Medvěd hnědý
Medvěd hnědý (Ursus arctos) je známá medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Jde o největší evropskou šelmu.
Mapa stránky
Popis
Medvěd hnědý bývá dlouhý 2-4m a váží 100-800kg. Samci jsou zpravidla větší než samice. Jeho huňatá srst bývá zbarvena od bledě hnědé až po tmavohnědou či černohnědou (délka srsti může být 8-12cm). Mláďata mají na krku bílou skvrnu, která mizí asi po dvou letech.
Má zavalité tělo, masivní ramena, podsaditý hřbet, krátký ocas, poměrně malou hlavu, malé oči a uši, velký čenich a mimořádně dobrý čich, slabší už zrak a sluch. Medvěd dispnonuje velmi silným chrupem s mohutnými špičáky, ale stoličky mají široké ploché žvýkací plošky přizpůsobené na rostlinnou potravu. Na obličeji nemá mimické svaly, proto má téměř stejný výraz. Na robustných končetinách má široké pětiprsté tlapy, celou plochou došlapující (je ploskochodec). Prsty jsou zakončeny mohutnými drápy.
Chůze je pomalá a zvíře budí dojem nemotorného zvířete. Když však dojde na běh, překvapí nás svou rychlostí. Dobře plave a šplhá na stromy.
Výskyt
Medvěd hnědý se původně vyskytoval v celé Evropě. Později však z většiny území vymizel. Hlavními vlivy byl růst lidské populace, zmenšování rozlohy lesů, rozšiřování zemědělské půdy a samozřejmě lov. Dnes se v Evropě vyskytuje asi 50 000 medvědů (z toho 37 500 ks tvoří tzv. severovýchodní evropská populace – Rusko (evropská část).
Hustota jednotlivých populací je rozmanitá a závisí na dostupnosti potravy, velikosti odstřelu a obdobích nárůstu a ústupu populace. Evropskou populaci tvoří evropská část Ruska a severní Evropa – Skandinávie (Norsko, Švédsko, Finsko), dále zasahuje výskyt do Estonska. Lotyšska, severní části Běloruska. Středoevropskou populaci tvoří hlavně medvědi obývající západní a severní část karpatského oblouku – Česká republika, ale hlavně Slovensko a jižní část Polska – při hranicích se Slovenskem a jižní Rakousko. Dále populace zasahuje do východní a jižní části evropského kontinentu – východní a jižní část karpatského oblouku – Ukrajina a Rumunsko, a dále jižní Evropa – Balkánský poloostrov – Bulharsko, Řecko, Makedonie, Albánie, Jugoslávie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko.
Mezi další populace patří dvě izolované populace v severní a střední Itálii. Poslední zbytky evropské populace tvoří populace medvěda hnědého v Pyrenejích (Francie a Španělsko) a severozápadní oblast Španělska – západní část pohoří Cantabria.
Potrava
Jídelníček medvěda je poměrně pestrý v závislosti na území a na ročním období. Medvěd je všežravec. Chrup má přizpůsoben trhání kořisti i pro konzumaci rostlinné potravy. Až 90 % potravy medvěda hnědého tvoří rostlinná potrava.
Jeho jídelníček tvoří převážně rostliny, lesní plody, ovoce, oves, požírá i měkčí části stromů. Vybírá mravence, včely, obratně loví ryby a zvláště miluje med. V lese působí i jako „zdravotník“ – loví slabší kusy zvěře, požírá uhynulá zvířata. Od lidských sídel se drží v dostatečné vzdálenosti, ale když se mu naskytne příležitost nepohrdne ani domestikovanými zvířaty a odpadky.
Rozmnožování
Páření medvědů probíhá od poloviny května do začátku července. Medvěd je polygamní druh (samice se může pářit s více samci a naopak). Byly zdokumentovány i případy vícenásobného otcovství v jednom vrhu.
Medvědi mají takzvanou utajenou březost. Po oplodnění se embryo vyvíjí jen do stádia blastocyty a následně je vývoj přerušený až do konce listopadu. Délka skutečné březosti je 8-10 týdnů a v lednu až únoru rodí samice v brlohu 1-4 mláďata, které váží okolo 0,5 kg. Ještě několik týdnů po porodu nepřijímá medvědice potravu ani vodu. Mláďata jsou neuvěřitelně malá, po narození jsou slepá, mají zavřené zvukovody a jsou naprosto bezbranná. Mají jemnou světlou srst, výrazný bílý obojek a velmi krátkou obličejovou část oproti mnohem více rozvinuté mozkové části. Oči se jim začínají otevírat ve stáří tří týdnů a k úplnému otevření dochází až po prvním měsíci života. Zevní zvukovody se medvíďatům začínají otevírat až ve stáří osmi týdnů. Mléko pro svá mláďata vytváří matka medvědice z tukových zásob. Je tučnější, než mléko mateřské nebo kravské.
Než se medvíďata naučí samy chodit uplyne doba asi tří měsíců a potravu se naučí hledat ve stáří zhruba 7 měsíců. Mladé medvíďata se osamostatňují ve věku 1,5 - 2,5 let, v severních oblastech obvykle o něco později. Je to důležité období, kdy medvědice učí medvíďata chování, hledání potravy nebo lovu. Obrana mláďat je pro medvědici příslovečná. Kdo se dostane do přítomnosti mláďat, musí počítat s prudkými a nebezpečnými útoky.
Víte, že...
- medvěd má v penisu jako jeden z mála živočichů kost.
- předkem medvěda hnědého byl znatelně větší, až 4 m velký medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), vyhynul zhruba před 10 000 lety.
- nejmenším poddruhem medvěda hnědého je medvěd syrský, největším medvěd kodiak a grizzly (až 800kg).
- medvěd hnědý je státním zvířetem Finska.
- dva úplně stejně zbarvené medvědy lze potkat jen vzácně.
- při běhu dokáže vyvinou rychlost 50 – 60km/hod a udělat skok dlouhý až 7 m.
- před zimním „spánkem“ (hibernací) se musí medvěd pořádně vykrmit. V žaludku mu nezůstane ale nic, všechno se změní v tuk, z kterého žije téměř půl roku. V tomto období ani nic nevyměšuje. Jeho organismus se změní v dokonalou „chemickou továrnu“, která moč rozloží na vodu a aminokyseliny, z nichž pak medvěd čerpá nové živiny.
Zdroje: Město Beroun, Mevědi Beroun 1933, Berounský Pivovar, Wikipedie, selmy.ursus.cz