Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky
Obchodní akademie
Kupecká škola v Berouně existovala již před první světovou válkou, ale neměla požadovanou úroveň a poskytovala jen základní vzdělání pro maloobchodníky. Proto se roku 1919 rozhodlo o zřízení dvouleté Městské obchodní školy.
Roku 1920 vznikla čtyřletá Obchodní akademie, která působila vedle stávající dvouleté školy.
Nové škole však stále scházela vhodná budova. Vyučování probíhalo dočasně v budově obecné školy v Plzeňské ulici, a proto počátkem 20. let byl vypracován plán komplexu budov u Litavky, který ovšem pro svou náročnost musel být omezen a navíc realizován po etapách. Novou budovu se podařilo otevřít roku 1922 a o dva roky později přibyla ředitelská vila, a dále pak i první přístavba, která rozšířila školu o 4 učebny, přednáškový sál a studentský internát.Zdaleka nejrozsáhlejší přístavbu získala škola až v roce 1938, kdy byla postavena moderní tělocvična, ve které se konala i divadelní představení. Budovou tělocvičny byl v podstatě stavební vývoj obchodní akademie zhruba ukončen.
V roce 1936 k obchodní akademii přibyl Ústav pro vzdělávání učitelů hospodářských nauk a při berounské obchodní akademii tak postupně vyrostl obrovský konglomerát škol, které navštěvovalo celkem 1316 žáků a posluchačů. Berounská obchodní akademie se tak zařadila mezi největší střední školy v republice.
Zdálo se, že okupace zbytku Československa bude znamenat pro Obchodní akademii v Berouně zánik. V říjnu 1939 se totiž do budovy školy nastěhovalo několik set vojáků, a ze studia byli podle okupačních nařízení vyloučeni židovští studenti. Ostatní studenti museli skrývat své protiněmecké přesvědčení.
Avšak když ředitel školy v roce 1941 odešel do výslužby, zabral celou budovu obchodní akademie wehrmacht, a tak bylo žactvo rozptýleno do budovy Obecné chlapecké školy v Plzeňské ulici a do novostavby Obecné školy ve Zdicích. Studenti se navíc museli účastnit mnoha brigád či výpomocí na úřadech, mnohé z nich povolal pracovní úřad k nucenému nasazení v Říši.
Uchránit existenci školy se nakonec nepodařilo a roku 1944 ministerstvo školství Obchodní akademii zrušilo.
Po rozpuštění školy byli profesoři i studenti nasazováni do místních továren či do protiletecké služby.
Na jaře 1945 se škola stala azylem pro dalších 189 německých uprchlíků a koncem války tu byl zřízen pomocný lazaret pro několik stovek raněných a nemocných německých vojáků. V květnu 1945 zde Revoluční okresní národní výbor zřídil první internační tábor pro Němce na berounském okrese. Teprve v červenci 1945 se podařilo najít ve Skuhrově vhodný objekt pro umístění nového internačního tábora a v lednu 1946 se studenti Obchodní akademie mohli konečně vrátit do svých původních učeben.
Okupace se však nestala poslední zkouškou, kterou musela škola překonat. Po velmi krátkém období svobody přišel v únoru 1948 komunistický převrat. Berounskou obchodní akademii, tak jako ostatní střední školy, čekala hromada socialistických školských reforem a změna obsahu učiva. Dokonce se roku 1953 změnil i název Obchodní akademie na Hospodářskou školu.
Na druhé straně dochází v 50. letech také ke zlepšení v péči o studenty. V roce 1951 se vedení školy daří obnovit internát a o dva roky později začíná fungovat školní jídelna.
V roce 1965 začíná generální oprava budovy školy, během které dochází k zavedení ústředního topení, rozvodu teplé vody a rekonstrukci střechy a fasád.
S rokem 1989 a postupným přechodem na tržní způsob hospodaření se od základu změnily mnohé ekonomické předměty. Podstatně se rozšířila výuka výpočetní techniky a kromě odborné stránky výuky se preferuje také výuka cizích jazyků. Společenské změny se mj. projevily i v návratu k původnímu pojmenování školy - Obchodní akademie v Berouně.
Střední pedagogická škola
Po druhé světové válce bylo berounské školství obohaceno o další střední školu, tentokrát pedagogického zaměření.
Počátky pedagogického školství v Berouně spadají k roku 1950, kdy byla dvouletá vyšší sociální zdravotní škola přeměněna na čtyřletou a roku 1951 došlo ke změně zaměření školy, a tak místo sociálních pracovnic školu opouštěly vychovatelky.
Existence vyšší sociální školy však neměla dlouhého trvání a roku 1953 byla v rámci reorganizace odborných škol přeměněna na pedagogickou školu. Vychovávala učitelky mateřských škol, vychovatele ve školních zařízeních a od roku 1954 i učitele národích škol.
Školu od samého počátku pronásledoval nedostatek prostoru. Budovu tehdejší ekonomické školy totiž využívaly tři školy – ekonomická, pedagogická a zemědělská učňovská. Všechny školy měly v budově vedle učeben i internáty. V roce 1955 se podařilo přemístit zemědělskou učňovskou školu do Králova Dvora a tak došlo k rozšíření školy pedagogické. Škola měla k dispozici bazén, tělocvičnu v bývalé sokolovně a také zahradu.
V roce 1960 se obě školy sloučily v jedinou pedagogickou školu bez jakéhokoliv dalšího označení. Název pedagogická škola nesla až do roku 1975, kdy se mění pojmenování na střední pedagogickou školu. Od šedesátých let bylo již zaměření školy jen na vzdělání učitelek mateřských škol a vychovatelů školních zařízení.
Vedle všeobecných předmětů byl kladen důraz na tělesnou a estetickou výchovu. V roce 1957 byl založen pěvecký sbor a studenti se také pravidelně zúčastňovali soutěží v uměleckém přednesu poezie a prózy. Preferovala se ateistická výchova a branná výchova, která nácvikem střelby a hodu granátem přispívala k militarizaci školy. Součástí výuky byla v šedesátých letech také výrobní praxe, kterou studentky vykonávaly v Tibě a Eternitových závodech.