3. A na cestě historií - Legiovlak
(Andrea Žáčková, 3.A) Projekt s názvem Legiovlak, jenž křižuje celou naši republiku již od května 2015, konečně 7. dubna 2016 zavítal i k nám do Berouna. Třída 3. A pod vedením třídní učitelky a dějepisářky v jedné osobě, paní Benešové, nemohla na této akci chybět. Na sluncem zalitém nádraží nás přivítal pan Petr Tvrdý v replice legionářské uniformy z doby sibiřské anabáze. Tomuto období byl věnován celý projekt, který se snaží lidem přiblížit život československých legionářů. Česká obec legionářská vytvořila repliku vlaku, jímž se naši krajané snažili dostat zpátky do rodné země.
Naše pouť jejich běžným životem začala v ubytovacím vagonu (rusky teplušce). Kdo očekával nějaký luxus, tvrdě narazil. Pár dřevěných postelí, malinká kamna a prostor často sdílený s koňmi. To byla ložnice našich hrdinů. Štábní vagon byl o dost přívětivější, hlavně díky světlejšímu a vzdušnějšímu prostředí do detailu propracované kanceláře velitelství. Lékařský vagon však budil hrůzu. V jakých nepříznivých podmínkách se často prováděli urgentní operace a jakou vynalézavost museli legionáři mít. Vždyť co si sami nevyrobili nebo neopravili, to neměli. Proto naší další zastávkou byla kovárna, jež nás jen utvrdila v pestrosti dovedností našich bojovníků. K přiblížení života ve vlasti sloužila pošta, která se v mnohém nelišila od té dnešní. V krejčovském voze se naše prohlídka chýlila ke konci. Ještě úryvek z vyprávění českého legionáře a ukázka návratové uniformy a zamířili jsme k vagonu, jenž byl velice oblíben. Obchod s posezením nabízel chvíli oddechu a možnost si trochu přilepšit. Náš oddech však netrval dlouho, jelikož jsme finišovali. Ozbrojený vagon byl vybavený třemi kulomety, avšak mohla to být také plošina obklopena pytli s pískem a s puškami, kameny nebo klacky, prostě se vším, čím se dalo bojovat. Venku nás už jen čekala přídavná plošina se zmenšeným modelem dobového bojového automobilu.
Celý program byl proložen autentickými ukázkami, čtením úryvků z deníku, ale i otázkami, jimiž byly zkoušeny naše dějepisné znalosti. Pořadatelům se podařilo poutavě, stručně, ale účelně zachytit ducha této doby. A proto jim můžeme jen děkovat, protože jsme toho dne odcházeli domů zase o
