Dům U Modré žáby
(Pavel Beščec) Trochu na odlehčení…o tohle se prostě musim podělit, no uznejte sami… Byla nebyla jedna třída, která v našem ústavu už strávila pěknou řádku let. A do té třídy chodil jeden doposud nepochopený a všemi opomíjený umělec, kterého radši nebudu jmenovat, abych chránil jeho soukromí před nájezdy chtivých fanynek. Při hodině češtiny jsme dostali za úkol napsat sloh (nějakou povídku, pověst) o tom, jak přišel dům ke svému názvu. Měli jsme na výběr ze čtyř různých jmen, a jedno z nich bylo…
Dům U Modré žáby
Žila byla za devatero horami a sedmero řekami jedna holčička. Byla to zatím jenom malá žába. A protože byla tak malá, všichni jí prostě říkali Žába. Tato Žába od malička toužila stát se udatnou bojovnicí a zabít nějakou lítou saň. Vypravila se tedy do světa.
Protože ale potřebovala zbraň – nejlépe nějaké katapulty, děla, raketomety a tak podobně, potřebovala si na ně vydělat.Začala se živit jako kurtizána. Bohužel, příliš nevydělávala. Každý zákazník se lekl a utekl, když si rozepla šaty a on uviděl, že to není žádná žába, ale spíše žabák. Žába potom měla ještě spoustu starostí s chytáním a pobíjením uprchlých zákazníků, aby o ní tuto novinu neroznášeli. Zákazníků začalo postupně ubývat, a když se počet obyvatel vesnice, ve které se zastavila zmenšil z původních 2500 na asi 60, začali mít lidé jakési slabé podezření, a tak Žába raději utekla. Toto se několikrát opakovalo, až postupně z vesnice do vesnice přešla devatero hor a sedmero řek a dostala se do Podivného království. Peněz už měla dost, protože začala obírat všechny pobité zákazníky. Zbývalo tedy poohlédnout se po nějakých těch zbraních.
Nejdříve si chtěla pořídit halapartnu, aby mohla lítému draku, o kterém už od narození snila, useknout hlavu pěkně zdálky, ale nepořídila. Tomuto království totiž jeden takový drak vládnul. Ale nebyl to obyčejný drak, byl to drakodlak. Uměl se přeměňovat z dračí podoby do lidské a naopak. Aby ho nikdo nemohl zabít, zakázal výrobu halaparten v celém království.
Stala se však věc, se kterou nepočítal. Nezakázal totiž výrobu zbraní hromadného ničení jako třeba vodíkové bomby, plasmová torpéda a nášlapné atomové bomby. A ty se mu staly osudnými.Když Žába procházela výlohy krámků se zbraněmi, byla v sedmém nebi. Nejradši by to vzala všechno, ale nejspíš by to neunesla. Zvolila tedy nášlapnou atomovku. V noci, když byl všude klid, vplížila se před drakodlakovi dveře a nastražila past. Ráno vyšel drakodlak zrovna v lidské podobě ven. Past spustila. Ozval se ohlušující výbuch, který nebohému vládci utrhl hlavu, ruce nohy a trup. Takže z něj zbyl jen krk, který si žába nasadila jako náramek na ruku a nosila jako trofej.
Netušila ale, že to byl dobrý vládce a lidé ho měli rádi. Proto za trest hodili lidé Žábu do moře, kde se utopila a úplně zmodrala.Voda ji vyplavila u domu opodál, kterému od té doby nikdo neřekl jinak, než dům U Modré Žáby.
Tak co na to říkáte? Zůstane umělec stále nepochopen, nebo se někdo postaví na jeho stranu? I takový velikán jako Jára Cimrman byl ve své době nedoceněn a málem zapomenut, neudělejme stejnou chybu podruhé!