěvníků, vystavovatelů i zastoupených zemí.
Do krásného novorenesančního Národního domu se 7. a 8.listopadu přijelo podívat 5 893 převážně mladých lidí, což je nejvyšší číslo v historii veletrhu. Dalšího rekordu dosáhla EXPOLINGUA Praha 2008 v počtech vystavovatelů a zemí. Na veletrhu se prezentovalo 102 vystavovatelů z 21 zemí. Poprvé se představila Čína, Itálie a Rumunsko. Návštěvníci se nejčastěji zajímali o jazykové kurzy a pobyty, možnosti studia a práce v zahraničí, učebnice a slovníky...
Tolik oficiální část :-) . Já bych se s Vámi ráda podělila o osobní zážitek.
Je 9.40 a já vystupuji po schodech ze stanice metra Náměstí Míru. Bála jsem se, že Národní dům nenajdu, v Praze to stále ještě moc neznám a stydím se za to. Davy lidí před ním, většinou tedy studentů, mi ale pomohly. Nejspíš ještě nepouštějí žádné návštěvníky dovnitř, napadlo mě. Za zeptání však nic nedáte, a tak jsem oslovila dva pány stojící u vchodu. Zjistila jsem, že vůbec nechápou, co po nich chci. Až se jeden z nich zeptal: “Do you speak English?" Takže jsem si hned na začátek pěkně popovídala anglicky. Uvnitř už byla spousta lidí a stála frontu u pokladny. Skočila jsem si na WC, (nacházelo se v druhém patře) a když jsem se vrátila do vstupní haly, opravdu se mi nechtělo řadit se na konec zástupu, jehož konec jsem ani neviděla. Vzpomněla jsem si, že mi paní Kokinová dala takové povolení umožňující vstup bez placení, a ukázala jsem ho dvěma klukům s vizitkami na prsou (zřejmě tedy organizátoři) stojícím před pokladnou. Hurá, pustili mě! A já vlastně jako jeden z prvních návštěvníků již mohla okukovat stánky, číst si programy přednášek na dveřích salonků a obdivovat nádherné interiéry Národního domu, byť veškeré aktivity na veletrhu začínaly až v 10 hodin.
Hned na první přednášce o práci a studiu na Novém Zélandu jsem se seznámila se studentkou lékařské fakulty UK v Hradci Králové, představila se mi jako Vendula a hned jsme si pak daly čísla - byla moc fajn. Přednáška se ukázala jako velmi zajímavá. Slečna ze společnosti ALFA Agency se s námi o své zkušenosti z pobytu na Novém Zélandě podělila velice sympaticky. Během přednášení jsme měli vyplnit malé dotazníky, z nichž se pak losovalo o knihu "Austrálie (do) duše kontinentu". A věřte tomu nebo ne, já tu knihu vyhrála, vylosovali mě! Jsou tam nádherné fotografie a autor navíc navštívil zemi klokanů několikrát, takže její milovníky čeká opravdu zajímavé čtení. Poté jsem si ještě poslechla přednášku o Bretani, (ve francouzštině, ale dvě české překladatelky se snažily přiblížit obsah přednášky i těm jazykově slabším) kousek přednášky pro učitele francouzštiny, a nakonec jsem si napsala dva testy základní úrovně studia na Francouzském Institutu v Praze. Oba pánové (jeden mluvil pouze francouzsky, druhý uměl i česky) z Institutu na mě působili velice sympaticky a otevřeně. Jeden z nich mi testy hned opravil a strkal mi vizitku, že mám tehdy a tehdy přijít, že bych se s ním mohla domluvit nějak blíže o studiu v jejich Institutu.
Byla jsem ze všech přednášek a z těch milých lidí nadšená! Kouknu na hodinky - ony jsou už dvě hodiny! Napadlo mě, že bych si také mohla sednout a najíst se...:-)
Po občerstvení jsem se vrhla mezi stánky, hltala informace z úst vystavovatelů a dostávala stále více a více různých informačních letáků, brožur, vizitek, apod., že už jsem to ani nemohla pobrat. U stánku s baskičtinou jsem si vzpomněla na paní Kokinovou a vzala jsem jí diář v baskičtině a ještě brožurku s CD, pro sebe jsem si vyprosila pár informačních knížeček . Měla velkou radost, že jsem jí to přivezla :-). Česko-baskické dvojice dohlížející na stánek jsem se zeptala, zda neznají kapelu Tapia Eta Leturia a paní, se kterou ten český vystavovatel mluvil katalánsky (baskicky se mi přiznal , že neumí), se rozsvítily oči. Dokonce to je její oblíbená kapela! :-)
O pultík, kde se člověk mohl dozvědět něco o studiu v Austrálii, se opírala černovlasá paní. Když jsem přišla blíž, všimla jsem si, že právě jí nějaké želé bonbony, které mám shodou okolností také ráda. Ona mi hned jeden nabídla a daly jsme se do řeči - anglicky, byla to Polka, která už několik let žije v Sydney. Také mě myslím velmi obohatil rozhovor s pánem, který pracuje (nejspíše) v nakladatelství Fraus, studoval anglistiku a amerikanistiku na UK a pracuje jako překladatel. Je to právě ten pán, s kterým mě zachytili svým fotoaparátem organizátoři :-). Na druhé fotce jsem se slečnami, které předváděly nový studijní program ICanDO, díky němuž Váš mozek bude pracovat na 100%. Přiznám se, že jsem jim moc nevěřila. Po vyzkoušení jsem si připadala úplně stejně jako před tím, než jsem si nasazovala sluchátka a skoro 10 minut sledovala jakousi animaci na monitoru.
Nejsem si jistá, zda jsem si prošla všechno, u čeho jsem si v programu vytisknutém z internetových stránek veletrhu udělala puntík. Jsem však ráda, že se mohu počítat mezi těch 5 893 návštěvníků a vím, že na ten pocit, který jsem měla, když jsem v pět (veletrh ten den končil v šest) jela autobusem domů, nezapomenu. Tolik setkání se zajímavými lidmi, tolik materiálů o cizích jazycích, tolik informací...myslím, že na dalším, už 19.ročníku, nesmím chybět! A vám vřele doporučuji, abyste si ho nenechali ujít...