Úterý 18. listopadu, Klementinum, spisovatel Jiří Stránský a kvarta
…a to je pár postřehů
…jelikož byl pan Stránský jako jeden z mnoha umělců nebo vysokoškoláků vězněn za své Spisovatel Stránskýpolitické názory proti tehdejšímu režimu, bylo jasné, co bude stěžejní náplní našeho setkání. Překvapil mě právě způsob jeho vypravování. S nadhledem hodnotil své zážitky a povídání prokládal černým humorem i sarkastickým smíchem. Přesto všechno nám z vyprávění neuniklo, že to, co se dělo v socialistickém Československu, si naše generace nedokáže představit. Mluvil také o naplnění své touhy stát se spisovatelem. Na řadu přišlo i několik našich dotazů. Myslím si, že je důležité, si zejména v těchto dnech, kdy si připomínáme výročí listopadových událostí v roce 1989, uvědomit naši současnou svobodu a „volnost“, o které se naším rodičům a prarodičům ani nezdálo…
Ondřej Lipčák
…český spisovatel, scénárista, dramatik, překladatel, bývalý prezident českého PEN klubu, politický vězeň, skaut a hlavně tělem i duší vlastenec. Ano, všechny tyto přídomky ho skutečně dokonale vystihují. Asi jako každý spisovatel píšící v minulém století proti tehdejšímu režimu neměl vůbec jednoduchý život. Na své bolestné zážitky se přitom nedívá s hořkostí, ale mnohdy s úsměvem. Ochotně se s námi podělil se svými životními zážitky a zkušenostmi. Například jsme se dozvěděli, že to bylo právě vězení, které ho přimělo ke psaní. Potřeboval se vypsat z vlastních neštěstí za cenu velkých trestů, které se za nalezení pouhé tužky s papírem v cele udělovaly.
Spisovatel Stránský A za to bychom měli být vděční – za to, že díky literatuře můžeme alespoň trochu nahlédnout tehdejší krutosti doby. Jsme tak svobodní, že si naši svobodu ani nedokážeme uvědomit. A právě to byl váš cíl. Tak tedy – děkujeme vám, naši věrní vlastenci.
Jana Hrášková
…psaní je určitě velice zajímavé povolaní a myslím, že kolem těch 50 let hodně obtížné, protože jak víme, velice autorů bylo zakázáno či žili v exilu, Pan Stránský měl přesto odvahu psát a ve svých knihách ,,narážet“ na danou situaci. Myslím, že na svět kouká s velikým optimismem a smyslem pro humor, i když si prošel těžkými situacemi a měl zavřeného dědečka a bratra. Většina z nás si vůbec nedovede představit, jaké to bylo za komunistů. V téhle době máme skoro vše, na co si vzpomeneme, cestujeme do zahraničí úplně bez zábran a jídla i pití je dost. Asi po hodině a půl se začínáme loučit, protože myslím, že většina zajímavých otázek již padla a pana spisovatele bolí pusa. Na rozloučenou je nám věnováno pár podpisů a našim profesorkám knížka „Komunismus po česku“. Poděkujeme a vracíme se zpět do dnešního světa, který je oproti dřívějšímu režimu bezstarostný…
Tereza Bydžovská
Antonín Maděra. Válečný hrdina, který se na místo úcty a svobody dočkal lživých obvinění a trestuhodné neúcty. Člověk zničený režimem. Můžeme v něm hledat pravdivý obraz spisovatele Jiřího Stránského? Je tato literární postava přesným zobrazením smutných vzpomínek tohoto rozvážného muže, který na svět pohlíží s notnou dávkou sarkasmu? Dříve mě nenapadlo příliš se touto otázkou zaobírat, avšak poté, co jsem měla možnost vyslechnout zajímavé názory a nemilé vzpomínky, které v srdci nosí spisovatel Jiří Stránský.
V pražském Klementinu jsme již podruhé navštívili český PEN klub. Před rokem jsme pozorně naslouchali socioložce Jiřině Šiklové, nyní jsme se stejným zaujetím vnímali spisovatele, scénáristu a překladatele pana Stránského. Malým dárkem a upřímným poděkování jsme započali besedu, která mně osobně hodně dala. Kladli jsme otázky a dostávali zajímavé a mnohdy neuvěřitelné odpovědi. Dozvěděli jsme se mnohé neveselé vzpomínky na dobu, kdy byl neoprávněně vezněn, bylo nám odhaleno tajemství spisovatelství, jakožto povolání, a také jsme se dozvěděli něco málo a jeho překladatelské práci.
Zpočátku jsem od spisovatele očekávala nenávist či zášť, kterou bude projevovat ke straně či režimu. Avšak bylo až pozoruhodné s jakým přístupem k této věci přistupoval… Vyprávěl nám, jakými možnými i nemožnými způsoby ho život vytrestal a při tom se jen tak nadneseně usmíval. Tento pětasedmdesátiletý muž, který prošel neuvěřitelnými a nelidskými zkouškami vlastního charakteru, vlastního života, se s tím, jak jsem pozorovala, smířil. Takový byl můj hlavní dojem z naší diskuse a velmi mě to překvapilo.
Marta Petrášová
Podpis spisovatele Stránského…dokázal asi mluvit ,,řečí náctiletých“, takže vyprávění snad celou třídu zaujalo a všichni pozorně poslouchali. Nakonec tedy náš výlet neměl smysl pouhého „ulití“ ze školy, ale odnesli jsme si příjemnou vzpomínku na setkání jednak se známou osobností české literatury a zároveň příjemného a už na první pohled sympatického pána, který se s námi podělil o část ze svého neobyčejného života.
Tereza Pelikánová
