Druhá světová válka
Po obsazení města se velící důstojník zdejšího 38. pěšího pluku plukovník Josef Maxa dozvěděl od generála Františka Kraváka z ministerstva národní obrany o formování rozsáhlé vojenské odbojové organizace pod názvem Obrana národa. V květnu 1939 začalo budování organizace v Berouně a Maxa se ujal jako velmi schopný organizátor Obrany národa kraje Beroun. Do odboje se zapojila většina důstojníků bývalé berounské posádky, celá řada četníků v čele s Antonínem Šťovíčkem, někteří členové městské policie, profesoři obchodní akademie František Hampl a Karel Cvejn, také profesoři gymnázia Josef Vladyka a Josef Vítkovský a ředitel Otto Chadraba. Spojily se také skupiny odbojářů na berounské poště v pobočce Sociální pomoci v čele s ředitelem nemocenské pojišťovny Janem Kebrlem. Zapojili se i zdejší faráři. Evangelický farář Jaromír Klimecký se scházel se špičkami berounské Obrany národa a jeho kázání byla na tehdejší poměry velmi odvážná. Cíle Obrany národa byly dva: shromáždit zbraně a výbušniny pro připravované celonárodní povstání a provádět zpravodajskou činnost. První zatýkání v centru Obrany národa se odehrála již v roce 1939. Na Josefa Maxu a další přišla řada 13. února 1940. Z berounské organizace gestapo pozatýkalo 73 mužů, 14 jich zahynulo na šibenici a 14 v koncentračních táborech. Po vyšetřovací vazbě a přelíčení u Lidového soudu v Berlíně byl Maxa 9. dubna 1943 popraven.
Fungoval zde také komunistický odboj – shromažďoval zbraně, tiskl ilegální propagační letáky, ukrýval ohrožené osoby a prováděl sabotáže na železnicích. V roce 1942 přesunul Josef Molák třetí ilegální vedení KSČ do Berouna. V těchto letech se v Berouně v domě mladého typografa Jaroslava Arnolta čp. 500 ve Zvonařově ulici tisklo celostátní ilegální Rudé právo. Podnítilo to vznik partyzánského hnutí, které 8. srpna 1943 vyhodilo do vzduchu trať mezi Berounem a Srbskem. O deset dní později kladenské gestapo vypátralo místo schůzek třetího vedení KSČ a vyslali tam přepadové komando, které smrtelně zasáhlo Moláka. Skupina byla rozbita. Hnutí ale přečkalo a na začátku roku 1945 začalo vytvářet ilegální národní výbory a pečlivě se připravovat na převzetí moci.
Nacisté se snažili zničit v první řadě učitele. Za odboj skončili ve věznicích a táborech profesor František Hampl, ředitel gymnázia Otto Chadroba a profesor František Urban byl popraven za naplánování vyhození tratě do Srbska.
Gestapo zavalovaly dopisy udavačů, kteří si například chtěli vyřídit účty se sousedy. Celé pytle dopisů zadrželi odbojáři na berounské poště a tajně je pálili v kotlích lokomotiv. V roce 1943 se odehrál největší případ udání jedné zdejší slovenské Němky, jež udala lidi bydlící v domech, které patřily berounské textilce za Městskou horou, protože tajně poslouchali londýnský nebo moskevský rozhlas. Gestapo zatklo 14 lidí, z nichž se 7 nikdy nevrátilo.
Podle evidence žilo v Berouně 157 Židů. V roce 1941 přišel příkaz nosit žlutou Davidovu hvězdu. Pomalu se blížilo nacistické ‚konečné řešení‘ (likvidace veškerého evropského židovstva). Beroun s okolím přišel na řadu 18. 12. 1942. Ten den se Židé odebírali s několika zavazadly na berounské nádraží, aby se nikdy nevrátili. Bylo jich 57. Shromáždili se v Kladně, odkud byli 22. 2. pod kódovým označením ‚Y‘ vypraveni v počtu 800 lidí do terezínského ghetta. Do února 1943 klesl počet Židů jen na několik osob (míšenců) a od roku 1945 byl Beroun zcela očištěn od Židů. Jen 6 berounských Židů přežilo holocaust mezi nimi i dcera zdejšího rabína Stella a do Berouna se vrátili 3 z nich.
Za války byly v Berouně velké sněhové kalamity a na jaře 1941 i povodně, ale větší průšvih byl, když gestapo odhalilo tajné zásoby potravin v Koněprusích. Válečné poměry tvrdě zasáhly zdejší školství – obsazena byla celá budova gymnázia a obchodní akademie, proto se učilo jen provizorně. Přibývalo raněných, a proto byla později obsazena i Hospodářská škola na Závodí a koncem války se nevyučovalo vůbec. Nejhůř dopadli studenti Obchodní akademie, kteří byli nasazeni do průmyslu. Zbývající studenti gymnázia byli posláni na zákopové práce na východ (za výhru se považovalo nasazení na žňové práce).
Hudba a zábava se odehrávala na Plzeňce v období prosazování jazzu. Gestapo rozpustilo skauty i Sokol v letech 1940-1941. Tentokrát neobjevili, že pod jevištěm v Sokolovně jsou ukryty zbraně pro odboj. Na Městské hoře bylo hlavní stanoviště protiletecké obrany a protiletadlové dělo.
