Beroun před válkou
V roce 1938 se v důsledku hospodářské krize konaly poslední obecní volby, jež byly zároveň posledními svobodnými komunálními volbami na více než půl století. Berounští komunisté získali 29% hlasů a starostenské křeslo získal Karel Utratil. Beroun se stal pravděpodobně jediným okresním městem, které mělo v čele komunistického starostu.
V tomto roce nejtěžšího ohrožení republiky, uspořádaly tři zdejší socialistické strany první společnou oslavu prvního máje. V té době přibývalo v pohraničí útoků zfanatizovaných studentů a bojůvek Sudetoněmecké strany. V Berouně ale hlavně i v Králově Dvoře se zvýšila aktivita několika Němců. V sousedním městě žila od počátků 20. století velmi početná německá menšina.
Nebezpečí války dostalo v Berouně a okolí přímo hmatatelnou podobu díky výstavbě tzv. Pražské čáry, kterou se armáda rozhodla postavit jako 3. linii, jež by chránila Prahu a jejíž výstavba započala v roce 1937. Beroun s okolím tvořil hlavní obraný bod této čáry a tak ředitelství opevňovacích prací tento úsek zadalo firmě J. Jelínek a během let 1937-1938 vzniklo na Berounsku přes čtyřicet malých bunkrů, které měly zpevnit obranu Prahy.
Městská rada společně se všemi politickými stranami uspořádala 10. 9. 1938 na náměstí velkou manifestaci na podporu vlády pod heslem „Za nezávislost republiky“, na které všichni shromáždění vyslechli rozhlasový projev prezidenta Edvarda Beneše, a nakonec městská rada zaslala vládě rezoluci o bezvýhradné podpoře. Dne 23. září vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci a do berounských kasáren narukovalo 20 000 záložníků. Louky u Berounky mezi bunkry pokryly kilometry ostnatého drátu. Beroun se připravoval na nepřátelské letecké údery a probíhala evakuace důležitých budov.